OughJay

Na první pohled další z řady filmů o amerických rodinách procházejících si ekonomickou krizí. Na pohled druhý už ovšem psychologická až mystická libůstka, která v kombinaci s prvním poznatkem překvapivě funguje. Michael Shannon exceluje v bláznovství a Jessica Chastain, jako by na čele měla napsáno "calm down", protože přesně tak celej film působila. Ta by snad dokázala zkrotit i tasmánskýho čerta. Dewart: "You've got a good life, Curtis. I think that's the best compliment you can give a man; take a look at his life and say, 'That's good'."

Moje třetí setkání s Almodóvarem dopadlo konečně na výbornou. Jemným humorem a kvalitním scénářem si mě naprosto získal. A je dost pravděpodobné, že na tom mají zásluhu i účinkující herečky. Ženský svět by se mohl zdát mnoha mužům zakletý, zde nám ho však Almodóvar zcela obnažil a Carmen Maura s Penélope Cruz svým charismatem mužské publikum přímo vábí. Zejména druhá jmenovaná pak nenechá oči ani na chvíli odpočinout. Volver je geniálním dílem protkaným krásnými dámami a španělskou venkovskou kulturou. Přes všechno zdání klidu a pohody se ovšem dotýká i témat velmi seriózních a temných. Já jím byl okouzlen a zřejmě jsem nebyl jediný... Raimunda: "It smells of... farts, my mother's farts."

Upřímě - zatím mě za celej můj život skoro žádnej zombie film nezaujal. Světový válce se to ale podařilo už od úplnýho začátku. Člověk se nestačí ani rozkoukat a svět zachvátí panika. Z ničeho nic. Přesně tak si představuju šíření neznámýho viru. A kadence akčních scén je tak velká, že jsem se v kině nestíhal snad ani nadechovat. Brad Pitt rodinu i diváka z počátečního chaosu brzo vyvede, ale to je jen začátek. Není kam jít, kde přistát - prostě celej svět na kolenou, z lidí se stala lovná a zombíci jsou tu kurva rychlý. Opravdu jsem nečekal, že mi zrovna tenhle film v kině přinese takovej zážitek. Klobouk dolů před Marcem Fosterem, protože tahle jízda se mu povedla téměř na výbornou. Jurgen Warmbrunn: "Most people don't believe something can happen until it already has. That's not stupidity or weakness, that's just human nature."

Melancholia dostála svému názvu a opravdu celý film je protkán depresivními náladami, existenciálními krizemi, rodinnými problémy a dalšími veskrze smutnými či bezvýchodnými motivy. Smutek se zde stává takřka hmatatelným. Určitou naději a očekávání přináší rudá hvězda. Možnosti byly dvě - buď proletí, zanechá za sebou vše zlé a nastartuje lidem nové životy, nebo se se Zemí střetne a nastane konec. Lars von Trier vybral druhý scénář a apokalypsa je to možná nejkrásnější, která kdy spatřila plátna kin. Blížící se planeta vzbuzuje vzrušení, paniku, ale zároveň taky pocity smíření. No a konec je jak jinak než melancholický. Možná by si ho lidstvo opravdu zasloužilo, kdo ví... Leo: "Dad says there's nothing to do then. Nowhere to hide." Justine: "If your dad said that, then he's forgotten about something. He's forgotten about the magic cave."

Nepřítel před branami je navzdory mým předsudkům výbornej válečnej film. Souboj Vasilije Zajceva, jehož jméno i díky Judu Lawovi nikdy nezapomenu, s majorem Konigem tu vlastně představuje střet Německa se Sovětským svazem. Čas běží pomalu, z nosů visí rampouchy a nezbývá než čekat, až ten druhý udělá chybu. Škoda jen, že Němci i Rusové tu mluví anglicky, jako by se nechumelilo. A propo, Rachel Weisz jsem tu vážně nepoznal... Major König: "He isn't dead, and do you know why? Because I haven't killed him yet."

Jelikož je Superman ztělesněním asi všech kladnejch ideálů, který je kdo schopnej vymyslet, tak pravděpodobně nikdy nedosáhne autenticity Nolanova Batmana. Jednoduše nedokáže bejt tak temnej... A tak tu v první polovině posloucháme trailerový moudra od jeho dvou otců a v druhý polovině sledujeme velkolepou destrukci Metropolis. Z toho mám trochu smíšený pocity. Nedá se totiž říct, že by dal Snyderův restart zapomenout na Christophera Reevea. Přesto se minimálně vyrovná ostatním popcornovkám od Marvelu a zdá se, že Clark Kent svojí největší šanci od sedmdesátejch let chopil konečně za pačesy. Snyder postavil pro další pokračování dostatečný historický základy, škoda jen mizerně obsazený Lois Lane... Lara Lor-Van: "He will be an outcast. They'll kill him." Jor-El: "How? He'll be a god to them."

Po průměrné první části je Part 2 pravou kompenzací toho, čeho jsme se od Nolana v Dark Knight Rises nedočkali. Z Arkhamu se totiž dostal Joker, čímž se stal Gotham ihned o něco temnějším. Aby toho nebylo málo, objevuje se na scéně i Superman. Kdo by čekal, že letí Batmanovi na pomoc, ten by se mýlil. Clark Kent totiž pracuje pro prezidenta USA a tomu se nelíbí vzrůstající nepokoje, které jsou připisovány právě Batmanovi. Jestliže první část žádné větší vzrušení nenabídla, utěší nás v té navazující hned dvě velkolepá finále, z nichž zejména to se Supemanem v akci předčí leckterý velkofilm. Byť tvůrci zcela nepochybně stojí na straně netopýřího muže, je to souboj opravdu na krev. Výsledný dojem tak kazí pouze laciná válka se Sovětským svazem, která tomuto komiksu poněkud ubírá na vážnosti. Batman: "No more! All the people I've murdered...by letting you live." Joker: "I never kept count."

Komiks se mi do rukou bohužel nedostal a tak mi nezbylo, než se spolehnout na Christophera Nolana. Několik týdnů po premiéře Dark Knight Rises se ke mě ovšem dostal tento animák a jako Batmanův fanoušek jsem jej s gustem zhlédl. Part 1 neurazí, ale ani nenadchne. Návrat Batmana do ulic Gothamu je sice stále impozantní, ovšem padouch v podobě vůdce mutantů mě neoslovil. Bezpáteřní hrubá síla je to jediné, co umí nabídnout a i když je Bruci Waynovi v jeho věku více než důstojným fyzicky zdatným soupeřem, na intelektuální stránku si moc nepotrpí. S tím strádá jak hraný film, tak první část Batmanova animovaného comebacku. To lepší ovšem nabízí až část druhá... Joker: "Buh-buh... Ba-Batman... Darling!"

I'm Not There je poměrně těžkej film. Zatímco v jeho první polovině se s Bobem Dylanem seznamujeme a různí herci představují jeho životní osudy, ve druhé polovině se již počítá, že jako diváci Dylanovu tvorbu známe, ne-li přímo jeho biografii. Narážky jsou tu totiž na mnoho detailů z jeho života, které posloucháním jeho písní jednoduše nelze seznat. Kdybych si po skončení filmu nepřečetl, že v jisté době na Dylana například velmi tlačili vydavatelé, aby si pospíšil s napsáním své knihy Tarantule, nepochopil bych skličující obrázky lezoucí tarantule promítané na stěny v místnosti. Shrnuto podtrženo, jde o překrásnými a apelujícími písněmi protkanou biografii důležitého člověka, kterou ovšem více ocení jeho věrní fanoušci, než jen občasní posluchači. Ta nevyváženost je opravdu markantní a nebudu lhát, že mi film místy přišel i nezajímavý. Před jeho vypuštěním do vod průměru ale musím vyzdvihnout do nebes Cate Blanchett, která se v mých očích stává pomyslným ženským Johnnym Deppem. Zahraje totiž opravdu cokoliv. Bob Dylan: "All they want from me is finger-pointing songs. I only got ten fingers."

Last Stand je v první řadě filmem, na který se člověk chce podívat z nadšení, že je Arnold zpátky. Zpočátku to tak opravdu funguje. Nadupaná Corvetta se mu rychlostí rakety řítí vstříc, on však ani se šedinama ve vlasech neváhá vytáhnout z muzea starej kulomet a stůj co stůj jí vystavit stopku. Všechny ty přestřelky a rychlý kola si člověk fakt užívá, jenže pak po pěstním souboji přijde konec a po chvilkovém procitnutí se na svět dere otázka: A to bylo všechno? Nelze od Arnoldovy novinky čekat víc, než průměrnou akční zábavu. Pro dlouhý večery to ale mnohdy stačí a návrat legendy je to důstojnej. Gabriel Cortez: "You fucked up my car." Sheriff Ray Owens: "You fucked up my day off."