Drive My Car

Haruki Murakami jakoby z toho filmu přímo dýchal. Nemohu se ale zbavit pocit, že film nedokáže zcela vyjádřit celou podstatu knih, které Hurakamo píše a po celou dobu jsem měla pocit že mi tam něco chybí a že by Hurakamo dokázal prostřednictvím knihy toho sdělit mnohem víc. Uvítala bych kdyby film nebyl tak příliš dlouhý. Musela jsem si to rozdělit nadvakrát, protože délka filmu mě opravdu odrazovala. Místy je to zdlouhavější a úplně to není můj šálek čaje. Je to zajímavý film, už jen že je natočený podle Murakamiho povídky je samo o sobě skvělé, ale není to film pro mě. Za týden si nebudu pamatovat o čem to bylo. (07.03.2022)

Čas od času se snažím obohatit o asijskou kinematografii, a proto jsem se rozhodla pro shlédnutí tohoto snímku, protože jsem na něj často narážela. Jedná se o velmi pomalé, citlivé a zádumčivé vyprávění. Na odkrytí tíživých minulostí postav si musíme déle počkat, ale člověk nemůže být zklamaný. Tento příběh je o útěku, smíření, odpuštění a o naději. Herecké výkony byly velmi dojemné, a i přes velmi dlouhou stopáž, dokázaly udržet mou pozornost až do konce filmu. (21.02.2023)

Během toho šíleně dlouhého 40ti minutového prologu, po němž se až tehdy rozjede hlavní děj, jsem několikrát uvažoval nad tím, že to vypnu a raději půjdu hrát Assassin´s Creed. Nakonec jsem ale vydržel. A jsem za to rád. Drive My Car je pomalá, smutná a emočně velice fungující podívaná, která vychází podle Murakamiho krásné povídky, jež se mi z jeho románu Muži, kteří nemají ženy líbila asi nejvíc. Je to především snímek o akceptování reality, pocitu viny a několika etap truchlení. Přesto to ale naštěstí zvládá nebýt až přespříliš sentimentální, což je ale obecně něco, co Japoncům v hraných filmech vždycky poměrně šlo (ale z nějakého důvodu jim to nejde v anime, hmm..). Paralely v ději s Čechovovo Strýčkem Váňou jsou zajímavé obzvlášť právě u toho důvodu, že se jedná o japonskou produkci. Navíc si to udržuje i moc hezkou rovnováhu mezi kvalitními dialogovými sekvencemi a "tichými" dlouhými záběry, se kterými naštěstí film rozumně šetří. Ta tříhodinová stopáž mi ale možná přijde přeci jenom krapet přepálená. Podepisuje se to především na tom, že některé sekvence uberou na plynu až příliš, přičemž divák pak ztrácí pozornost. Ve výsledku ale moc hezký snímek, který si tu oscarovou nominaci dozajista zaslouží.  Průměrné 4* (15.03.2022)

moje druhé setkání s Hamagučim ve velmi krátkém horizontu a upřímně by mě zajímalo jako to dělá, že zvládne natočit extrémně dlouhý, extrémně pomalý film, ve kterém se většinu času mluví o zdánlivě obyčejných věcech, nebo s v něm naopak nemluví vůbec a přesto dokáže vtáhnout, strhnout a divák nakonec nemá pocit že u něčeho podobného strávil tři hodiny bez toho aby se díval na hodinky a tlačil čas kupředu.Oproti Kolu štěstěny a fantazie sice Drive My Car vyžaduje po divákovi mnohem vstřícnější přístup a velkou dávku tolerance, ale ve chvíli kdy na tuhle hru divák přistoupí, tak se mu odmění měrou vrchovatou.Oscar v tomhle případě zasloužený...80% (31.05.2022)

(34/2022) / Ťažkotonážna japonská, veľmi, veľmi pomalá dráma. Výnimočná tým, ako detailne sledujeme hlavnú postavu, rozoberáme jej emócie a trápenie. Cez to všetko si film ku mne nenašiel cestu a jediná emócia ktorú som vnímal bol taký zvláštny chlad ktorým na mňa celé tri hodiny pôsobil. Uznávam aj kvalitu kamery, všetko je úžasne nasvietené a natočené. Som zvedavý ako film bude bodovať na tohtoročných Oscaroch, úspech Parazita sa ale predpokladám nezopakuje. (6/10) (07.03.2022)