A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
...a rána sú tu tiché
Obsahy(2)
Staršinovi Vaskovi, veliteli oddílu protiletadlové obrany v odlehlé oblasti u hranic s Finskem, přidělilo vedení novou jednotku dobrovolníků. Kvůli neustálým problémům s kázní u předchozích vojáků zažádal Vaskov o abstinenty, kteří se mu v noci nebudou plížit z kasáren za sukněmi. K jeho překvapení na místo dorazí nové posily a splňují všechny jeho požadavky až na jeden háček: jde o samé mladé ženy. Zaskočený Vaskov si není jistý, jestli může nově přidělenou jednotku zapojit do tvrdého drilu a zda je vůbec brát jako běžné vojáky. Krátce na to však přijde zpráva, že v oblasti se pohybují dva němečtí parašutisté a Vaskov si další váhání nemůže dovolit. Vybere pět děvčat, s kterými se vydá Němce zajmout. Skupinka se skládá z Rity, jejíž muž padl v první vlně bojů, Ženi, která přišla o celou rodinu, Židovky Soni, zálesačky Lízy a osiřelé Galji, která si přidala rok, aby mohla narukovat. Brzy ovšem zjistí, že nebudou čelit dvěma, nýbrž přesile šestnácti těžce vyzbrojených německých vojáků... Sovětský válečný snímek se namísto velkým tankovým bitvám či ofenzivám na východní frontě věnuje uzavřenému střetu v karelijské oblasti a válečné drama se pomalu odvíjí až k neodkladné tragédii. Námět filmu je volně inspirován válečnými zážitky režiséra Stanislava Rostotského a scénáristy Borise Vasiljeva, oba totiž jako veteráni druhé světové války po boku žen bojovali. A jitra jsou zde tichá (1972) získaly mezinárodní ohlas po premiéře na MFF v Benátkách a o rok později byly nominovány na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Tento vynikající válečný film s velice silným (pravdivým) příběhem natočený režisérem Stanislavem Rostockým ani trošku (po skoro padesáti letech) nezestárnul, ba právě naopak. Obzvláště při srovnání s moderním remakem (i když docela povedeným) vítězí vysoko na body. Výborná kamera i hudba, krásné přírodní záběry v kontrastu s drsnými bojovými scénami a strhující příběh s typově přesně vybranými představitelkami hlavních hrdinek (většina z nich byla před kamerou poprvé). Pouze Olga Ostroumová měla větší zkušenosti, Irina Ševčuk snad pouze z jednoho filmu, ale v budoucnosti své kvality (minimálně v "Bimovi") potvrdila. Každopádně všechny to "uhrály" na jedničku (včetně představitele staršiny) tak, že na jejich postavy jen tak hned nezapomenete. Zajímavý režisérův nápad, že reálné scény budou černobílé, retrospektivy hlavních hrdinek i závěrečný epilog, které byly barevně, odkrýváním osudů hlavních hrdinek jen umocnily celkové vyznění tohoto vysoce emotivního díla i účinek na diváka a myslím si, že velká většina diváků na tento film jen tak lehce nezapomene, což se myslím u novějšího zpracování (z roku 2015) tak přesvědčivě tvrdit nedá. ()
No, mne to tedy nenadchlo. Překvapilo mne že komančům prošla scéna kdy rusák střílí do parašutisty, pokud vím to se přece "nesmělo". Zpočátku těžkopádný děj, pak víceméně statický. Pravděpodobně toto podruhé neuvidím a ani nemusím. Ale snad ve chvíli nudy...+++++++ Vcelku souhlas s mým starším komentem. Původně jsem si myslel, že bych mohl něco přidat, ale nenašel jsem nic, co by za to stálo. Nevím, proč je film dělaný černobíle a retrospektivy barevně. Podle mne je to úmysl. Ty holky se mi občas pletly. 20190324 17933/18007 */2 s,u, title ()
Videl som obidva filmy. Jeden je z roku 1972 a druhý o 43 rokov mladší. Nepozerám sa na tieto filmy s kritickým okom bojara, ale musím vziať do úvahy aj dobu v ktorej oba filmy vznikli. A jednoznačne mi vychádza, že pôvodný film bol lepší.. A vždy budem tvrdiť, že akákoľvek kópia nikdy nenahradí originál. Ale pre mladých ľudí je to jediný spôsob, ako im priblížiť atmosféru doby po prepadnutí Sovietskeho zväzu Nemeckom, nakoľko k staršiemu filmu sa dnes dopracujú už veľmi ťažko. Film sa natáčal v Karélii a je to skutočný príbeh sovietskeho klasika Borisa Vasiljeva, ktorý v 2. svetovej vojne vo svojich 18– tich rokoch velil v Karélii jednotke 25 dievčat. Išlo o protilietadlový oddiel s úlohou chrániť a brániť Bielomorsko – baltský kanál. ()
O tomhle filmu slysim uz leta. Spise jako o takovem tom filmu, co se "musel" povinne sledovat ... ale pustil jsem si ho pred tim, nez se podivam na zpracovani zpracovani z roku 2015. A vysledek? Ze zacatku jsem si myslel, ze to vubec neni valecnej film ... spis jen fajn romanticka vec. Ale v pulce prvniho dilu a dal se to rozjelo. Zadny klise o sovetskym svazu. Ale cista starost starsiny o svereny vojakyne ... statecnost ... hrdost ... povinnost ku vlasti ... a u zaveru jsem zamacknul slzu. Musim to doporucit. Za ty 3 hodiny to vazne stalo! ()
Ženský element do vojnového filmu dokážu dostať takýmto spôsobom asi len Rusi. Akcia síce nie je reálna, ale ženy tu nemajú nadelenú nadprirodzenú silu ani hrdinstvo, sú jednoducho nežným a ľahko zraniteľným elementom vo vojne. Mimo boja pridávajú svoj ženský svet a nielen v snových scénach, ale aj na svojej ubytovni riešia módu, spodné prádlo, lásky a súdruhovia prekvapivo schválili dokonca aj nahé scény z teplého kúpeľa s Angelikou v uniforme, teda chvíľu bez nej. Tri hodiny filmu ubehli veľmi svižne, vždy sa bolo na čo pozerať, ak staršina nesypal hlboké myšlienky alebo vtipné poznámky, dievčatá vždy dokázali niečo vymyslieť, a práve bojové scény boli na filme asi to najmenej zaujímavé. –––– Potřebují pořadnou lázeň. S párou! ()
Galerie (47)
Zajímavosti (6)
- Základní válečný děj je zobrazen černobíle, retrospektivní vzpomínky a poválečný epilog celého snímku byl natočen barevně. Tato stylizace výtvarně dotváří a výrazně podtrhuje celkovou ponurost i smutek celého příběhu. (SeanBean)
- Zvukaři si dali záležet, aby do filmu doplnili velké množství ptačích hlasů. Téměř po celou dobu se ozývá zpěv pěnice černohlavé, slyšet je také žluva hajní, kukačka obecná, hrdlička divoká, slavík obecný, křepelka polní či puštík obecný. (Fjera)
Reklama