cherita

"Je tu nápis KOUŘENÍ ZAKÁZÁNO!" "Jo a taky je tu napsáno zprostředkovatelna práce a kdy jsi tu naposled narazil na nějakou práci?" Přesně kvůli takovým filmům mám ten ostrovní humor tak ráda. Velmi vtipná komedie, byť na vážné téma, které opakované zhlédnutí neubližuje a která má tolik nezapomenutelných scén jako žádná jiná. Třeba když hlavní hrdinové ve frontě na úřadu práce nenápadně podléhají hitu Donny Summer nebo Flashdance coby instruktážní video. Každý si něco najde.

Mohly to být i tři, ale za to znesvěcení Drákulovy památky…

Proboha Angelino, co ty vlasy?

Bratrům Wayansovým už asi přišlo vydávání se za sexy blondýny málo hardcore, takže teď se jeden z nich infitruje mezi nic netušící (!!!!!!!!!!!!) černošský pár coby opuštěné nemluvně. Hahaha. Cítíte v tom ten komediální potenciál? Ne? Přesně tak, žádný tam není. To znamená, že je třeba předvést nějaký ten fekální humor, aby se fanoušci těchhle hovadin měli vůbec čemu zasmát. Já dávám sice odpad, ale myslím, že i zírání do odpadkového koše by bylo méně nechutné a více zábavné.

První a poslední film, ve kterém mi Brad Pitt připadal přitažlivý. Nic víc, nic míň.

Vybíjená vznikla v 15. století v čínském opiovém doupěti mezi Čínany závislými na opiu. Čínané si tehdy házeli useklými lidskými hlavami, ne míči Americké asociace vybíjené které používáme dnes...ruku na srdce, kdy jste naposled viděli takhle poučný film?

Nejmagičtější spojení hudby a obrazu jaké znám. Miloš Forman natočil film, který je ve své genialitě natolik univerzální, že dokáže oslovit stejně tak členy americké filmové akademie jako třídu znuděných, školou povinných dítek, kterým už samotné slovní spojení jako „vážná hudba“ nebo „historický film“ způsobuje kopřivku (ověřeno na vlastní kůži). Je mi jasné, že autorovi původní hry nešlo o věrné zachycení života dvou umělců, a že Salieri ve skutečnosti nebyl takový zoufalec, jakého z něj tady udělali, ale člověk se stejně neubrání škodolibosti při pohledu na dvorního skladatele, který se celou noc snaží sesumírovat jeden ubohý pochod, aby pak veškerou jeho uměleckou hodnotu shrnul Mozart do jednoho rozpustilého úsměvu a bezelstného „dál už je to stejné, že?“. Střet geniality s průměrností nikdy nebyl takhle zábavný a láska k hudbě nebyla nikdy takhle nakažlivá.

Někdy se stane, že i dobrý a ceněný herec, který se pro každý film málem sedře z kůže, narazí na roli, kterou i přes to svoje herecké sebeobětování nedokáže nijak smysluplně uchopit. Tak jako tady. Daniel Day-Lewis prostě NENÍ Newland Archer, byť se o to snaží sebevíc, a z jeho pojetí téhle postavy jsem chytala tik do oka. Rozhodně to ale neznamená, že bez něj by vznikl dokonalý film. Věk nevinnosti je totiž jeden z těch filmařsky nevděčných románů a transfomovat ho na celuloid do opravdu dobrého výsledku je i v rukou režiséra takového formátu obtížný úkol. Tady se to povedlo na poctivé tři *

Buď jsem zatím nenarazila na ty správné filmy od mistra Scorseseho nebo mě tenhle režisér prostě nebere. Jinak si nedovedu vysvětlit jakto, že jsem se celý film tak nepokrytě bavila na účet tvůrců. Vrcholem veškeré legrace je scéna, kdy Max Cady vyleze zpod Bowdenovic auta, takhle má vypadat dobrá komedie. A za ten nápad obsadit do hlavní role Nicka Nolteho a ještě po nás chtít, abychom mu drželi palce proti charismatickému potetovanému De Nirovi, by si někdo zasloužil pár facek.

Richard Kelly dokázal nemožné. Skloubil dohromady sci-fi, rodinné drama, středoškolskou komedii a thriller, přidal chytrý scénář, živoucí postavy a děsivě vyhlížejícího králíka a celé to zabalil do mysteriózní atmosféry, která vás -když se necháte- naprosto pohltí a nedá vám spát ještě dlouho po skončení filmu. Nevím, jestli je to všechno zásluhou vyjímečných schopností režisérských nebo jenom příznivou konstelací hvězd, ale i kdyby tenhle chlap už do konce života nenatočil nic, co by stálo za povšimnutí, tak za Donnieho má můj neutuchající respekt. Kapitola sama pro sebe je potom Kellyho geniální práce s hudbou -ať už je to původní náladotvorný soundtrack nebo osmdesátkové hity- funguje tak dokonale, že by i Trainspotting mohl závidět. A komu piano verze mad world nezpůsobila mrazení v zádech, ten je s největší pravděpodobností mrtvý.