poster

Rojo, El

Western

Itálie / Španělsko, 1967, 82 min

Komentáře uživatelů k filmu (2)

  • Mariin
    ****

    Dobrý, zábavný spaghetti, který mi zvláště ze začátku překvapivě připadal jako západoněmecký produkt, využívající klasické záplatky mezi kovboji a indiány. Zde ovšem vhodně okořeněný italským smyslem pro nadsázku, lehkou ironii a výběrem vhodných herců hispanoamerického typu (Nieves Navarro!). Richard Harrison v roli nemluvného hrdiny-mstitele Sorensona-El Roja připomíná eastwoodovskou postavu z Leonovy trilogie. Jedním z nejhezčích úseků filmu je asi pasáž, kdy Consuela (Nieves Navarro) zpívá song „To the Weste we shall go“; jednoduché a přitom vtipné jsou i některé triky, jimiž se Sorensonovi daří přemoci přesilu. Rozhodně toto dílko patří k tomu lepšímu v celkově sumě spaghetti westernu.(21.11.2011)

  • odpadlik123
    **

    Jo, když do špaget přijdou indiáni, je z toho brajgl. Tady je tedy jenom jeden, ale i ten budí dojem tlustého kuřete a působí jako pěst na oko. I když, co tady taky ne? Hlavní hrdina (můj první kus s Harrisonem) se po celý film honosí postojem drsného neprostupného týpka lákajícího všechny ženy v kol na kostky cukru (?) a projevujícího se slovy: k tomu se nikdy nepřiznám, nikdy nic neprozradím atp., což beze zbytku splní, pročež se nám většina otázek zodpoví až k samému závěru a spousta vůbec ne. Potkává na své pouti za pomstou prazvláštní spolupracovníky i odpůrce (vysoce postavený Lulli či deprimovaný Ressel), jež posléze postupně likviduje. Proč a jak? Uvidíte sami v tomto podivném dějově rozpolceném snímku, který přesto pár věcí zachraňuje. Hlavně jednoduše krásná Nieves Navarro nedovolující svým krásným zjevem odpoutat mužské části diváctva zrak od obrazovky alespoň ve chvílích, kdy tam je (tedy ne příliš často) a je tedy příjemným protikladem Harrisona s obličejem jako rohožkou, zachmuřeným pohledem a neproniknutelnými myšlenkami. Jak zmínil Mariin, její písnička je vážně nejhezčí částí celého filmu, což ale není od milovníka akce jako mě zrovna největší pochvala. Celý film provázející melodie je úžasná, ať už provází podivnou dějově neurčitelnou osobu bez obličeje či Harrisona vlekoucího se krajinou se sedlem přes rameno. Jednoduchý příběh Harrisonovy pomsty. Jen kdybych pochopila ten konec…(6.2.2013)