OughJay

Hromada drog, netknutelnej narkobaron, DEA operující se svázanejma rukama a korupce, kam se podíváš. Kdybyste náhodou něčemu nerozuměli, vysvětlí vám to vypravěč. Netflix v Narcos: Mexico naprosto věrně kopíruje úspěšný schéma předešlejch řad a i napočtvrtý to zabírá. Tentokrát to ale neni bez skřípání. Kde Kolumbie bodovala s Wagnerem Mourou v životní roli Pabla Escobara a charismatickym Pedrem Pascalem coby agentem do nepohody, Mexiko trpí nedostatkem silnejch charakterů. Přitom Felix Gallardo dokázal ve svý době neuvěřitelnou věc - spojit konkurující si frakce mexickejch malopěstitelů a ještě pro ně vyjednat protekci na těch nejvyšších místech v politice. Diego Luna ale takhle silnou osobností na obrazovce rozhodně nebyl. Michaela Peñu bych si asi taky doved představit spíš v nějaký komediální roli, než jako soustředěnýho lovce mexický mafie. Na důstojnosti tu postavám bohužel nepřidali ani scénáristi, který například Gallarda v pátý epizodě prakticky degradovali do role poslíčka starejch známejch z Medellínu a Cali. Castingem to ale nekončí. Mexiko nedokáže ani na moment zalomcovat s emocema, nebo nějak překvapit, zbytečně předhazuje hned několik slepejch dějovejch linek a na závěr si trochu lacině nahrává nejen na jednu, ale podle mě minimálně na dvě další řady. Asi je trochu s podivem, že jsem zůstal na takhle vysokym hodnocení. Zatím ale nemám pocit, že by z toho tvůrci záměrně dělali seriál pro masy (ačkoliv si fanoušků našel rozhodně dost). Syrově a bez přikrášlování tu servírujou historickou lekci, kterou ve škole nedostanete. Nezbejvá než doufat, že si Narcos svojí přidanou hodnotu udržej a nestane se z nich něco jako seriálovej Hobit. Ernesto 'Don Neto' Fonseca Carrillo: "When you start moving furniture around, people stub their toes and get upset."

Máte rádi mluvící psi? Já taky. Obzvlášť, když se bavěj o tom, jestli má cenu se rvát kvůli zbytkům v pytli na odpadky (načež se demokraticky shodnou, že jo). Wes Anderson to prostě zase dokázal. Zhypnotizoval mě na celejch 101 minut včetně titulků a nedal mi jinou možnost, než ten jeho bizarní svět jen bezmezně obdivovat. Isle of Dogs neni tak barevnej jako The Grand Budapest Hotel nebo hravej jako Fantastic Mr. Fox. Naopak. Nacházíme se v distopickym a pochmurnym Japonsku, kde se vláda snaží vyhubit všechny psy. Nálada je teda vesměs melancholická a navíc je tu silně cejtit politickej podtext. Příběhu to ale ani v nejmenšim neubírá na vtipu nebo na síle. Na hodinu a půl vás jednoduše přenese do jiný dimenze a naplní pocitem, že člověk a pes k sobě patřej jak jing a jang. Jako bonus dostanete dechberoucí stop motion animaci, kterou ať si stopnete kdekoliv, můžete si cvaknout tapetu na plochu. Až tak moc si tenhle člověk dokáže vypiplat vizuál. Kdybyste pořád váhali, mrkněte, kdo se ujal dabingu: Bryan Cranston, Edward Norton, Bill Murray, Scarlett Johansson, Yoko Ono, Frances McDormand, F. Murray Abraham, Tilda Swinton, Harvey Keitel, Ken Watanabe... To je sestava, která se neodmítá. Rex: "What happened to you?" Chief: "I took a bath."

Film, kterej mnozí označujou za návrat Nicolase Cage do první ligy, jsem si nemoh nechat ujít. Ani vy byste neměli. Paleta emocí, se kterou tenhle nadčlověk dokáže pracovat během jediný scény, je neuvěřitelná (ukázka). Bolest, smutek, zlost, dalo by se říct až zvířecí přirozenost... Cage jakoby tu skutečně nechával zapomenout na herecký omyly, kterejch se dopustil za posledních deset až dvacet let, a řádí tu jak utrženej ze řetězu. Jen musíte přeskočit úvodní zhruba asi hodinu, která se snaží bejt takovou meditativně filozofickou předehrou, ale místo toho je prachsprostou a obyčejnou nudou. Jenže v ní Nicolas vlastně ani moc nefiguruje, takže z toho pořád vychází s čistym štítem. Pusťte si ten film od momentu, kdy si náš devadesátkovej hrdina vlastnoručně odleje a uková obrovskou sekyru, a dostanete bezkonkurenčně největší béčkovou řežbu roku. Čekám, jak odpoví Robert Rodriguez. Red Miller: "That was my favorite shirt!"

Zase se cejtim podvedenej, tohle už fakt přestává bejt prdel. U Warnerů si to každopádně spočítali dobře. Víc dílů, víc peněz. Víc stopáže, víc zbytečnejch příšer a postav, víc merchandise a tim zase víc peněz. Jenže máme za sebou 4,5 hodiny se Scamanderem a nestalo se prakticky vůbec nic. Příběh, kterej by ve výsledku vydal na jeden celovečerák, je roztahanej do tří dílů a z nich jsou už dva sakra špatný. Za nejlepší moment tu považuju nostalgickej návrat do Bradavic, což je vlastně dost smutný. Fantastický zvířata totiž do kouzelnickýho světa nepřispěly ničim novym nebo originálnim a místo toho jen servírujou bezduchou přehlídku CGI a Deppa na kokainu (klišé). Za zmínku pak stojí snad ještě cupitající několikasetletej Nicolas Flamel, jehož "cameo" mi ale ve výsledku taky nepřišlo úplně důstojný - skončilo totiž jak jinak než monstrdigitální fireshow. Jacob Kowalski [to Nicolas Flamel]: "You don’t look a day over 375."

Na webu The Guardian se v listopadu 2018 objevil názor, že Americká občanská válka vlastně nikdy neskončila a Trump je teď prakticky prezidentem Konfederace. Ať už je to jakkoliv fantaskní představa, menšinám pod jeho vládou rozhodně pšenka nekvete. I proto je třeba tohle téma omílat pořád dokola a ukazovat lidem, jak absurdní dokáže rasová či jiná nesnášenlivost bejt. Na to neexistuje povolanějšího režiséra, než je Spike Lee. S naprostou lehkostí dokáže člověka přenýst do černošský komunity a s nadhledem a vtipem odvyprávět křivdy, který ve skutečnosti vůbec k smíchu nejsou. Diváctvo tady nejspíš přitáhne Adam Driver aka Kylo Ren (a právem), ale ačkoliv ten film mimo jiný dost pobaví, jeho smysl je mnohem hlubší. Konec pořád rezonuje... Walter (from 'the organization'): "What's your story?" Ron Stalworth: "Well, since you asked, I hate niggers. I hate Jews, Spics and Mics, Dagos and Chinks... But my mouth to God's ears, I really hate those nigger rats."

Ve světle karikatur, který v současnosti nabízí českej politickej bizár, je tenhle film poměrně slabá káva. A teď soudim prosim vás úroveň satiry, ne vážnost politický situace (ale kdo ví, jak to tu bude vypadat za pár let, že jo). Zatimco u nás ze sebe politici dělaj blbečky sami, ze Stalina a spol je musel udělat režisér, kterej to pojal na můj vkus až příliš suše a nezáživně. Kdyby viděl, s jakou lehkostí a noblesou hází vtípky Kalousek, s jakym zapálením míří Zeman samopalem na novináře, nebo s jakym přesvědčenim Okamura popírá holokaust, ani by ten film netočil. Přesto jsem rád, že to udělal. Plusový body má už jen za to, že film zakázali promítat v samotnym Rusku. Stalinovo umírání muselo bejt pro jeho blízký okolí vskutku rozpačitý a myslim si, že Iannuucci následnej závod o koryta zachytil věrnějc, než sám zamejšlel. A soudruhy to pořád pálí... Gulag Prisoner: "Long Live Stalin!" Soldier: "Stalin's Dead! Malenkov's in charge!" Gulag Prisoner: "Long live Malenk..." [shot in the head]

Má to docela v pohodě soundtrack, možná byste na to měli jít... Roger Taylor: "Who even is Galileo?"

Z novýho Tomb Raidera si asi žádný hlášky citovat nebudete. Možná si vlastně po pár tejdnech ani nevzpomenete, o čem to bylo. Ukažte mi ale za posledních deset let lepší dobrodružnej film á la Indy a já smeknu klobouk. Někomu možná může chybět Angelinina výbava, ale i tak tu po pralese běhá vysportovaná a upocená mladice, která pobrala víc testosteronu než většina pánskýho osazenstva, který ten film uvidí. A taky je to dobrá a sympatická herečka, že jo. Hry jsem nehrál, a přesto mi přišlo, že jde o povedenou adaptaci. Neni nijak náročná a zabaví. Dostal jsem tady přesně to, co jsem očekával. Thumbs up, čekám na dvojku. Lara Croft: "It will be an adventure!" Lu Ren: "Death is not an adventure!"

Takže nová vlna hororů, který se vezou na hutný atmošce, jo? Ok, může bejt, ale třeba by z tý atmošky taky mohlo něco vzejít. Hereditary se neskutečně vleče,a to navíc odnikud nikam. Absence jakejchkoliv vazeb je tu patrná nejen v rodině, kde k sobě její členové zdánlivě vůbec nepatřej, ale i v narativu. Tu se objeví iluze hořící babky, tu se stříhá hlava holubovi, tu kamera sáhodlouze a důležitě zabírá miniatury domků v matčiný dílně, tu se klade důraz na vztah babky se super ohyzdnou vnučkou... Ale proč? To snad nevěděli ani sami tvůrci... Žádná linka tu neni rozvinutá tak, aby ve výsledku dávala aspoň trochu smysl, a tak se po těch dvou hodinách film dobere k psychóznímu finále, kde by člověk nejradši všechny profackoval. The VVitch z roku 2015 je v budování dusný atmosféry a strašení bez lekaček o několik úrovní jinde. Annie: "I never wanted to be your mother."

Jak by moh proběhnout náš první kontakt s mimozemšťanama už se nám snažilo ukázat hodně filmů. Annihilation je do týhle databáze dalším příspěvkem a jako takovej ještě slouží bravurně. Splývání DNA všeho se vším je zajímavá a poutavá myšlenka, která tady ale naráží na unylý zpracování s velkejma, ale fakt velkejma mezerama ve vyprávění. Feministická výprava vědkyň do světa fantazie se tu zbytečně zdržuje na místech, který nenabízej nic než hezký vizuálno, nebádá, nevyvozuje žádný závěry a už vůbec se nepokouší nějaký data dostat zpět. A tak se Annihilation se vší vážností snaží bejt velehlubokym a filozofickym filmem o vesmírný rakovině, kde ale nikdo nic neví (fakt jsem nepočítal, kolikrát Lena ve filmu na kladený otázky odpověděla "nevím") a kde člověka otravujou naprosto zbytečný flashbacky. V závěru se pak Garland (nebo VanderMeer) snaží diváka ohromit rádoby otevřenym koncem, kterej už jsem ale viděl asi tak dvě stě padesátkrát šestkrát. Pevně věřim, že je knižní předloha propracovanější, než tahle adaptace. Lena: "You can't crossbreed between different species."