2011. MFF KARLOVY VARY - Deníček ČSFD agentů
Sleduj aktivitu ČSFD agentů
Zde můžeš sledovat aktivitu agentů ČSFD na karlovarském festivalu, jejich postřehy, dojmy a zážitky. Prim hrají samozřejmě jejich hodnocení a recenze k festivalovým filmům, které i na internetových stránkách festivalu pomůžou návštěvníkům v rozhodování, na co se vyplatí zajít a co si nechat ujít.
Deníček ČSFD agentů
Agent Vodnářka – 408 km od Varů
Začalo to docela kimkidukovsky - v Arirangu se bijí jeho tři já, ve mně se mísily pocity dva. Nejistota nad vlastními schopnostmi a nadšení z nabídky sledovat po celých deset dní nejnovější a nejvybranější filmy a psát o nich. Pak jsem si řekla 'Neměj strach', odepsala své nadšené ANO a začala se těšit.
A potom to byl skoro road trip přes celou republiku, jen teda s dvěma chybami - jeho předpražská část by se měla spíš nazývat rail tripem a jeho pokračování s Caym, Marvanem a POMem málem ohrozila má ztráta v prapodivných mezisvětech opuštěných parkovišť obchodního centra Pankrác. Ale štěstí stálo při mně a jakýsi restaurátor mi cestu zpět našel. Nemusel zrovna hledat piano a dílna, do které zrovna šel asi vydělávala víc než Fidelmanova, takže byl docela ochotný. Mohli jsme nasednout do auta a vyrazit. A všechno bylo stejně stylový jako Magic Tripu a navíc, narozdíl od něj, naše mise Agent 00-Vary měla mnohem hlubší smysl než ta Keaseyho.
Potom řekl POMO: "Ve tři v Thermalu.", což zní sice strašně festivalově, ovšem pro karlovarské debutanty, tedy mě a Caym, byla celková orientace trošku oříšek. Jestli nepřežiju svůj život, (který doufám nebude takový průser jak ten Evženův) ráda bych viděla architekta toho města. No vážně, koho to napadlo postavit asi milion úplně stejných mostů a uliček, strmé nekonečné zkratky, slepé cestičky, kolonády s identickými prameny, pítky, stánky a do posledního vlásku totožnými důchodci?! Naštěstí nás vedl nějaký schopný spodní proud (nebo spíš schopné rady ještě schopnější StarsFan), takže jsme dokonce bez takového boje, jaký podstoupila posádka severské rybářské lodi, dorazily až ke slavnému červenému koberci.
Tím okamžikem se to rozjelo a nás všech 8 agentů, nad nimiž držel po celou dobu ochrannou ruku dočasný zástupce slavné Jamesovy M, POMO, vklouzlo po hlavě do víru filmového života. Neobyčejného obyčejného života, akorát jsme místo fotonů, mozku a lidského prasete spíše rozebírali filmy a jiná, méně vědecká témata. Ráno lístky, Billa a press centrum a pak vzhůru na filmy, tiskovky, debaty... Největší objevy? 32. srpen na Zemi, Lollipop Monster a Backyard. Z osobností Denis Villeneuve, Jaroslav Rudiš a všichni milí seveřani. Po večerech šlo potom hlavně o to dávat bacha na podsvětí Varů, v některých případech nejspíš vycvičeného režisérem z Britského průvodce uměním předvádět se. A při nočních cestách parkem na intr, místo stínoher pohádek noci, spíš snaha nenarazit na erotic mana. I když někteří účastníci festivalu, co se sice nejmenovali Oliver Tate, ale Petr, Filip a tak, byli možná nebezpečnější i ve dne...
Deset dní uteklo jako čas hrdinů ve Vulkánu a náhle tu byla konečná... Doba to byla ale milionkrát lépe strávená, než Hannesova a konečná nebyla tak fatální jako ta uprostřed cesty. Bylo to bláznivé jako Cormanův svět, nespoutané jako Náš den přijde, sladké jako Graffitiger, geniální jako scénograf Svoboda, pracovité jako Pina a cool jako punkeři z F jako fotři. Z bezfilmové deprese a stesku po denních i nočních Varech, agentských i neagentských akcích a agentech i neagentech samotných mě začínají tahat milí olomoučtí nefilmaři, stejně bych ale z tlačítek REW-FFWD zmáčkla to první a dala si vše ještě jednou!
Agent Caym – 46. MFF Karlovy Vary v číslech
12 033 akreditovaných návštěvníků, 310 filmových tvůrců, 814 filmových profesionálů a 649 novinářů. 413 filmových představení, které navštívilo 126 302 návštěvníků. 199 uvedených filmů. Tak vypadal letošní 46. MFF Karlovy Vary v číslech.
Křišťálový glóbus získal izraelský film Josepha Madmonyho Restaurátor. Zvláštní cenu poroty Cigán Martina Šulíka. Cenu za režii Pascal Rabaté za film Prázdniny u moře. Za herecké výkony byli oceněni David Morse (Spoluautor) a Stine Fischer Christensen (Neviditelná). Zatím 35 filmů se chystá do české distribuce, mezi nimi i Jmenuji se Oliver Tate, Jane Eyre, Le Havre, nebo třeba norský Lovec trolů.
Karlovy Vary se pomalu chystají na dobu pofestivalového spánku. V ulicích už se to nehemží lidmi spěchajícími na filmy, geniální panteři odpočívají, kolem sálů nepolehávají lidé zoufale čekající na volné místo v sále, Messenger centrum je zavřené, plakáty rozebrané a doslova otrhané ze zdí Thermalu. Staff už se jen tak líně rozhlíží po okolí a focení na červeném koberci začíná být passé. Atmosféra festivalového nadšení je u konce.
I když se Karlovy Vary opět vrací do svého typického stavu lázeňského města a v Thermalu to začíná vypadat jako ve vybydleném westernovém městečku, bilancování se člověk nevyhne. Očima Caym tedy letošní MFF vypadal nějak takhle: 33 viděných filmů, z toho 24 dlouhometrážních a 9 krátkometrážních, 1 návštěva kina Drahomíra, 1 krátká návštěva kina Espace Dorleans (a rychlý útěk), 3 návštěvy kina Čas. 2 plakáty ukořistěné agenty 8 a 3. Denně 4 hodiny spánku. Alespoň 4 krekry každý den. Alespoň 1 Jameson každý den. 1 společná fotka se Sassonem Gabai. Minimálně 1 chrápající nebo spící novinář na všech novinářských projekcích. 4 tiskovky. 4 festivalové znělky s Johnem Malkovichem. Snad 100krát (už lehce otravná) znělka s Judem Law. 1 nejlepší film 46. MFF Karlovy Vary: Restaurátor (yes, já věděla, že mě porota nezklame!). 1 nejhorší film: Erotic Man. 1 filmové zklamání: Jako opice. 1 výborný dokument: Balada o Genesisovi a Lady Jaye. Nejlepší sekce: Deset evropských režisérů očima Variety a 1 filmové překvapení: Dech.
Agent Kmotr – Fárání ve varských dolech
Být aktivním návštěvníkem filmového festivalu není žádná dovolená. Rozsezené pozadí, v žilách místo krve kafe a v žaludku dlouhou bagetu, z očí vypálené uhlíky a při pohledu na jakoukoliv frontu (na lístky, palačinky, záchod) člověk upadá do mdlob. Roli baťůžkáře jsem letos vyměnila za červené tričko agenta číslo sedm, což přineslo značné benefity. Mínus fronty, plus alkohol v Jameson stanu zdarma, skvělá místa na tiskovkách a master class, novinářské projekce, videoroom, spousta času na teplé jídlo. Letošní ročník mi co se programu týče, přijde silnější, než program loňský. Ze čtyřiceti filmů, které prošly přes moje oči, jsem ze sálu odešla jen jednou a většina snímků mi přišla nadprůměrně dobrá. Skvělým dramaturgickým tahem bylo snížení počtu filmů a následné navýšení projekcí. Divák měl větší možnost stihnout projekce vyvolených filmů nebo jít na některý snímek vícekrát. Největším filmovým zážitkem pro mě bylo nizozemské modré překvapení, spirituální kořeny, srdcervoucí rozchod, úsměvná pohádka a originální almódovařina. Co mě naopak rozladilo, byli spící novináři na projekcích (mezi kterýma jsem letos seděla), některé velmi nejisté anglické překlady při diskuzích po filmu, nepřipravané otázky některých moderátorů a slabší program na poslední festivalový den. Celkově považuji filmové fárání v dolech roku 2011 za dobře zorganizované s rozmanitým programem, v němž se dal objevit nejden vybroušený diamant. Viva la Vary, zase za rok.
Agent hazaba – Tak jsem se
půl hodiny mastila s hodnocením celého festivalu, abych pak jedním neopatrným posunem myši veškerou práci ztratila... Frustrace nejvyšší... a proto jen pár slov...
Celková spokojenost s festivalem, filmy byly v drtivé většině kvalitní, jak je vidět z mého hodnocení a komentářů (ale viděla jsem "jen" pětinu všech promítaných filmů). Asi nejvíc na mě zapůsobily Dech, Návrat ztraceného otce a Nickyho rodina. Výtek je pár: blbě nastavená klimatizace v sálech, přílišná hlasitost u některých filmů, záchody v prvním patře Thermalu a všudypřítomný smrad cigaretového kouře tamtéž.
A nechtěli mi dát pantera, protože prý už nejsem dítě :-(
Agent Vodnářka – Lov plakátů
S posledními dny festivalu těch plakátů docela ubývá. Přes tuhle zeď ještě nedávno člověk neměl šanci vidět na druhou stranu, teď je tu snad víc skla než papíru. Je to jakási nepsaná soutěž o nejlepší ozdoby pokoje - odlákat organizátory, hlídače, ochranky, zručně odlepit plakát a vzít nohy na ramena. A přitom být rychlejší než ostatní soutěžící.
Recenze ČSFD agentů
Vodnářka–Neměj strach(2011)
Sexuální obtěžování v rodině a jeho následky - problém, o kterém většinou všichni vědí, ale navenek jde lehce přehlédnout. Právě tak jej prezentuje i tento španělský film, a to nejen příběhem. Co vechno dokáže vyjádřit jeden, do kontextu výborně zasazený, záběr obličeje malé holčičky, co vše člověk vidí v jednom, ve správnou dobu použitém, gestu jejího otce. Jak jednoduše nám všechno dojde, i bez jediné tvrdší sexuální scény. Film se snaží zobrazit obrovské množství odboček, příčin, následků, komplikací, kombinací, které s celým problémem souvisí, ale zároveň jde příkladem a nabízí řešení problému. Vše navíc prokládá výchovnými zpověděmi z terapeutického sezení, jež používá i jako jakýsi spojovací motiv mezi jednotlivými životními etapami hrdinky.
Kmotr–Špičák(2009)
IFFKV- Něco takového jsem vážně ještě neviděla. S řeckým filmem nemám zkušenosti a tohle bylo milé překvapení. Ubránit děti před okolním vlivem, je téma už téměř klišoidní, ale tentokrát je pojato jako velký bizár. V první řadě perfektně vystižena panika z venkovního prostředí, která je na jednu stranu úsměvná, ale také dokáže zamrazit. Tři děti jsou pod dohledem matky a otce, jenž neváhá potrestat každý přestupek. Sourozenci, kteří jsou velmi soutěživý, pobíhají ve spodním prádle, učí se jak přicházejí pejsci na svět (skrz maminčinu klávesnici:), co jsou zač kočky, že Frank Sinatra je vzdálený dědeček a sexuálně uspokojit bratra je věcí denního pořádku. I přes dokonalé vězení se k nim přeci jen škůdce z venkovního světa dostane a to v podobě videokazety obsahující filmy Rocky a Čelisti, jedna z dcer snímky uvidí a začne se ptát...a nakonec přeci jen přijde o svůj špičák:).
Botič–Marketa Lazarová(1967)
Filmové utrpení, které je ale nutné vidět - umělecký kýč, co se dokáže zarýt do paměti a snímek vzbuzující dosti ambivalentní pocity. Na jedné straně je každý záběr naprosto bezchybnou momentkou, která by si zasloužila zarámovat a pověsit na zeď, práce s herci a zvěří vzbuzuje dojem, že by klidně za nějakými částmi filmu mohl stát i Lars von Trier, ale na druhou stranu 162 minutová cesta do středověku místy nudí a vleče se takovým způsobem, že je divák nucen protrpět se druhou polovinou až do konce. [MFFKV 2011]
Botič–Prázdniny u moře(2011)
Kdyby Jacques Tati potkal Aki Kaurismäkiho vzniklo by asi něco takového, jako jsou Prázdniny u moře. Groteskní komedie, která svými jednotlivými epizodami baví, ale v celku nedrží pohromadě. Byť se jedná o závan svěžího větru v jinak existencionálních vodách karlovarské filmové přehlídky. Příjemný odpočinkový snímek po náročném dni. [MFFKV 2011]
Botič–Balada o Genesisovi a Lady Jaye(2011)
Weird! Queer! Aneb když osmdesátá léta byla pod silným vlivem Jacka Kerouaca a Williama Burroughse. Touha po tom vymanit se z osidel svých vlastních těl a redefinovat tělesnou schránku jako takovou - dokument o osobnosti, která se rozhodla ze sebe a svého těla udělat umělecký předmět a vystavit jej v samotném centru mediálního dění. Sedmdesáti minutová odysea do nitra umělecké duše, které jedno tělo nestačí, co v polovině chytne a nepustí. Žij každý den, jakoby byl tvůj poslední! She's wonderful. [MFFKV 2011]
hazaba–Win Win(2011)
Nenápadná komedie s dramatickými prvky, která většinou poklidně plyne a kde se i problémy řeší s úsměvem. Náladě odpovídá i pohodová hudba. Vedle Paula Giamattiho mě zaujal hlavně Burt Young a také Alex Shaffer, který sice moc hereckého umu nepředvádí, ale tvoří krásně protikladnou postavu k postavě Paula Giamattiho. Když se budete chtít nabít optimisticky, doporučuji.
marvan–Neměj strach(2011)
Snímek představuje téma sexuálního zneužívání na modelovém příběhu, neukazuje víc než je nutné a pracuje především s náznaky. Trochu mi vadilo, že film je až příliš podřízený svému didaktickému záměru.
marvan–Prázdniny u moře(2011)
Fakt, že jde o němý film je v tomto případě jen křečovitou snahou zaujmout za každou cenu. Samotnému příběhu to nijak neprospělo.
marvan–Bez otce(2011)
Dialogy šustí papírem.
Vodnářka–32. srpen na Zemi(1998)
Romantická komedie v existenciální road movie? Že to nejde? To jste asi ještě nenarazili na jednoho z nesympatičtějších režisérů Denise Villeneuva a jeho snímek vymykající se všem konvencím. Klubko velikých emocí, které se pomalu rozmotává v neobvyklou komedii, vtipné scény střídají vážné problémy, chvílemi si vychutnáme poetické záběry pouště či ulic Quebecu, které však za úderného leitmotivu soundracku (který nikdy nevyšel) funkčně zastoupí rychlý a výrazný střih. A tak, jak to jedním koncem provázku začalo, to i končí. Nehodou, po níž si člověk uvědomí, že by se měl vydat úplně jiným směrem. Nebo ne?