Dvojirakri

Druhý film z Kachyňovy volné trilogie Trápení - Závrať - Naděje, snímky které spojuje ženské okouzlení nespoutaným a osudovým. Závrať jsem viděl jako první a je mi asi nejbližší, možná je to půvabem toho děvčete, možná těmi stožáry, možná tou komorností umocněnou odlehlostí lokality. Doslova lahodná kamera, moc hezká hlavní hrdinka, konec jaký jsem si vlastně přál, roztomilí psi a Velenův nezapomenutelný taneček. Až po shlédnutí snímku jsem se dočetl jak krátký osud měla Eva Šolcová a docela mne to porazilo. Takhle mladí lidé by neměli umírat, natož vlastní rukou...

Pokračování Ikarova pádu mám snad ještě raději. Vladimír Menšík se příchodem do léčebny dostane mezi kolegy opilce, pozornost už není upřena pouze na jeho postavu, čímž dostávají prostor třeba skvělý cholerik Karlík Josefa Somra, ale hlavně alkoholem zdevastovaný Vlastimil Brodský a jeho Fendrych, jeden z nejlepších hereckých výkonů co u nás kdy byl k vidění, spolu s Menšíkovým v prvním dílu posouvají tyto dvě inscenace zcela do popředí televizní tvorby let minulých, současných, a, jak se zdá, tak na dlouho i budoucích! Potlesk ve stoje!

Sonda do života notorického alkoholika a jeho rodiny, kterou svou závislostí trhá na kusy. Mistrovské dílo Pana herce Vladimíra Menšíka, jeho výkon zde je jedním slovem dechberoucí! Kolik asi lidí má problémy s alkoholem? Kolik z nich si to včas uvědomí? Přiznat si závislost, ať už jakoukoli, je první z úkolů na dlouhé cestě k vyléčení. Doufám že jsem si to uvědomil včas a že to co jsem svým nezřízeným chováním napáchal se ještě dá spravit...

Gradace! To je to slovo které mne napadne když se vysloví název Requiem za sen! Ze začátku je to takové líné, ale tušíte že se něco velkého bude dít.  Režisér je machr a střihač měl zlaté ruce! Sledovat tohle dílo působí podobně jako rozjet se fárem na plnej plyn proti mohutnýmu stromu: čím větší nabírá rychlost, tím více se překážka v cestě blíží a o to větší čekáš průser! Herecké výkony dechberoucí! Hudba magická! Závislost je projevem slabosti člověka. Vím dobře co to je. Chci mít pod kontrolou kudy a jakou rychlostí se řítí můj vůz. Jsem silnější! Jsem! Ale tohle je kurrrva jízda!

Psal se rok 1996, bylo mi 9 let, sobota tuším duben nebo květen, v České Televizi bylo po přímém přenosu z vyhlášení cen Český lev 1995, a jak bylo zvykem, hned následovala projekce vítězného snímku. Od té doby uteklo téměř čtvrt století a za tu dobu se stala spousta věcí. Vznikly mobilní telefony s dotykovým displejem, automobily na elektřinu, téměř každý má doma internet, některé státy zanikly, jiné se narodily, naši hokejisté přepsali dějiny, a tak dále a tak dále. Vlastně vůbec nevím proč jsem se do dnes nezajímal o snímek, ze kterého jsem si pamatoval pouze to že jsem ho v televizní premiéře viděl, že dva lidé stojí v mraveništi a že holka čůrá klukovi na poraněnou ruku, ale že to byl jinak vlastně docela pěkný film. Nedalo mi moc práce ho zde a pak i na internetu najít a stáhnout. Koupil jsem si lahev vína a po páteční směně sedl k noťasu a jal se ho po té dlouhatánské době znovu shlédnout. Když skončil, dlouho jsem jen seděl a přemýšlel, ani ne tak o Záhradě, ale o svém životě. Nevím jestli je možné aby takového caparta ovlivnilo něco, na co si vlastně pořádně nepamatuje, co v tom věku nemohl pořádně chápat, docenit, ale bylo to jako kdybych našel ztracenou část svého já. Tak moc mne to pohladilo po duši. Momentálně jsem ve stejné životní fázi jako Jakub na samém začátku filmu. A taková zahrada by se mi moc hodila, včetně rozkošné Zuzanky. Nevíte někdo o nějaké?

Nejsem si úplně jistý jestli všichni komentující pochopili ten závěr správně, nebo jsem ho já pochopil špatně? No, na tom asi ani tolik nesejde. O co vlastně v tomto filmu jde? To byli takhle dva: Hubert, chlap ve středním věku, s kriminální minulostí, ale jinak snad poctivec a pracant, který má rád svůj řád, doma vzorně uklizeno, dbá o sebe i svůj auťák kterým zaváží potraviny do obchodů po venkově. Je to samotář, ženám se vyhýbá, prakticky žije jen pro sebe a pro práci. No a tím druhým člověkem je Alžběta, na krátko ostříhaná dvacítka, která si prošla pasťákem, pravděpodobně i nepěkným sexuálním zážitkem v raném mládí. Disciplína je pro ni sprosté slovo, ví jak na chlapa když něco potřebuje, a že se kolem ní motají. A teď oba zavřete do jednoho auta a nechte je spolu pracovat x hodin denně. O zážitky nejrůznějších druhů nemůže být nouze! Řeknu vám to popravdě, tento film jsem si prostě zamiloval! Oba předvádějí nádherný herecký výkon, což je hlavně u Pavly Kárníkové s podivem, když je to její jediná zkušenost s filmovou kamerou, tohle se Kachyňovi a jeho týmu povedlo! Jeden z dobře utajených klenotů Pana režiséra!

Dalo by se říct že Křehké vztahy jsou podobné snímku Vánoce s Alžbětou. V obou je v hlavní roli řidič dodávky s potravinami který má kriminální minulost, v obou nahlédneme do provozů kam provádějí závoz a kde si sakra musejí dávat pozor na vykutálence co si chtějí uzmout z cizího, ale i do zázemí vlastního podniku kde to není zrovna dvakrát ideální. Jsem trochu od fochu takže vím že na tomto se do dnešních dnů nezměnilo nic. Oba muži, jak Tadeáš tady, tak Hubert v Kachyňově filmu, se musí popasovat se ženou, kterou jim do cesty osud postavil. A neřekl bych že to má Táda jednodušší v tom že je to jen holčička. Ba právě naopak. Jednoznačně ale u mě vedou Vánoce, které zdobí úžasné herecké výkony, ve Vztazích mi přišlo vše takové... mno, umaštěné, nebo umazané od krve... Za zimní Jizerky přidávám nějaký ten bod, takže 65%.

Nemám rád když mi někdo říká jak mám žít.

Úvod, záběr na mříže, za nimi pochoduje ze strany na stranu tygr, zní zpěv sboru. Ozve se hlas: "Něžná..." V tu ránu mráz za krkem. Okamžitě! A s každou další vteřinou se jen stupňuje až do samého konce! Geniální! Víc slov netřeba.

Nádherný člověk to byl a navždy s námi zůstane. Děkuju za všechny že jsme Vás mohli poznat, a na shledanou, pane Peterko!