Médium

Šamanizmus a pomoc posadnutému dievčaťu v netradičnom kabáte neohraného thajského prostredia má skutočne niečo do seba. Rang Zong je väčšinu stopáže pomerne pútavým hororom, ktorému však čiastočne škodí neautentický dokumentárny formát, ktorý najmä v závere pôsobil neuveriteľne naivne. Aj preto som zvažoval, že dám filmu o hviezdu menej. Do rána som si to však nechal uležať v hlave a pravdou je, že vo mne Rang Zong zanechal prevažne pozitívne dojmy, a tak nakoniec s prižmúrením oka hodnotím štvorkou. (07.11.2021)

Včera jsem si užil hororový zájezd do Indonésie a dnes se mě pokusili vybubat v Thajsku (vysvětlení pro zmatené, ale nadšené sex turisty: bubáním míním strašení, při němž se pod případnými ultrakrátkými sukénkami neskrývá záludný twist). Přestože nemám ve svém rodokmenu žádné Asiaty, jsem asi v určitých ohledech naladěn na jejich vlnovou délku, protože mě jejich hororové snímky velmi často baví. Dnešní děsivosti byly sice z úplně jiného soudku než ty včerejší, ale to vůbec nehrálo roli. Jedno měly totiž oba filmy společné; disponovaly dokonale propracovanou atmosférou. Dnešní zážitek byl trochu jiný, protože jsem se ani jednou nelekl, což bylo způsobeno tím, že thajští tvůrci vytvářeli děs jiným způsobem, ale ten zvláštní pocit, který ve mně snímek zanechal, si vychutnávám ještě teď, když píšu tento komentář/recenzi. Zvláštní je to, že jsem si nikdy příliš neoblíbil filmy typu The Blair Witch Project (1999), tentokrát mi ale tento styl natáčení vůbec nevadil. No, za mě šlo o velmi zdařilé pásmo pohyblivých obrázků, které mi znovu dokázalo, že se na asijské filmaře mohu v tomto ohledu spolehnout. / Poučení: Před zlými duchy tě neochrání ani Úřad práce. (05.10.2022)

Už je to nejaká doba, čo som vzhliadol “shockumentary”, ktoré spĺňalo adekvátne kritéria horor žánru. Banjong Pisanthanakun natočil veľmi vydarený “Ha phraeng”, či pre mnohých kultový “Shutter”, a tak aj samotné očakávania od tohto snímku, boli pomerne vysoké. Zlou predzvesťou však bola 130 minútová stopáž, na základe ktorej si človek veľmi rýchlo uvedomí, že musí ubehnúť minimálne jedna tretina filmu, aby sa samotný dej konečne nejak rozbehol. Thajská tvorba (až na asi akčné filmy) je proste taká, pričom obzvlášť pri hororoch ide z polovice prevažne viac o drámy, než horory v pravom slova zmysle. Inak tomu samozrejme nie je ani v tomto prípade, kedy možno doslova takmer 90 minút skočiť, a “nič sa nestane”. Ja osobne nebudem žasnúť nad krvavou vložkou v kúte, toto mi dokáže ponúknuť aj kresťansko rodinný seriál pre dospievajúcu mládež: “ Seven Heaven”. Mňa pre tento krát Thajci nijak extra nenadchli, pričom také explá či hixplá plné gore scén im idú ďaleko lepšie. Ako relatívne funkčný, 30 minútový kraťas by to možno šlo, nuž ale takto sa mi to posudzuje naozaj ťažko, keďže 3/4 sú úplnou stratou času. Sklamaný, no tretiu hviezdu pochopím .. (02.10.2021)

První půlka je tady na můj vkus až moc slow-burnová, a třebaže nabízí zajímavý a důležitý momenty, tak jsem se u ní vlastně docela dost nudil a je pro mně s podivem, že to nedokázalo utáhnout ani netradiční zasazení do pro mně málo okoukaný kultury a neznámý mytologie a spirituality, jejíž objevování mělo bejt nosníkem právě první půlky filmu. Zklamání se však nedostavilo, protože v druhý půlce nastoupí hororovej tobogán, kterej je v přímým kontrastu s předcházející pomalou částí, a i když si v jednu chvíli vypomůže lehčí dementností postav, dokáže s přehledem zastínit i většinu lepších západních hororových produkcí. Jen ten found-footage formát mi tu přišel trochu zbytečnej, protože zdaleka nevyužívá svých možností, viz například totálně noname kameramani. (09.07.2022)

Wychcanbaba Jebatbuddhu je na hlavní pracovní poměr zaměstnána jako šamanka, tedy pozemský náměstek a supravodič mocné bohyně thajského panteonu jménem Nawalprachy Tupywidlaku. Jedná se o dost lukrativní dědičnou definitivu, kterou má dle tamějšího zákoníku práce záhy převzít její neteř Puberkrawka Seruwamnagong, sveřepě však odmítající svou budoucí tradiční roli vymatlávání už tak vymatlaných vesničanů a teplé doživotní místečko v útulném džunglovém kanclu, plném zkažených vajec, kohoutích hlav a vonných tyčinek. Profiteta však zjistí, že se holka chová jak piča nikoliv kvůli jejímu věku obvyklé hormonální dysbalanci, nýbrž proto, že si na ní řádně zasedl jiný nájemník z druhé strany religiózního spektra, a s ohledem na svou specializaci vykuřování hloupých labilů a zahánění jejich psychických poruch pomocí černé vaječiny se okamžitě rozhodně toho hajzla patřičně povymítat… Začíná to jako poměrně vleklý dokument o nesympatické šamanbábě, který máte chuť po čtyřiceti minutách vypnout a následně vrazit dálkový ovladač pěkně hluboko Buddhovi do prdele, aby už vás náhodou nelákalo nudit se dál. Chyba! Kdo si počká, dočká se naprosto parádní, mrazivě temné démonické vybíjené, při jejíž tvorbě sice tenhle Banjoband Pissnarektum nepokrytě nakupoval u VY-NI-KA-JÍ-CÍ-HO španělského REC 2, ovšem ve výsledku mu téměř pochcal záda. (13.05.2022)