Osm hor

Dobře. Film jsem viděl na dvakrát. Jednu část jeden den - druhou druhý. A asi to byla výborná volba. Zatímco jeden den jsem mohl vstřebat část kdy si děti užívaly prázdnin, kamarádství a dobrodružství, další den jsem dostal výbornou filmovou depku. Vůbec mi nevadilo, že si částečně Pietro prošel charakterovou změnou- všechno to skrývá věk. Bruno je také výborný charakter - hlavně nepředvídatelný. A tak to můžu jen doporučit. Ono to totiž v zásadě, až na pomalé tempo a zbytečné scény, bylo perfektní audiovizuální dílo, u kterého jak musíte dávat pozor, tak z části i přemýšlet. ,,Show, don't tell" tady bylo hodně 8/10 (11.08.2023)

Ohromně silný příběh, kde mě celou dobu trápil fakt, že jsem věděl o stratistiplném konci. Musím se přiznat, že oddání se divokosti přírody, kdy jde člověk bezhlavě do extrému až za hranu, je moje a už zítra začíná moje putování, kdy budu říjen-listopad stanovat na západním pobřeží deštivého a už asi i chladného Irska. Stopáž je tady zcela adekvátní, perfektně představila pouta mezi oběma horaly, jejich vztah k horám, lidem, i celoživotní snaze se přiblížit člověku, kterým chtějí být. Záběry z Alp jsou nadpozemské, značení tras jsem zažíval i já, kdy nás můj táta vzal poprvé do Fatry a ta představa pietně vzdát hold postavením horské chaty je prostě noblesní a hrozně inspirující. V Tatrách člověka v horkých chatách hned napadá jaké to asi je žít v oblacích, odpověď, zcela omračující, ale daň se platí s přirážkou. Každopádně lidi jsou různí, co je pro jednoho bláznovina, je pro druhého modla a žít a zemřít pro to, co milujete, v co věříte, v čem jste jako ryby ve vodě, kde na sobě necítíte tlak, to za to mnohdy stojí. Pietrova evoluce byla taková moje, no a z Bruna mám v sobě maličko taky - každopádně na rozdíl od něj mám tu rodinu, které mě drží daleko od myšlenek na strávení zimy někde mimo civilizaci. Však to byla má sestra, kdo mně film ukázal, bravo, kandidát na film roku jak vyšitý. (17.10.2023)

Musím souhlasit s tím, že volit formát 4:3 u vizuálního filmu z hor je skoro až nešťastné. Záběry byly krásné... a byly by úžasné v širokém formátu. Film samotný trochu doplácí na délku, ale jinak příjemně plyne, dá vyniknout přírodě... zásadní myšlenku ani emoce nepřinese, ale možná donutí zamyslet se alespoň samotného diváka. KVIFF 2022 (07.07.2022)

Juuuj, na tento film som sa tešil veľmi dlhú dobu, no čakanie sa veru oplatilo. Je to už dobrých pár rokov, čo som čítal knihu od Paola Cognettiho. Bol to neskutočne krásny príbeh o živote v horách, o priateľstve dvoch ľudí v mladosti, neskôr v dospelosti a o rôznych pohľadoch na život ako taký. Odlišné povahy, odlišné rodiny, no predsa ich dokázalo niečo jedinečné spojiť. Je len málo filmov, ktorým sa aspoň trošku podarí priblížiť knižnej predlohe, no tu sa to podarilo všetkými desiatimi. Neskutočne nádherná krajina, do toho úžasný soundtrack a trošku prekvapivo vybratý formát v pomere strán 4:3, ktorý síce pri dychberúcich scenériách hôr trošku nedáva zmysel, no zase filmu dodáva tú artovosť, ktorú si toto dielo určite zaslúži. Dúfam, že jedného krásneho dňa sa podarí sfilmovať aj ďalšie Cognettiho knihy ako napríklad Niekedy netreba zdolať vrchol prípadne Chlapca z divočiny... (02.02.2023)

Trochu kýč (což ostatně u van Groeningena není nic nezvyklého), v tomhle konkrétním případě mi to ale nevadí. Vizuálně nádherné, formát obrazu tomu za mne dodává analogový dojem příjemného retra. Kdyby se redukoval, nebo zcela zmizel voiceover dospělého Pietra, byl by film o minimálně deset procent lepší. Ani přes relativně bohatou stopáž jsem se ale nenudil, což oceňuji slabší čtyřkou. (56th KVIFF) (10.07.2022)