Psanci

Film, co vám zajistí úžasný přenos do španělských sedmdesátek. Jo, takhle nějak to klidně mohlo vypadat. Scénář byl v pohodě, nic zlomového, všechno ostatní, od režie, přes kostýmy a zvuk, až po kameru, je naopak vymazlené do posledního puntíku. Z herců nikdo výrazně nevyniká, a v tom je nakonec asi ta krása. V kombinaci s dobrou hudbou se na to fakt moc hezky dívalo. (27.03.2022)

Skvělá španělská oddechovka o mladický rozvernosti s kriminálními prvky a podmanivými summer vibes pozdních sedmdesátek. Samozřejmě, je to hodně konvenční, klišovitý a patetický melodrama, který jede dle zajetý mainstreamový šablony, atakuje casual diváky, a má extrémně nafouklou stopáž 130 minut – páč závěrečná půlhodina hází celej feel good dojem do kopru – ale protentokrát to ani výjimečně nevadí. Každopádně Begonã Vargas je moje nová crush...... // VERDIKT: 7 loupežných přepadení v lékárně z 10 // (22.01.2022)

Dospívání po španělsku, které je docela fajn sledovat, pokud divák v mnoha ohledem přivře oko. Dobře vychovaný, ale plachý a se špetkou sebevědomí – Nacho to od vrstevníků schytává a svůj čas tráví v kině nebo u arkádových her. V nich poznává Tere a Zarca a ač je úplně jiný než skupina, se kterou jej seznamují, stává se součástí pouliční bandy, která si přes drobné krádeže troufne nakonec i na rabování lékáren či dokonce na banku. Jeho přerodu v rebelantské smýšlení jsem úplně nevěřil (bouchačce v ruce obzvlášť ne), i když chápu jeho touhu po jakémkoliv přijetí. Zatímco Zarco nad ním drží ochranitelkou ruku, jeho přitažlivost ke svůdné Tere je stále silnější (Begoña Vargas, hmmm). Nějaké pnutí milostného trojúhelníku jsem nicméně nevnímal, zločincům divák nijak zvlášť nefandí, protože si k nim hlubší pouto nevytvoří, jejich krokům schází syrovost, moment překvapení nebo napětí a závěrečné „lidské“ rozhodnutí vyšetřovatele mi taky zrovna nechutnalo. Každopádně mě celkově bavilo bohémství a atmosféra doby, kterou tvůrci trefili na jedničku. Body dolů za scénář, za špatnou práci s charaktery i za přepálenou délku. Tři až čtyři hvězdy. (29.11.2023)

Celkom dobre sa mi pozeralo, i keď o žiadne nadšenie sa nemohlo jednať. Bohužiaľ sa film zbytočne naťahoval a keď som aj chvíľu uvažoval nad štyrmi hviezdičkami, záverečná časť s naháňačkami, strieľačkami a scenáristickými saltami ma od zámeru odradila. Ale na Begóniu Vargasovú sa dalo dobre pozerať, takže siahnutie po tomto filme nebolo vôbec márne. (10.07.2022)

„Na chvíli na sebe neupozorňuj. Bejt tebou nechodím do Fontány. Teda, dělej si, co sakra chceš, ale jestli chceš mou radu, už tam nechoď.“ - „Proč?“ - „Nejsi jako my.“ - „Dělám to samý, co vy. - „Jo, ale to je něco jinýho.“ - „Teď tě nechápu.“ - „Máš co ztratit. My už ne.“ Ale pravdu o tom, co všechno člověk vlastně ztratil, se může dozvědět až už je příliš pozdě…Monzón mě zaujal už Celou 211. A dojem si nepokazil ani Psanci. A to přesto, že žánrem i atmosférou jsou oba filmy úplně jinde. Psanci jsou retro. A od kostýmů přes rekvizity až po (parádní!) hudbu vydařené. A dlouho navíc úsměvné a příjemné. Ačkoliv pohodová atmosféra nezřízeného života začne postupně houstnout, zamilovaný hošan se zaplétá do čím dál většího průseru, a tvůrci v druhé polovině brnkají na podstatně vážnější strunu. Což potvrzuje i zdánlivě nenápadný, ale emočně silný závěr (pokud byl člověk někdy podobně nešťastně zamilovaný a „nevěděl“, dokáže pocítit docela přesně to, co Nacho). Až na detaily (zvláštní rozhodnutí policisty) to budou solidní 4*. (19.12.2021)