Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (1 247)

plakát

Jacob's Ladder (2019) 

Původní Jacob's Ladder chovám ve svém srdci vysoko, jelikož sloužil jako jedna z inspirací pro mou oblíbenou herní sérii. Nedávno jsem si znovu pustil i původní film, který jsem novýma (staršíma) očima docenil zase o trochu víc než posledně. Má remake co nabídnout oproti originálu? Vlastně ani moc ne, místo ikonického hororu tu máme tuctový thriller, o který v televizi zavadíte zhruba tak často jako v Praze jezdí metro (kde však o okaté básničky typu A Dream Within a Dream nejspíš nezavadíte). Potěšila mě tak nejvíce aktualizace války (byť původní film a jeho asociace s MKULTRA dávala větší smysl) a přítomnost herce Jesse Williams, který hrál jednu z hlavních postav ve hře Detroit: Become Human.

plakát

Carol a konec světa (2023) (seriál) 

Neobyčejně obyčejná, obyčejně neobyčejná Carol je možná atypická hrdinka pro tento druh seriálu, o to méně ale musí soupeřit s ostatními počiny - znám zejména akorát mužské hrdiny, ale právě např. Bojack Horseman nebo Archer jsou svou prací vzdálení obyčejným lidem. To se o Carol říct nedá. Vlastně skoro o nikom, jelikož díky blížícímu se konci světa (navzdory tomu, že je ještě několik měsíců vzdálený) pozbyl koncept "práce" smysl. Seriál celou situaci pomocí ostatních lidí prezentuje ironicky jako utopii, nahota se nijak zvlášť neřeší, oblohu pravidelně plní ohňostroje a lidé si plní své sny. Zlo samozřejmě nevymizelo (spíše mi přišlo, že vymizela zvířata, moc jsem jich neviděl), ale s výjimkou zhruba jedné epizody se seriál nese spíše v uklidňujících rytmech. Tím největším uklidňujícím rytmem byl pro mě hlas Carol (Martha Kelly) a její eskapády, do kterých jsem se pohodlně dokázal vžít. Ne každý má potřebu být jako její sestra, někomu stačí rutina/rozptýlení v podobě kancelářské práce, kde se člověk může spřátelit s kolegy (koneckonců valnou většinu času strávíme právě s nimi). To má ale vzhledem ke globální situaci, ne nepodobné té naší, kde sotva jsme dávali COVIDu sbohem, tak přišla válka na Ukrajině, dvojsečný efekt, kdy rázem máme víc co ztratit. Smekám tedy před lidmi jako je Carol, kteří vědí, co chtějí (nebo co nechtějí), jdou si za tím, i když to třeba zrovna není úplně nejpopulárnější, jako nejspíš asi bude i tento seriál. Nakonec jsou svým osobitým způsobem větší rebelové než rebelové v tom klasickém smyslu slova. V tom jí zdatně sekundují její kolegové v čele s Donnou a Louisem. Seriálem se však mihne mnoho dalších lidí, s větším či menším vlivem na děj a větším či menším prostorem pro jejich příběh. V současné podobě deseti epizod jsou některé věci vtipné v tom, že nemají žádné sáhodlouhé vysvětlení, některé věci jsou však smutné v tom, že zabírají trochu zbytečně místo (jmenovitě určité části 8. a celá 9. epizoda). Což zamrzí zejména proto, že desátá epizoda je kvalitní nášup, jak dějem, tak poselstvím, které nese. I tak ale, měl-li bych dát tvůrcům za toto nějaký trest, asi bych zvolil death by banana bread.

plakát

Loudermilk (2017) (seriál) 

Jak hodnotit něco jako je Loudermilk? Sám seriál podobně kritické recenze trefně komentuje. Rozhodně však ode mě nedostane tolik, co album Pool. To by dostala pouze dějová linka s Cutterem, která byla spíše smutná než zábavná a spíše otravná než dojemná (dost mi to připomnělo dějovou linku postavy Rickety Cricket z It's Always Sunny in Philadelphia). Díky bohu seriál na této dějové lince moc dlouho nezůstal (on celkově tolik na dějových linkách nelpí, zejména co se týče Samových záletů nebo reakcí postav na některé události). Ale aspoň Cutter dostal nějakou větší, což se bohužel nedá říct o některých členech Sober Friends. Celkově však seriál dostatečně ukazuje i odvrácenou stranu závislostí a také to, že to je živná půda pro komické i dramatické momenty.

plakát

Drive My Car (2021) 

Dočasně nemocí upoután do postele, měl jsem konečně dost času a pozornosti pustit si tento film, který jsem ve "watch later" měl již nějaký ten pátek. A dobře jsem udělal. Osobně mě nejvíce překvapilo, jak rychle ty téměř 3 hodiny rychle utekly. Co mě nepřekvapilo je kvalita plynutí děje a jeho přednes divákovi. Děj jako takový neskýtá moc prostoru pro invenci. Ta se objevuje až s detaily, které jsou do něj zahrnuté - vícejazyčné divadelní představení místo jednojazyčného, prolínání Strýčka Váni s hlavním hrdinou místo náhodně zvolené hry nebo vyprecizovaná dějová linka s nevěrou místo něčeho z Ordinace v Růžové Zahradě. Film ve mně zanechal primárně však dva dojmy - první dojem je poutavé vyprávění postav porušující pravidelně klasickou poučku "show, don't tell" (na mysli během psaní mi vyvstala např. Terapie, která byla téměř jenom povídání), kde ale vzhledem ke kontextu je člověk přikován k sedadlu jako kdyby na sobě měl bezpečnostní pás (zejména při předposlední scéně, která se téměř vysmívá režisérským učebnicím). Druhý dojem je jakási všechny lidi spojující lidskost. Žádné kasty, žádné třídy, žádné povyšování nad osobu šoférky nebo jiných pracujících lidí, žádná zábrana proti jiným jazykům. Jenom divadlo. A ikonický červený Saab 900. A semtam nějaký ten pěkný vizuální pohled. Třeba na dvě ruce čouhající ze střešního okénka držící cigarety.

plakát

U2: Window in the Skies (2007) (hudební videoklip) 

Už jen ta představa probírání se hodinami záběrů z koncertů, aby člověk vybral ty pasující do písně je úctyhodná. Navíc tam jsou známé tváře (poznáte všechny?), žádné velké opakování, různorodost (zpěváci, tanečníci, kytaristé, bubeníci, basáci, atd.), vše zapadá do rytmu a je to i doprovázeno líbivými efekty na obrazovce. A na pár záběrech z publika se mihne i oblíbený irský kvartet. V dnešní době už by to možná šlo vyřešit formou AI (prohledat chord progressions a lyrics), ale zde se bavíme o roce 2007. Líbivý song už je jen třešničkou na dortu, kde obyčejné kapely by to měly jako lead single k albu, zde je to zapadlé u kompilace hitů, takový skrytý poklad.

plakát

Iná láska (1985) 

Pan Trančík měl asi stroj času. Jak si jinak vysvětlit vznik tohoto filmu, z něhož přímo sálá atmosféra Twin Peaks (bez nadpřirozených aspektů), který je o 5 let dříve než samotné Twin Peaks? Odloučené městečko, dřevorubci, zvláštní lidé mezi nimiž se objeví hlavní hrdina. Hybnou silou však není vražda, nýbrž nedovolená interrupce. Rád bych zde napsal, že to je zastaralé téma, ale vzhledem k tomu, co se děje v USA nebo v Polsku, mě ta aktuálnost překvapila. Žádné kinematografické hody se nedějí, bodují tak zejména lokace, herci a herečky. Problém s předabováním českých herců do slovenštiny jsem, narozdíl od jiných lidí tady, neměl.

plakát

Jakubův žebřík (1990) 

Další z filmů, u nichž bych přísahal, že jsem je již hodnotil. Nu což - tak mám alespoň pseudovýmluvu na to dát si rewatch (a Jacob's Ladder je filmem, u kterého divák z rewatche benefituje). Jacob's Ladder je v mých kruzích znám zejména díky jeho vlivu na tvorbu mé oblíbené videoherní survival horror série Silent Hill. I na několikáté zhlédnutí a s odstupem téměř 35 let jsou efekty téměř nestárnoucí, ať už ty kamerové nebo ty před kamerou (stačí se podívat zpětně, jaký vliv mělo "undercranking" u jiných filmů/seriálů). Scénářem je to stále kvalitní, zejména díky návaznostem na válku a různé experimentální výzkumy v USA. Dalo by se říci, že to malinko ohlodal fakt, že se příběhovými zákrutami inspirovalo mnoho dalších, ale to bychom mohli jít klidně do 19. století k příběhu "An Occurrence at Owl Creek Bridge", případně i klidně dále do minulosti. Z aktuální tvorby jsem si vzpomněl zejména na epizodu Playtest z antologického Black Mirror. Herecky je to koncert Tima Robbinse, blýsknou se však i budoucí hvězdy jako Jason Alexander, Ving Rhames nebo Macaulay Culkin. A to jsem ani nenakousl symboliku, kterou film protkal scénárista Bruce Joel Rubin díky svému pobytu v budhistickém klášteře a režisér Adrian Lyne, který ze svých inspirací zmiňuje jména jako jsou Francis Bacon, H. R. Giger, Diane Arbus nebo Joel-Peter Witkin.

plakát

Klíč svatého Petra (2023) (TV film) 

Solidní výkon od všech zúčastněných, zejména pak od pana Janáka (ironicky bych mu měl spíš měřit striktnějším metrem vzhledem k tomu, kolik šancí na pohádky na Vánoce dostává). KSP je pohádka odpočinková, klasická (žádné napodobování Hollywoodu) a bez ambicí na stříbrné plátno. Celý film táhne ústřední trojice, která má mezi sebou dohromady jednu mozkovou buňku a půjčují si ji navzájem. Většinou ji má Tobiáš, ztělesnění Lawful Good alignmentu. Emílie a Vilém mu zdatně sekundují a celkově bych si toto trio dovedl představit i v dalších filmech (nebo z toho třeba udělat minisérii). Ono celkově, když se rozdával rozum, tak ho nepobral vlastně nikdo - svatý Petr má v ... "klíči", když člověk vidí, jak se (ne)snaží dostat svůj klíč zpět. Stráže jsou spíš na okrasu, a z celého hradu je z klaďasů proaktivní snad jen princezna, která ale i přes kritiku úkolů pro nápadníky nic nedělá. Poslední zmínku si zaslouží vodník pohodář, který mi pro změnu evokoval Thoma Yorka v klipu Lotus Flower. Pár kvalitních hlášek, standardní vítězství dobra nad zlem. Co víc si přát? Určitě hodně (s každou další pohádkou je vidět, jak se některé elementy opakují 1:1), ale po zkušenostech z let minulých nelze KSP hodnotit příliš negativně.

plakát

Na maděru (2023) (seriál) 

Obliterated aneb proč se vyplatí si jako specialisty najímat aroace abstinenty. Na homage (nebo satiru nebo parodii, jak chcete) je to málo zábavné a věrné klasikám, jako samostatná tvorba to spadá převážně do kategorie "tohle by kina přeskočilo a šlo rovnou na VHS". Vidím v tom zejména zahozený potenciál - zajímavý ensemble team (vzpomněl jsem si na seriál Archer) a děj, který bystačil sotva na celovečerní film je roztažen do minisérie (zde jsem si vzpomněl na 24 s Jackem Bauerem). Ensemble team je naplněn zajímavými postavičkami, z nichž se jich hodně překrývá, ale každá je svým způsobem "so bad it's good". A kdo to vlastně je? Kapitánem týmu je PlayStation cutscene Brad Pitt/Chris Hemsworth, i když mu ve skutečnosti velí "když se snažíš zpaměti okopírovat postavu Amy Santiago". Pak tam jsou i "mami, kup mi Michelle Rodriguez" "Ne, máme Michelle Rodriguez doma", transplantovali jsme mozek Johnnyho Knoxvilla do těla Sama Elliotta, horny on main hacker(wo)man z filmů z přelomu tisíciletí, found family? já mám vlastní family a I refuse to be defined by being black or being gay so I'm gonna get defined by being hungry. Co tedy vlastně může Obliterated nabídnout? Akční zábavu, u které se nemusí příliš myslet. Pár šikovně schovaných Čechovových pistolí. Sexploitation scény (včetně jedné povedené mučící scény, která by bez tohoto aspektu byla polovičním zážitkem). Character development. Pár humorných rozboření stereotypů.

plakát

Hra na oliheň: Výzva (2023) (pořad) 

Kde původní seriál Squid Game byl spíše satirický a měl trochu jiné poselství, tady je vidět, že většinou jsou lidé dobří (když zrovna není příběh podle scénáře a nejde jim v něm o život), takže jako dodatek k původnímu seriálu sledující hodně sociologický aspekt se mi to líbilo (ostatně i v mém komentáři k původnímu seriálu jsem hodně o reality shows psal). Ale nic není sluníčkové celé. Stejně jako v jiných reality shows jsou různí "záporáci" (jak moc z toho dělá edit musí posoudit každý sám), i tady se jich pár najde - nejvíce mi utkvěly v paměti pán 432 a dvě pokrytecké dámy - jedna soudící člověka, že si vzal 2 jídla místo jednoho a následně kradoucí hamburger, který obdržel jiný hráč a druhá respektující domluvená pravidla na skleněném mostě až v momentě, když z toho má benefit. Bylo tak smutné pozorovat lidi, kteří na to doplatili - nikdo z ostatních se jich nezastal a naopak jako kdyby ti ostatní utrpěli selektivní ztrátu paměti. To je asi má jediná větší výtka - možná to tam všechno bylo, ale v prostoru 10 epizod na řadu se to ztratilo. Ironicky jsou tam momenty, které jsou dojeny nad rámec logiky a pak jsou tam momenty, kdy někdo do té doby po těžkém boji vypadne na náhodu a nedostane ani confession cam nebo chování postav nesourodé s tím, co se stalo. Klidně by se dalo natáčet/koukat dál, Netflix nemusí tolik řešit vysílací časy ani délku epizod. Podíval jsem se na making-of a evidentně tomu věnovali hodně času, tak proč ne i tomuto? Všude jinde ta odvedená práce vidět je - na podobě lokací, kostýmů, technickém zpracování i testování her. Jejich složení (her) i složení testů se mi líbilo (i ty nové), zejména flow dalgona-battleships-marbles.