Drive My Car

Mnohokrát oceněné japonské drama Rjusukeho Hamagučiho zlákalo i mě. I když jsem od začátku věděl, že tohle dílo nebude vyloženě pro mě. Monumentální tříhodinová sonda do nitra jednoho japonského divadelního herce a režiséra se dá na jeden zátah těžko usledovat. Některé obrazy jsou až mistrovsky nasnímány, ale je to vždy zabito tunou pomalého patosu okolo a celkově je to pro oko diváka složitá podívaná. Pomalé a jímavé drama typické svojí japonskou bezvýrazností, kde se emocemi mimo divadelní prkna hodně šetří, ale to k tomu tak nějak patří. Velmi zajímavé, leč ne úplně pro mě. (02.06.2022)

moje druhé setkání s Hamagučim ve velmi krátkém horizontu a upřímně by mě zajímalo jako to dělá, že zvládne natočit extrémně dlouhý, extrémně pomalý film, ve kterém se většinu času mluví o zdánlivě obyčejných věcech, nebo s v něm naopak nemluví vůbec a přesto dokáže vtáhnout, strhnout a divák nakonec nemá pocit že u něčeho podobného strávil tři hodiny bez toho aby se díval na hodinky a tlačil čas kupředu.Oproti Kolu štěstěny a fantazie sice Drive My Car vyžaduje po divákovi mnohem vstřícnější přístup a velkou dávku tolerance, ale ve chvíli kdy na tuhle hru divák přistoupí, tak se mu odmění měrou vrchovatou.Oscar v tomhle případě zasloužený...80% (31.05.2022)

Dočasně nemocí upoután do postele, měl jsem konečně dost času a pozornosti pustit si tento film, který jsem ve "watch later" měl již nějaký ten pátek. A dobře jsem udělal. Osobně mě nejvíce překvapilo, jak rychle ty téměř 3 hodiny rychle utekly. Co mě nepřekvapilo je kvalita plynutí děje a jeho přednes divákovi. Děj jako takový neskýtá moc prostoru pro invenci. Ta se objevuje až s detaily, které jsou do něj zahrnuté - vícejazyčné divadelní představení místo jednojazyčného, prolínání Strýčka Váni s hlavním hrdinou místo náhodně zvolené hry nebo vyprecizovaná dějová linka s nevěrou místo něčeho z Ordinace v Růžové Zahradě. Film ve mně zanechal primárně však dva dojmy - první dojem je poutavé vyprávění postav porušující pravidelně klasickou poučku "show, don't tell" (na mysli během psaní mi vyvstala např. Terapie, která byla téměř jenom povídání), kde ale vzhledem ke kontextu je člověk přikován k sedadlu jako kdyby na sobě měl bezpečnostní pás (zejména při předposlední scéně, která se téměř vysmívá režisérským učebnicím). Druhý dojem je jakási všechny lidi spojující lidskost. Žádné kasty, žádné třídy, žádné povyšování nad osobu šoférky nebo jiných pracujících lidí, žádná zábrana proti jiným jazykům. Jenom divadlo. A ikonický červený Saab 900. A semtam nějaký ten pěkný vizuální pohled. Třeba na dvě ruce čouhající ze střešního okénka držící cigarety. (30.01.2024)

Hodnotenie č. 5000 si vyberá film "Drive My Car" Popravde som sa bál, že sa pri sledovaní budem nudiť. Väčšinou, keď trvá film 3 hodiny, tak je záruka, že sa nájde aspoň jeden moment, ktorý filmu neuverím, alebo, kedy nastúpia nudné momentky. A tento film na pár miestach predsa len tiež trošku tápa. Musím povedať, že fakt, že náš hrdina prichádza o zrak dokopy v tomto filme nemá žiadnu rolu. Dozvieme sa to raz, má brať kvapky, ale potom sa to už nikdy nespomenie a najmä dôvod prečo dostane šoféra je úplne iný. Takže neviem prečo tam tá časť vlastne bola. Ale ok. Možno by som sa miestami aj viac sústredil na tie skúšky, lebo toho je tu podľa mňa málo a rovnako by som si aj na konci viac užil tú divadelnú hru. Na druhú stranu, ale počas filmu netápame, nestojíme na mieste, dialógy sú napísané fantasticky a keď majú scénky vyniknúť, tak skutočne sa dočkajú svojho absolútneho vyvrcholenia. Najlepšie momentky sa podľa mňa dostávajú v poslednej hodine. Prvá hodina je trošku úvod, ale schopný a s pár prekvapeniami. Druhá hodina stavia príbeh a potom už vo finále sa dočkáme tých skutočne silných scénok, ktoré ma tak zasiahli. No rovnako si myslím, že aj počas prvých dvoch hodín sme sa dočkali skvelých častí. A tak nejako tie časti dávajú postavám priestor ukázať svoj potenciál. Film krásne ukazuje, že veľa ľudí v skutočnosti trpí veľmi potichu. A o skutočných trápeniach často ani nemusíme vedieť. Ale sú to démoni, s ktorými musíme bojovať a zvládnuť to. Lebo nás to brzí v našom raste a možnosti posunúť sa v živote ďalej. Film oceňujem pre svoje kvality a určite odporúčam vidieť. Hodnotenie: A (24.03.2022)

Myšlenkově bohaté, ale není tam dle mého nic, co by obhájilo tříhodinovou stopáž. Některé životní postřehy, introspekce, či terapeutické vylévání srdíčka (v tom dobrém smyslu) mě upřímně zaujaly a dost možná si někdy v budoucnu Murakamiho poctivě načtu, ale ty stoicky strnulé herecké projevy (dost možná je to vysloveně japonská metoda herectví, tudíž ne chyba herců, nýbrž propast mezi mnou a jinou kulturou) a nedivácky dlouhé artové záběry opravdu pokoušely moji trpělivost, potažmo diváckou výdrž. Využití Čechova jako tématické pojidlo ve stylu "art imitates life" bylo dobré, stejně tak vhled do dramatické tvůrčí činnosti, ale snímek by si vystačil bohatě se dvěma hodinami. Je možné, že se mi film netrefil do nálady, ale nebyl jsem s to naladit se na něj. (03.04.2022)