Poznamenaní

Ve své době jistě milé pohlazení po válkou zdeptané duši. Také dnes však velice dojemný příběh, jenž si zaslouží být viděn a oceňován již pro svou vysokou míru realističnosti. Vždyť první minuty jako by byly vyňaty z nějakého dobového dokumentu. Odpovídá tomu komentář i věrohodnost prostředí, ve kterém se natáčelo (nechybí ani pár záběrů z tehdejší Prahy). Zhruba v třetině začíná film inklinovat spíše k jemně nasládlému příběhu o přátelství, ale ani na okamžik se nestane natolik sladkým, aby skolil třeba i méně tužené diabetiky. Zásluhu na tom má Montgomery Clift v roli amerického vojáka s dobrým srdcem, kterého jsem zatím v žádném filmu neshledával natolik snesinelným, a také neustálé připomínání hrůz koncentračních táborů. A to zpravidla nikterak explicitní formou. Jde spíše o drobné náznaky, jejichž působivost je umocněna záběrem na nevinnou, avšak poznamenanou dětskou tvář. Poznamenaní - český překlad je v tomto případě myslím zcela přesný a vystihuje jeden z nejvážnějších problémů spojených s poválečným obdobím. Teprve při zjištění, jak těžko zapomínali přímí účastníci, vyvstává na povrch děsivost skutečnosti, jak snadno zapomněli (a nadále zapomínají) mnozí jejich potomci. Na Poznamenaných je rovněž potěšující, že když se zde mluví česky, je to skutečně čeština, když polsky, skutečně polština atd. ... v tomto ohledu byli tvůrci nanejvýš obezřetní - kéž by s podobnou pečlivostí vznikal každý válečný snímek. Člověk by nevěřil, kolika procenty se na výsledné atmosféře podílejí právě takovéto "detaily". Sice mě naštvalo, že se ten malý kluk naučil během pár dní anglicky tolik, co já za nějaké dva roky, ale na konci jsem byl v takovém citovém rozpoložení, že jsem mu rád odpustil. 85% (08.05.2007)

Dala bych i plný počet s klidným svědomím, ale za snad až příliš plánovitý útok na divákovy city nemůžu. Dojatá jsem byla takřka po celou dobu sledování filmu. Nejprve pohled na děti, které přežily koncentrační tábor a zůstaly samy bez rodičů, jejich strach z amerických uniformovaných zachránců, útěk malého Karla Malíka(okouzlující Ivan Jandl) z tábora UNRRA, jeho setkání s Američanem Stevem(Montgomery Clift), který se ho ujal, pak matka Hana Malíková(Jarmila Novotná), která beznadějně objíždí tábory a hledá svého syna...a konec...Hádejte jaký? (24.07.2008)

Slavný poválečný příběh, který má pro Čechy velkou váhu díky účasti Jarmily Novotné (pro kterou to byla jediná role ve 40. letech) a oscarového Ivana Jandla, díky nimž ve filmu zaznívá čeština. Pomineme-li ovšem tato fakta, jedná se o extrémně slzopudný film, který tak tlačí na pilu, že nelze než pomyslet na "rachoty našich slzí". Hudba Roberta Bluma nenechává nic náhodě a pokud by snad obraz nebyl dostatečně dojemný a výmluvný, navede diváka až na pokraj nervového zhroucení. Rodina Malíkových se krátce před odchodem do koncentračního tábora chová jako výstavní salón Národního obrození... Mamička je profesionální zpěvačka a z jejích úst sladce plynou slova Hajej můj andílku, celá domácnost muzicíruje a po válce tato prostá žena lékařova svou vynikající angličtinu vysvětlí pouhým odkazem na čtení anglických knih. Nepolemizuji o potřebnosti Poznamenaných ve své době, jen Hollywood se opět nezapřel a nic na tom nezmění skutečnost, že u rozhodování Novotné o přijmutí role byl přítomný mmj. také Honza Masaryk. (21.02.2009)

Viděla jsem tenhle film už poněkolikáté a ani tentokrát jsem se neubránila dojetí. Hluboce lidský příběh matky hledající po návratu z koncentračního tábora svého syna je natočen v americké okupační zóně Německa a sutiny německých měst mu tvoří hrůzné, autentické kulisy! Na některé scény není možné se dívat bez pohnutí: zástupy vystrašených dětí, které prošly utrpením války a koncentračních táborů, jejich nedětské, monotónní výpovědi o tom, kdo jsou a co zažily, ale stejně tak i mlčení hlavního hrdiny, malého Karlíka, který stále dokola vyděšeně opakuje jedinou větu „Ich weiss nicht!"! Dojemná je i scéna, v níž se malý chlapec ptá svého amerického přítele „co je „matka"?, mlhavě se rozpomíná na chvíle, kdy ho odloučili od jeho maminky, a utíká ji hledat. Výborný Ivan Jandl v hlavní dětské roli! Škoda jen, že mu Oskar, nejvyšší filmová pocta, moc štěstí v komunistickém Československu nepřinesl! Pro mne je film zajímavý i osobností paní Jarmily Novotné, kterou jsem poznala po r. 1989 v Litni u Berouna. Přijela ze Spojených států, kde po únorovém puči našla se svou rodinou nový domov. Až do vysokého věku si uchovala svůj půvab a šarm. Její nádherný soprán ve filmu také dvakrát zazní. (18.09.2013)

Viděla jsem německou verzi s velmi roztomilou lámanou češtinou. Z těch trosek šla úzkost! Dva roky po válce nebyl žádný problém točit ve vybombardovaném městě. Dostalo mě, jak se děti bály nastoupit do auta. Vlastně se bály úplně všeho. Škoda, že Jarmila Novotná nedostala víc prostoru pro zpěv. Přiznám se, že Ivan Jandl mi nepřipadal až tak přirozený, devítiletý Michael Koblic v Práčeti se mi líbil víc. (Doplnění pro Sarkastica Na začátku zazněla francouština, němčina, ruština, polština, maďarština, angličtina. Čeština zazněla až v písničce.) (23.05.2014)