Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní
  • Animovaný

Recenze (370)

plakát

Inland Empire (2006) 

Lynch ještě nikdy nebyl tolik divácky odvrácený a chladný, v atmosféře nevyrovnaný, obrazově hnusný a ponejvíce nepochopitelný. Základní problém vyvstává už v úvodu, kdy se všechno zmate, proplete a v průběhu není ani trocha viditelné pomoci. Když se člověk dostane po 30 minutách do děje a zkousne formu, je z něj záhy opět vykopnut a Lynch se směje se zdviženým prostředníkem. Dávám 70%, cítím režisérův výsměch a film nechci dlouho vidět....i když... :-) /To říká bezmezný Lynchův vyznavač/ _______ Napodruhé lepší. Indicie se objevují, občas docvaknou, Lynch se vysmívá a já se směji s ním. Po skončení jsem měl chuť se začít dívat znovu - no není to znak kvalitního filmu?

plakát

Dny čekání (1971) 

Zpočátku jsem viděl rozhovor v místnosti, poté usnul a po 20 minutách jsem viděl ty samé postavy ve stejné místnosti. Touhu sledovat tento snímek mi úspěšně zkazily i rušivý prostřihy, kterými šetřeno nebylo. 50% pokud bych měl hodnotit.

plakát

Marcela (2006) 

Nejlepší film na LFŠ 07

plakát

Simpsonovi ve filmu (2007) 

Na to, že jsem seriál nikdy pořádně neviděl (všeho všudy 5 dílů, a možná ani ne celých), jsem se u filmu velmi dobře bavil. Zvlášť úvodních 20 minut je geniálních, zbytek velmi dobrý, kdy se trochu zvoňuje... velké překvapení.

plakát

Falstaff (1965) 

Velmi statické a upovídané...pozornost odváděl Bluntman přehrabující se furt v kabeli a vzrušená dívka sedící přede mnou (....jejíž přítel mé pozorování zřejmě odhalil, leč ona více výstřihu neodhalila).

plakát

Disturbia (2007) 

Klasický thriller opepřený "teen-love-story" umně balancující, aby nespadl do vod, do kterých nemá. Efektivní kamerou a dramaturgicky přesným střihem budovaná atmosféra, již dotváří účelný, ale nijak závratný hudební doprovod, s nemálo téměř infarktovými okamžiky, fungujícími lekačkami a pro mě strhující závěrečnou půlhodinkou. Herecům vládne David Morse, u něhož byly oprášeny vzpomínky na Tanec v temnotách, Shia LaBeouf plní do poslední kapky úlohu vystrašeného klučiny a slečna je zde především na okrasu. Nada Surf potěší...

plakát

Počasí na zítra (2003) 

Já se tedy moc nesmál. Od začátku jsem cítil, k čemu celý snímek směřoval, tu hořkost, tu kritiku.... Velmi aktuální snímek, jehož myšlenka nebude cizí ani za 4 generace. Navíc úchvatně bezmocný Jerzy Stuhr, s nímž jsem skutečně celou dobu soucítil.

plakát

Fontána (2006) 

Příliš velké téma na příliš krátkou stopáž s příliš slabou filozofií. Aronofsky servíruje krásné obrazy s geniální hudbou a mnohé diváky zvedá ze sedaček. Jenže je to pouze působení na naši první signální. Při hlubší analýze zjistíme, že vlastně nic nezjistíme. Film je prázdný a co ho drží nad vodou, je čtení z knihy, protože to jediné jej činí zajímavým. Mnohé opakování scén mi dávalo najevo, že režisér k rozsáhlému tématu nemá už co dodat, a tak jen opakuje řečené ve snaze dosáhnout na divákovi účinku. Zahrává si se symboly, cituje Bibli, ale tím končí. Vůbec nedává ani nenabízí odpovědi na vcelku neučesané otázky. Aronofsky se žene hlavně za efektem, narozdíl od Requiem za sen neužívá otravně kulometné střihy, ale detailů je i tak dost. Zato je tu často přibližování, oddalování a snad nejvíc nadhledů v dějinách kinematografie. Samotný soundtrack dostane tělo do vyšších sfér, film nikoliv.

plakát

Babel (2006) 

Po brilantních 21 gramech přichází zklamání. Bezchybná režie bohužel doplácí na slabý scénář s nevýraznými částmi, které měly být očividně silnější, než ve výsledku vyznívají. Hlubší vztahy mezi hrdiny navzájem nejsou cítit a mezi hrdiny a divákem nejsou vůbec. Zde je oproti 21 gramům dějová rozsekanost spíše na škodu. Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny tentokrát chronologicky, čímž u mne vzniká další dramaturgický problém - Ińárritu už nemůže (resp. neměl by) jen naznačovat a nenechávat déle doznívat vyhrocené chvíle, protože divák v tu chvíli necítí napětí z informací předcházející nebo nadcházející této situaci. Věrohodnost scénářů u dřívějších režisérových filmů vycházela hlavně proto, že se všechny postavy nacházely relativně blízko u sebe, prolnutí jejich osudů bylo snadno akceptovatelné. Ovšem doufat, že divák uvěří v možnost setkání několika linií v odlišných kontinentech založené na velmi vratké náhodě, je poněkud naivní. Škoda dobrých herců, slušné hudby a zajímavého střihu, ale chtělo by to už změnit styl....

plakát

Arizona Dream (1993) 

Superpero naprosto vystihnul situaci. Nejlepší Kusturica