Cesta do pravěku

Snad nic na světě mě nemůže vrátit do mých dětských let než Cesta do pravěku. Nádherný příběh, který absolutně neztrácí svou hodnotu a i v dnešní době nakopává zadky všem těm rádoby Sci-Fi věděckým srágorám. Je opravdu neuvěřitelné a obdivuhodné, co vše mistr Zeman dokázal v roce 1955 udělat za výbornou filmařinu. Na filmu není jediná chyba, největší klasika své doby a klenot českého filmu. K tomuto se budu vracet snad pořád. (03.11.2015)

Když jsem byl dítě, tak to začalo běžně, ale pak ta cesta do pravěku... Ale nápad to nebyl nový, jen jsem o tom tehdy nic nevěděl. Ahc jak je dítě slabé a nevědoucí, než se dostane k dějinám tohoto pohledu na minulost. K. Zeman má lepší filmy - Na kometě či Ukradená vzducholoď, to jsou filmy, kde chyby vidět nechci, neb mě táhnou dobré věci a ty je jasně předčí. (25.09.2010)

První shlédnutí tohoto filmu ve mně vyvolalo šílenou mánii po všem, co bylo pravěké. Chtěl jsem se stát archeologem, sbírat kosti dinosaurů a mamutů a četl jsem jen Augustovy knihy s ilustracemi od Zdeňka Buriana. K archeologii mám nyní asi stejně blízko jako ke kosmonautice, ale tenhle film mě fascinuje dodnes, i když teď už hlavně díky řemeslně dokonalým trikům. Kam se hrabe Jurský park. (25.07.2002)

"Je škoda, že pošel. Mohli jsme si ho ochočit." Já jsem v mládí rovněž neměl žádné námitky proti ochočení stegosuara, ale poznávat život v pravěku bych se kvůli tomu nevydával. Pro jednou však taky mohu učinit výjimku, proplout jeskyní a vyfotit se s mamutem, srstnatým nosorožcem, smilodonem, uintatheriem, phororhacosem, pteranodonem, edmontosaurem, brontosaurem, struthiomimem, styracosaurem, ceratosaurem, trilobitem a dalšími bývalými obyvateli naší Země. Ani jako malému mi sice žádná ze zobrazených potvor nepřipadala ani trochu živá, ale ten pravěk vytvořený s předpotopní filmařskou technikou musím ocenit i já. (09.12.2015)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)