Infinity Pool

No jo, jablko starýho Cronenberga nepadlo daleko od stromu. Kromě něho jsem v tom občas viděl třeba i Lynche nebo Kafku a kdoví koho a co ještě, ale popravdě si příště radši na odreagování pustím nějaký polopatický lobotomizovaný béčko, pozérský filmy tohohle typu už mě totiž nějak přestaly bavit. Tváří se hrozně elitářsky a záhadně a rafinovaně a jinotajně, chlubí se psychedelickými scénami a rádoby intelektuálním nábojem, a přitom jejich pointa, poselství, respektive pocity/nálady/myšlenky, které se snaží v divákovi vyvolat, jsou už jen stokrát vymlácená sláma. Existenciální plytkost. A po Possessorovi docela zklamání. Příběh je v rámci žánru celkem fajn, nápad s dvojníky je fajn, ale strašně mě nebavila ta skupinka "perverzních hédonistických turistů", příšerní kašpaři. A mimochodem Mia Goth má teda zatraceně nepříjemnej hlas, husičkovitej, vulgární až primitivní, když nemluví, tak se mi líbí mnohem víc. A na role typu vamp nebo femme fatale by si měla ještě tak deset let počkat, dozrát na ně. Ale úvodní i závěrečný titulky jsou parádní, to jo. (20.02.2023)

Delikátní! Film roku! Líbí se mi, že Skarsgårdi jsou pro každou srandu a zvrácenost! Výživně utahané, odpočinkové a sexy! Hlavně Mia je tak ošklivá, až je neskutečně hot, podobně jako Anya Taylor-Joy, se kterou se Alex prznil v Seveřanovi. Obě mají neskutečné fluidum. A celý klan Skarsgårdů se už ze světové síně slávy neodpáře. (24.02.2023)

CRIMES OF THE FUTURE jsou jeden z nejlepších filmů minulého roku - a INFINITY POOL je jedním z nejlepších letošních. Dohromady by tvořily ideální double-feature v městském grindehouse, případně na festivalu v nějakém arthouseu. V prvním snímku je znovu promýšlen koncept smrti (David Cronenberg), v druhém je smrt věcí inspirace pro vyhořelé autory (Brandon Cronenberg) - a obě díla, přestože pracují s prvky body horroru, jsou žánrově velmi obtížně zařaditelná, např. Brandonovo začne jako drama o krizi manželství/mírná satira zbohatlictví, aby se snímek přehoupl do sci-fi, následně reverzního home invasion a ke konci survivalu. Pokud bych měl nějak škatulkovat, ale hlavní je neurčitost, proměnlivost, nestálost.__________ Srovnání obou Cronenbergů se vyloženě nabízí, protože INFINITY POOL využívá schéma zasvěcování jedince do společenství s vlastními pravidly ala VIDEODROME, CRASH, EXISTENZ či MAPY KE HVĚZDÁM. A jako v jiných narativech, v jejichž centru je umělec, se stírá hranice, až jsou některé věci dost dobře nerozlišitelné, jako je tomu ve VIDEODROME, NAHÉM OBĚDĚ či EXISTENZ (Baudrillardova simulakra na pokec?). Brandon, přestože jsou jeho filmy stejně jako otcovy těžce existencialistické, ovšem nachází vlastní identitu.__________ Vím, poněkud paradoxní tvrzení v souvislosti s filmem, který pojednává o ztrátě/nerozpoznání autentické identity a jasného určení v pozdně moderní, kulturně promíšené společnosti.  Dílo je ale stylisticky zcela suverénní (pouze svou parametričností evokuje např. COSMOPOLIS): převážně absence ustavujících záběrů, které jsou nahrazeny detaily, protože nám stejně jako turistickým cizincům větší celek uniká; bližší rámování a inscenování každé dialogové scény jinak, protože prostředí je navzdory rozlehlosti stísňující a vztahy mezi postavami se proměňují; hrátky se subjektivizací včetně klamavých hlediskových záběrů (komu náleží?) a avantgardních montáží; předkamerový prostor, který je postavený na okázalých kontrastech (luxusní resort, ovšem obehnaný plotem, pláž, na kterou zamíří v drahém autě, jenže poblíž stojí autovrak, či neurčitost národní identity vzhledem k japonské restauraci, bollywoodskému tanečnímu vystoupení, latinskoamerickým tradicím aj. vlivům)...__________ Z dosavadních celovečerních filmů Brandona Cronenberga je INFINITY POOL jeho nejlepší: navzdory nápomocným přirovnáním k stěžejním dílům Davida Cronenberga je tohle svébytný film-bestie. Rozdíl mezi Davidem a Brandonem, dvěma v mnohém docela staromódním existencialistům, je asi jako mezi Camusem a Sartrem (Brandon se sklony k posílení absurdity tíhne víc k prvnímu zmíněnému, byť to tentokrát zakončuje víc na toho druhého uvedeného). P. S. Pokud jsem viděl vystříhanou verzi (R), tak se MPAA stala hodně benevolentní, když pustí detailní záběr ejakulace, rozmlácení obličeje na... a scénu orgií, v níž se vagína morfuje do penisu/z vagíny vychází penis (nikoliv tradičním způsobem). (25.01.2023)

Všude jsem četl takové ty řeči, jak je to hrozný a nechutný, že lidi odcházeli z kina. Není tomu tak a nevím proč se to psalo. Škoda, že vlastně není nic vysvětleno a asi jsem tenhle artový přesah minul. Ta hlavní myšlena byla docela zajímavá, jenže to asi nestačí, aby to nějak dopadlo jako celek. Když film skončil, tak zůstalo jen spousty otazníků a žádná odpověď. Teď nevím jestli jsem já ten blb a nepochopil jsem to a nebo to byl záměr režiséra. Cronenbergové to mají nějak v rodině tady ty haluz filmy. Rád jsem to viděl ale jednou asi stačilo. 55% (05.03.2023)

Davčův přestřik, kterého dozajista má s nějakou androgynní perverzačkou s amputovanýma nohama a kolostomickým pytlíkem, zjevně nepadl daleko od úchylného stromu. Akorát fetuje trochu víc než papá, a tak tato v první půli nadějně mrazivá sondáž na téma „Vyprcali byste svého vlastního klona?“ satanžel vykultivovala do pičoidně deviantní artistické smaženice z lysohlávek, nad níž Bludmanovi zduřelo ego a řádně vyhonil, načež chytil sebestředný slovní průjem plný existenciálních cizích termitů, jež by měl, marxistický homorozumbradáč jeden, dozajista problém zpětně interfelovat. A je to trochu škoda. Ne Bludmanovy masturbace samozřejmě, nýbrž filmu, protože než začali rozdávat na place piko, jednalo se exekučně zdařilou a solidně budovanou syrovou divnoostrovní taškařici, ve které poprvé ve své kariéře překvapivě jakž takž překonal obličejovou obrnu jindy prkenný manekýn Saša Souostroví. (17.02.2023)