Osud člověka

Válečná lyrika, žanr ryze sovětský. Osud člověka je jeden z těch lepších, dobovým schematismem nezatížený sovětský válečný film. Propagandistický rozměr lze ovšem nalézt i tady - onen ,,nový sovětský člověk", který bude přese všechna příkoří a strasti budovat nový světový řád...plus obrovské množství sentimentu a sentimentálních scén, to trochu bije do očí - zvláště těch dnešních navyklých rastru realismu a civilismu... Nejlepším sovětským válečným filmem této dekády tak pro mne dál zůstává o tři roky mladší Tarkovského Ivanovo dětství... (09.05.2017)

Typicky ruské vyprávění o nezničitelném ruském člověku - nikoli slovy, ale desítkami velkých, často až ikonických obrazů ve spojení s výraznou hudbou. Jde o režisérův první celovečerní film, ale působí, jako by ho vytvořil starý zkušený mistr. Davové a bojové scény jsou propracované, stejně tak využívání dlouhých jízd kamery zaujme i po padesáti letech. Film po celou dobu ani na vteřinu neztrácí divákovu pozornost, Bondarčuka na moskevském VGIKu naučili řemeslo opravdu výtečně. Jenom mě mrzí, že jsem Osud člověka viděl v nadabované verzi, což je vždy zejména u dětských herců čiré zlo. (25.04.2013)

Hodně působivá záležitost a určitě pozitivnější setkání se sovětským filmem, než v případě předchozího snímku (Jaro v Zarečné ulici, 1956). Je opravdu znát, jakými změnami prošela sovětská filmová scéna (podobně jako v rámci východního bloku i československá) po odhalení kultu osobnosti Stalina a najednou i silně vlastenecký film působí na diváka zcela jinak. Osud člověka mi dává vzpomenout na dřívější zážitky z Balady o vojákovi a Májových hvězd ze stejného roku. Sergeju Bondarčukovi se i navzdory místy silnému pátosu (pro ruský národ prostě typickému) povedlo natočit film plný lidské statečnosti a síly, stejně tak plný řady sugestivních napínavých scén. Příběh obyčejného člověka v nelehké době, kterou je schopný díky své odhodlanosti přežít a nacházet znovu nový smysl života, má co říct dalším generacím i po tolika letech... 75% (dodatečně viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (11.04.2020)

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s dabingom ČST Brno): ČST 1 = 20.6.1971+Trikrát s... Sergej Bondarčuk: ČST 1 = 11.9.1983+SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 26.6.2011, réžia českého znenia (ČST Brno 1971) = MILAN MESSANY - STV film odvysielala z archívnej kinokópie a s pôvodným dabingom ČST Brno. Pre mňa dokonalý kinematografický zážitok, ktorým som si po rokoch a v najvyššej možnej kvalite mohol pripomenúť tento hlboko ľudský a ideológie prostý film. (27.6.2011) (27.06.2011)

Sergej Bondarčuk byl génius jak herecky, tak především režijně. Jeho debut Osud člověka podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova (Nobelova cena) patří k celé vlně několika ruských filmů, které se na přelomu 50. a 60. let něajkým způsobem v rámci mezí vymezovaly vůči tehdejší sovětské propagandě a vyhrávaly za to ceny na západních festivalech. Celá scéna dialogu v autě mezi Bondarčukem a představitelem malého Váňušky patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v ruské filmové historii natočeno. Osud člověka je film, který by měl patřit k základním znalostem každého filmového fanouška. Velmi sugestivní snímek ani po více než padesáti letech od svého vzniku neztratil nic ze svého kouzla. Skvělá režie (ať už scéna skupin lidí před vysokou pecí nebo pasáž, kde se Sokolov ve snu hovoří se svou rodinou), naprosto brilantní kamera a závěr, u kterého vás mrazí a zároveň máte slzy v očích. "Ja tvoj otěc." (12.06.2010)