Kolik filmů za den se chystáš zhlédnout na festivalu?
Tři až čtyři. Je to rozumná míra, kdy si je člověk ještě užívá a dokáže je plně vnímat, a kromě toho stíhá i další akce.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Hanna - jednak je režisér
můj oblíbenec, jednak tam hrají bezva herci, ale hlavně mám ráda takovéto příběhy. Lovec trollů - podle synopse to vypadá hodně zajímavě.
Cokoli od Fullera (ale minimálně Čtyřicet pušek,
Podsvětí USA a
Nahý polibek)
- v každém filmu zpracovává jiné zajímavé téma, takže jsem hodně zvědavá.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Erotic Man a
Laurentie
- sebeukájení v nejrůznější podobě mě fakt nezajímá. Michael
- zneužívání dětí je samo o osobě tragédie, ale abych se na to dívala, to rozhodně nemusím.
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Z ohlášených hlavních hostů bezesporu na Judi Dench,
protože je výborná herečka a zároveň i dáma. Ale jinak se nejvíce těším na to, až budu v ulicích běžně
potkávat Marka Ebena :-)
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
Sedm až osm. někomu se to může zdát moc, ale já se vyspat potřebuju, abych byla schopna druhý den fungovat a užívat si to.
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Kolik filmů za den se chystáš zhlédnout na festivalu?
Po detailním nastudování programu mám pocit, že čím víc, tím líp, protože mě nadchly skoro všechny snímky.
Na druhou stranu by v mém vnímání, přemýšlení a hlavně hodnocení měla radši vítězit kvalita nad kvantitou
a navíc některé doprovodné akce nebo tiskovky vypadají taky skvěle. Taková 4 je docela pěkné číslo.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Je strašně těžký vybrat jenom tři. Já se totiž asi těším úplně na všechno, vždyť naprosto nezáživný,
hloupý nebo otravný snímek je minimálně další zkušenost... Magic Trip - beatníci, šedesátá léta,
Kalifornie, nevázanost, fantazie, život v umění, umění v životě... A Ken Kesey, talentovaný spisovatel,
autor slavného Přeletu nad kukaččím hnízdem, experimentátor všelijakých halucinogenů, blízký přítel
Ginsberga nebo Kerouacka. Road trip za takovýchto podmínek bych si nerada nechala ujít! Už jen trailer mě
hodně baví, záběry plné barev, graffiti a hudby šedesátých let a zároveň sestřih originálního Keseyho videa
dodávají tu správnou atmosféru. Lollipop Monster - další snímek
slibující velmi zajímavý vizuální zážitek. Tentokrát ve sladké růžové dívčího světa, ovšem tak sladké,
že se po chvíli začneme dusit. Stejně jako příběh, který snímek slibuje - rodinné problémy, nedorozumění,
vyrovnávání se s nimi, se světem kolem. Příběh dvou slečen vypadá jako levná cukrová vata z pouti, něco mi
ale říká, že si spíš vychutnám kvalitní belgické pralinky, které budou místy hodně hořknout v ústech... Půlnoc v Paříži - potřebuji
uspokojit svoji netrpělivost a vidět nového Woodyho co nejdřív! Pokud se na něj ve Varech nedostanu, beru
veškeré své úspory a jedu kamkoliv, kde ho dávají. Protože do půlky září čekat nebudu. Vztahy viděné očima
mého oblíbeného režiséra mi vždycky dají pocit, že život nemá pravidla, která nám vnucují mnohé jiné romantické
snímky, ale že přes všechny problémy jde dál. Že se musí brát s nadhledem. A že přesně takhle je to vlastně fajn.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Markéta Lazarová - na Františka
Vláčila a jeho snímky potřebuji náladu. Vážnou, přemýšlivou, mrazivou. A tvrdou koncentraci. Třeba na Údolí včel
mi bohužel nevyšla. Markétu Lazarovou se odhodlávám zhlédnout hodně dlouho, ten snímek, příběh i jeho autor mě
na druhou stranu dost fascinují. Netěším se na těžkou snahu dostat se do zmiňované nálady. Post Mortem - Latinská Amerika a
její problémy jsou pro mě doslova španělská vesnice a mentalita jejích obyvatel mě nikdy nezaujala natolik,
že bych ji chtěla zkoumat v příběhu odehrávajícím se na pozadí chilského státního převratu. Zvlášť, když
režisér označuje hlavní dvojici za "nezajímavou a bezvýznamnou". Slůvko "zdánlivě" stojící před touto charakteristikou
mě vůbec neuklidňuje... Cigán - českým snímkům dávám ráda šanci,
nějak je víc chápu a víc si je užiju, příběh tohoto snímku mě docela odrazuje. Nemám ráda snímky, které se za
každou cenu snaží tvářit jako sociální dramata a chtějí člověka donutit k soucitu s menšinami nebo lidmi na okraji
společnosti. Často jsou hodně jednostranně postavena a zrovna ten mou teorii potvrzuje - romské prostředí,
osada na východu Slovenska, na svůj věk až příliš uvědomělý kluk, co je zatažen do konfliktů vlastní rodiny.
Cítím uměle těžkou snahu o získání divákova soucitu.
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Těším se na všechny - sympatického Johna Malkoviche
a (nejen) jeho módní show, charismatickou Judi Dench,
slavného Jesuse z Big Lebowski Johna Turturra, režiséra
Monte Hellmana... Ale nejvíc? Nejvíc se těším na
Helenu Třeštíkovou, která letos není hostem oficiálně,
ale v rámci jedné z akcí ČT ji bude možné spatřit v čajovně a případně se s ní "dát do řeči". Já osobně k tomu už párkrát
příležitost měla a vždycky si pamatuji úžasný pocit z každé její věty. Paní Třeštíková je pro mě nejen velkou osobností
dokumentárních filmů, ale i charismatickým člověkem, který má uvnitř srovnané životní hodnoty, ví, co chce a inspiruje
svým obdivuhodným přístupem ke každému člověku i obětavostí pro všechny kolem.
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
Záleží na tom s kým jsem a co se děje kolem mě. Když si festival užívám se skupinou fajn lidí, tak kolem 4 a vůbec mi to
nepřijde. Věřím, že s letošním programem a ostatními agenty těch hodin bude pěkně málo! :-)
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Tisíce objevů. Mé karlovarské povědomí začíná někdy v roce 2007. V těchto počátcích dominuje hlavně
Billy Wilder,
Ellen Page a první podléhání silám magnetu jménem FILM.
Další rok byl pro mě zajímavý po straně českých tvůrců - Ivan Passer
byl velkým krokem dál do filmového světa, mile potěšil i Dušan Klein.
K těm Čechům se v roce 2009 přidal ještě Jan Švankmajer.
A pak to jelo velkou rychlostí, každá zpráva, zajímavost, informace, kterou festival přinesl, každý film, který byl na
festivale uveden, je vlastně jakýmsi objevem. Včetně toho, že třeba ve zpěvu to
Jirkovi Macháčkovi s
Judem Lawem jde výborně! :-)
Kolik filmů za den se chystáš zhlédnout na festivalu?
Obvykle se snažím zvládnout minimálně pět filmů, ovšem někdy se stane, že člověk během filmu usne...
a pak ho musí vynést z kina... a to člověku dost naruší plány.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Rozhodně Le Havre Akiho Kurismäkiho,
miluju jeho minimalisticky-herecké a doslova "ujeté" filmy. V těsném závěsu se drží debut Lisy Aschan
s názvem Jako opice
– Lisa získala cenu pro nejlepší severský film, takže jsem neskutečně zvědavá (kromě toho mám ráda téma
dospívání, genderových rolí apod. ve filmu). Jako poslední bych vyzdvihla debut Zisky Riemannové
Lollipop Monster,
který mě zaujal především barevnou stylizací a tématem.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Prim hraje Ježek Jiří
– neduhy polské společnosti jsou pro mě tak trochu španělskou vesnicí a jsem hodně vybíravá,
co se týče komiksového stylu. Z ostatních je těžké vybírat, ale kdybych měla říct, co mě na první pohled
nejméně zaujalo, tak Nataša
– experimentální dokumenty nikdy nebyly mým šálkem kávy – a
Turínský kůň Bély Tarra
(s Tarrovým Macbethem se psychicky potýkám doteď).
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Jednoznačně John Malkovich.
Jsou herci, režiséři, a pak osobnosti, Johna Malkoviche řadím do poslední kategorie.
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
Vstávám brzo a chodím spát pozdě. Laicky řečeno: snažím se nespat při půlnočním filmu a nezívat při filmu v devět ráno.
Ovšem někdy se to nepovede (zvlášť když všichni kolem vás klimbají a postupně odpadávají). Na hodiny jsem svůj festivalový
spánek nikdy neměřila, ani na ty průměrné (ale otázka mě dostala, takže letos to budu sledovat a podávat info).
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Třídu llmara Raaga,
doslova brutální film o ponížení a šikaně.
Kolik filmů za den se chystáš zhlédnout na festivalu?
Pět až šest.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Strom života - protože to bude
nářez s velkým "N". O filmech Terrence Malicka se dá napsat mnoho a jde na ně pohlížet z nejrůznějších
stran či pod drobnohledem mikroskopu, ale především se musejí prožít. Malick o filmech dlouho přemýšlí,
neplodí je jak na běžícím pásu a o to víc je událost, když se rozhodne, že jeho diamant je již vybroušený
a ukáže ho světu. Rozhodně půjde o nezapomenutelných 138 minut meditace nad filmovým obrazem ve velkém sále. Pina - dech beroucí tanečnice
Pina Bauch změnila jako choreografka směr současného tance. Její tři choreografie (Café Müller, The Rite
Of Spring a Full Moon) které budou tvořit jádro tanečního filmu Wima Wenderse jsem viděla živě a jsem zvědavá,
jak se tyto skvosty podařilo převést do trojrozměrného dění (ve Varech asi pouze 2D). Kůže, kterou nosím - protože jde
o Pedra, režiséra, jehož filmy jsou pro mě sázkou na jistotu. Moje vášeň pro almodovarovské filmové motivy
je natolik silná, že na film půjdu možná dvakrát :-)
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Naštěstí nemusim jít na žádné filmy, které by mě netěšily. Krvavý Mikuláš - Sv. Mikuláš
jako masový vrah, krvavé žně a uječené honičky mě příliš nelákají. Pouta - již jsem viděla a
hodlám si určitě nechat ujít. Pro mě největší očekávání, které pohřbila dlouhá psychologická nuda. Osudové peníze - časy Jiřího
Krejčíka jsou již pryč, což dokazují dvě hodiny telenovely, které dokáží zničit apetit filmového gurmeta.
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Těším se na všech deset evropských režisérských objevů očima Variety. Z této sekce navštívim většinu filmů-tedy
budu mít možnost režiséry poznat osobně. Zároveň je tato sekce má nejoblíbenější a na výběr kritiků filmového
časopisu Variety dám, jelikož periodikum čtu a vybrané filmy většinou nezklamou.
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
V nejlepším případě pět.
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Kolik filmů za den se chystáš zhlédnout na festivalu?
Tři.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Na geniální Markétu Lazarovou
kvůli novému remasteru, na Kůži, kterou nosím
díky neskutečně bad-ass looku Antonia Banderase a mé slabosti pro Almodovara obecně a v neposlední řadě i na
Nic proti ničemu Petra Marka
z důvodu mně samému neznámého, zřejmě proto, že se projekt jeví jako dostatečně šílený experiment a že za čímkoliv
stojí někdo z party MIDI Lidi si hned získá mou pozornost.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Těžko říct - co neznám, poznám. Takže jdou mimo mě spíše snímky, které jsem již viděl dávno jako třeba
Lovec trolů a
Hanna (ač výborná).
Co se týče českých filmů, viděl jsem většinu, co jsem neviděl a nikdy vidět nechci je ovšem například
Občanský průkaz,
který si mou pozornost i přes velmi kladné rezence nezískal čistě proto, že už jsem přesycen tuzemskou
neschopností točit o jiných tématech než těch milionkrát provařených.
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
John Turturro - kvůli asociaci
s mou oblíbenou režijní dvojicí bratří Coenů.
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
Deset.
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Již starší film Kalvárie
a tedy i režiséra Fabrice du Welze, jemuž samotnému a jeho filmům jsem po minulém ročníku věnoval
přinejmenším dostatečnou pozornost.
Kolik filmů za den se chystáš zhlédnout na festivalu?
Tři, maximálně čtyři filmy denně. Pátý snímek je pak většinou neskutečným zabijákem předešlých zážitků
nebo při něm selže celá mozková soustava a po pár minutách se divák ocitá úplně někde jinde, než původně
zamýšlel. (Velká omluva Coenovic bráškům) MFFKV je festival, který si chci hlavně užít a nikoliv se kompletně odrovnat.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Nejvíc se těším na Almodóvarův snímek Kůže, kterou nosím
– bizardní příběh, v kterém hrají důležitou roli témata jako plastická chirurgie, změna pohlaví nebo klonování a jehož středobodem
je motiv pomsty a následné zamilovanosti(?) plastického chirurga do svého netradičního výtvoru. Slovy Mirka Procházky si tenhle
"moderní Pygmalion zkřížený s korejským Oldboyem a španělským baletem v punčochových oblecích" prostě nemůžu nechat ujít.
Dalším snímkem je Osamělost prvočísel
- prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými, a jako taková tedy odsouzena k samotě.
Dojde-li k setkání dvou prvočísel a na jejich snahu sloučit se, výsledek je přinejmenším nepředvídatelný. Není třeba víc dodávat
– tahle premisa ve mně vyvolala bezmeznou touhu tenhle kousek vidět – potkáme se v kině.
Třetici zakončuje snímek, nad kterým se vznáší otazník, protože je zatím plánovaná jen jedna jediná projekce a ta je ještě uzavřená.
Nicméně se jedná o Půlnoc v Paříži
- nový film Woody Allena s Rachel McAdams, Marion Cotillard a Paříží v hlavních rolích. Moje malá Mission Impossible,
jen doufám, že nebude muset dojí na složité slaňování do Velkého sálu.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Z festivalových filmů se vyloženě bráním snad jen jednomu jedinému snímku a tím jsou
Vodnické zpívánky s přívlastkem A SOFT PORN MUSICAL.
Trailer mluví za vše – divné taneční scény se prolínají s nepředstavitelnými kopulačními aktivitami Kappy za doprovodu velmi
toxické skladby. Tenhle film smrdí rybinou! Ostatní snímky na programu se zatím tváří víceméně nenápadně a neškodně.
Vlažná očekávání vzbuzuje Punk's Not Dead,
možná proto, že hudbě ani tomuhle životnímu stylu neholduji a 104 minut dlouhá punk-přehlídka ve mně nadšenost rozhodně neprobouzí.
Trojici pak uzavírá snímek Tenkrát v Anatolii
- 157 minut dlouhá, uhrančivě a volně plynoucí "metafyzická road movie"? Tohle určitě není podívaná pro mě.
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Přiznám barvu hned, je to Judi Dench! Ať už sekýruje
Jamese Bonda nebo neodolatelně panuje v Shakespeare in Love - tuhle dámu prostě zbožňuji.
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
Velmi osobní otázka. Další! (smích) Ale teď vážně - popravdě toho člověk ve Varech moc nenaspí. Jestli mezi 6-7 hodinami denně.
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Největším filmovým objevem z předešlých let je pravděpodobně snímek
Noc a den. První shlédnutý film při vůbec první
návštěvě MFFKV, který se stal takovým osobním měřítkem pro skutečně špatný film. Nezapomenutelný filmový zážitek zasvěcující
do pravých tajů Karlovarského filmového festivalu aneb dvou a půl hodinová cesta (do pekla) přes minové pole dialogové vaty
k jedné skryté symbolice s permanentní myšlenkou na sebevraždu. Inspirativní a sebezničující zároveň. Plakát mluví za vše.
Nicméně MFFKV je hlavně synonymem pro "neopakovatelnou atmosféru". Takhle se mi vryl do paměti nejeden filmový zážitek,
na který jsem pak už nenašel odvahu otestovat jej v jiných podmínkách. Jmenovitě
Černej Dynamit,
Prosíme přetočte,
Tucker & Dale vs. Zlo,
Antikrist aj. Ale na druhou stranu jsem si zde
vychutnal i pár stálic, k nimž se poměrně často vracím –
Všude dobře, proč být doma,
Rozervaná objetí,
Zvuk hluku aj.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Filmy, u kterých mám podezření, že by mě nebavily, můžu naštěstí díky bohaté nabídce festivalu ignorovat.
Letos tak nejspíš nezajdu na Touhu zabít,
Miluju tě a
Ráj pro mámu.
Nerozumím si totiž příliš se syrovými, existenciálními filmy ze zemí bývalého Sovětského svazu a východní Asie.
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Judi Dench. Ano, není to nijak originální odpověď,
ale bez obav přiznávám, že mám k filmovým hercům, kteří zasvětili část svého života divadlu a Shakespearovi, speciální vztah.
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
Raději to nepočítám.
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Nejedná se o objev, ale umožnil mi vidět film dvojice Scorsese &
De Niro v kině, což byl vždy můj sen.
Zvlášť, když k němu druhý jmenovaný ještě na pódiu pronesl pár vět.
Kolik filmů za den se chystáš zhlédnout na festivalu?
Loni jsem zvládal 5 filmů denně a bylo to pro mě na hranici únosnosti. Letos mám v plánu 4 filmy denně.
Zbylý čas chci věnovat doprovodným akcím a samozřejmě psaní komentářů. Formulovat myšlenky může být někdy časově náročné :-)
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Těším se především na retrospektivu Sama Fullera, což je mnohem víc než tři filmy, především pak na
Chodbu šoků. A dále na film Denise Villeneuvea
Požáry, letos nominovaný na Oscara a nový film
Terrence Malicka Strom života. Ale ty nejlepší
zážitky jsou obvykle ty nečekané, takže věřím, že nás všechny čeká především spousta krásných překvapení.
Na které tři filmy festivalu se těšíš nejmíň a proč?
Určitě nemusím vidět Občanský průkaz
Ondřeje Trojana, "hořkosladkých" lží o naší historii už bylo natočeno dost.
Stejně tak nemusím vidět Odcházení
Václava Havla, divadelní hry mám raději na divadelních prknech.
A když už jsem tak ošklivý na český film, nechci vidět ani film
Piko Tomáše Řehořka, zcela spolehlivě mě odradil už trailer.
Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?
Z režisérů na Denise Villeneuvea, protože takhle vyjímečný
režisér má určitě i co říct a dále na kritika Michela Cimenta, který navštívil také loňský festival a letos zasedne v porotě.
Rozhovor, který dal minulý rok
Kamilu Filovi a Radomíru Kokešovi
patřil k tomu nejlepšímu, co jsem v médiích v průběhu festivalu četl.
Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?
Obvykle 6 hodin. Během festivalu si nechávám zdát sny ve formátu 16:9.
Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?
Loni jednoznačně Červené střevíčky Michaela Powella
a Emerica Pressburga. Film uvedla Scorseseho spolupracovnice Thelma Schoonmaker způsobem natolik bezprostředním a zaujatým pro věc,
že nikoho v sále nenechal chladným. Myslím, že i díky tomu měl film mezi diváky následně takovou odezvu.
