Hrdina

do dneška jsem neviděl Rozchod Nadera a Simin a budu to muset v brzké době konečně napravit.Hero je pomalu plynoucí drama o tom,jak jedna malá nepravda,na kterou se postupně nabalují drobnější nedorozumění může nakonec vyústit ve velký a zbytečný problém.Hlavní hrdina je ne úplně jednoznačná figura,která se snaží dělat věci správně,ale postupem času ho skoro až tragikomické okolnosti donutí se v tom všem postupně zamotávat.Zjednodušeně řečeno zde platí staré známé pro dobrotu na žebrotu.Trochu sem se bál víc jak dvouhodinové stopáže, ale i přes pomalejší tempo a hodně dialogů film nenudí a pokud je tohle jedno ze slabších Farhadiho děl, pak se opravdu těším na ten zbytek...75% (25.02.2022)

Farhadi systematicky, od jednotlivce ke kolektivu, od drobných lží k velkým dilematům, buduje portrét společnosti, kde je nezištný čin něčím tak ojedinělým, že musí být podroben vyšetřování, jako kdyby šlo o boží zjevení. Protagonista má zpočátku jasný cíl, rychle a poměrně hladce se k němu přibližuje, tempo je díky krátkým záběrům a množství pohybu v obraze a zvuků mimo něj až hektické. Události i portrét hlavního hrdiny se ale postupně komplikují. Vyprávění už se nedrží výlučně Rahimovy perspektivy, dává větší prostor i dalším postavám, které možná nejsou v právu o nic méně. Hranice mezi pravdou a lží, dobrem a zlem se stávají nezřetelnými, už nejde o to něčeho dosáhnout, ale zachovat si tvář. Tato formální a stylistická promyšlenost je ovšem patrná až zpětně. Při samotném sledování působí dění samozřejmě, spontánně, ne vykonstruovaně. V tom spatřuji Farhadiho režijní a scenáristické mistrovství i podobnost filmu s vrcholnými díly neorealismu. Také poznání, že opravdové hrdinství nepotřebuje potvrzení zvnějšku, že důležitější je, zda jsme se sami zachovali správně, ne zda vyhovíme (všem) cizím představám o dobru a dostaneme štempl (charakterové) kvality, vyvstává ze situací a rozhodnutí nenuceně, bez pachutě moralizování. 80% (22.01.2022)

Samotný námět a scénář otevírají zajímavé téma, film má určitě skvělou kameru, hlavní herec je od pohledu sympatický, náhled do reálií současného Íránu asi dost věrohodný... těch kladů pro 3 hvězdičky bych našel víc, ale abych je sám úpřimně dokázal filmu věnovat, to by mě nesměl z velké části naprosto nezaujatě, tak příšerně nudit. A nezachrání to ani těch pár momentů, kde se chvílemi rýsovala společenská výpověď, chvílemi zas náběh na psychologický portrét vězně, toužícího po lepším životě, ale věčně se topícího v průšvizích, protože ani v tomto směru zpracování na víc, než lepší průměr nevydá. Příběh s množstvím zvratů kolem jednoho případu fingovaně nalezené tašky se tu ve dvou hodinách neskutečně vleče a ve výsledku jsem v něm navrch necítil ani trochu emocionální zaangažovanosti ze strany režiséra, ani pořádnou atmosféru a psychologie postav zřejmě hodně pokulhává, pokud jejich jednání jako divák nedokážu pochopit. Mrzí mě to, ale Farhadiho Hrdina je mým prvním výrazným zklamáním po asi 20 fascinujících, skvělých či minimálně pozoruhodných zážitcích z íránské kinematografie a bohužel z mého pohledu neobsahuje ani desetinu té osobitosti, kterou mě starší íránské filmy vždy tolik upoutávaly. Prakticky jde o naprosto tuctový a zaměnitelný festivalový film současnosti, u nichž mám někdy ten nešťastně absurdní pocit, že čím táhlejší tempo a čím delší stopáž, tím větší šance k úspěchu a získání cen. [50%] (04.10.2022)

Po Rozchode asi najsilnejší Farhadi. Na jednu stranu sa stále drží svojich typických tém, len tentoraz necháva hlavného hrdinu prechádzať jedným prúserom za druhým. Klamstvá a polopravdy, nešťastie a túžba pomôcť a zároveň udržať si tvár sa tu miesia s ľudskou malosťou. Poctivý to nie je tak úplne nikto. Každý si melie to svoje. Niektorí to robia sofistikovane. Niektorí nie. Niektorých ženú pozitívne motivácie, iných nie. Tento Farhadiho svet je nepríjemný. Nie je v ňom veľa dobrého a keď sa aj na chvíľu to dobré zjaví, tak len aby ukázalo hrdinom, čo ešte všetko môžu stratiť. Amir Jadidi je vo svojej úlohe presvedčivý. Dakedy ho máte chuť preplieskať. Na druhú stranu jeho motiváciám rozumiete. Nech už sa akokoľvek počas príbehu menia. Finále a jeho úsmev sú potom poslednou povestnou ranou voči divákovi, ktorý predsa len trošku dúfal v iný koniec. Farhadi je emočný mág. A som mu za to vďačný. Táto odvrátená strana Blízkeho východu má s tým našim svetom spoločného omnoho viac, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. (29.01.2022)

Můj třetí pokus přijmout Farhadiho a dopadlo to úplně stejně jako předchozí dva. Hrdina mi velmi připomíná filmy Rumunské nové vlny, se kterými mám také problém, že jsou to teze, kterým film jen slouží. Celý pak neskýtá žádnou radost ze sledování, v průběhu něj se jenom nezajímavě a mechanicky vrší situace, které onu výslednou tezi mají podpořit. A proto, aby vyústění bylo opravdu co nejvíce čitelné, tak si musí pomáhat občas velmi krkolomnými situacemi a hodně zabedněnými postavami. Ve výsledku po dokoukání Hrdiny si budete přikyvovat se spoludiváky, v čem tenhle film má pravdu, ale nebudete se vůbec bavit o tom filmu, nýbrž jen o oné myšlence, jakoby to byl článek v časopise či kniha. A tak by podle mě diskuze po filmu vypadat neměla. (19.04.2022)