Umírání za dlouhého dne

Skvělé válečné drama se dá natočit i bez mega válečných scén a počítačových efektů. Dokonce s minimem lidí. Stačí tři britší paragáni a pár Němců. Tohle je těžce psychologická záležitost a dává vám možnost nahlédnout do myšlenek ztracených výsadkářů. Perfektní bylo znázornění úvah a myšlenek při střetu s Němci... Celý film se odehrává v pošmourném lese či opušteném stavení a kdo čeká akci jako v Band of Brothers asi bude zklamán. Tito paragáni jsou nenápadní, tiší a snaží se za každou cestu dostat do svých linií... Za konec přidávám poslední, pátou hvězdu. * * * * * (11.03.2012)

Prchavé šero poskvrněné mysli, nad kterou monstrum válka přebrala kontrolu, aby mezi automatismy tahala za nitky emocí a intelektu. Nastává další dlouhý den, v jehož drtivé většině se nic neděje, ale garantuji vám, že na to, co se stane do jeho sklonku, byste ráno ani nepomysleli.. Nedostatky v logice bych tomu nevyčítal, ve válečném běsnění je jich plno. Nečekal jsem, že bude Hemmings v roli takového charakteru tak dobrý.. (19.08.2021)

Skoda, ze reziser Collinson natocil len 2 suprove filmy, a to Italian Job 1969 a Long Day´s Dying 1968. Rezisersky je to genialne, reziser sa doslova pohral s kazdou scenou, dialogy perfektne, neopovazim sa nic vytknut, z filmu na divaka vanie pach krvi, blata a neznamej krajiny. Hemmings /Zvetsenina/ to dobre ustal, Tony Beckley /Italian Job, Falstaff 1965/ na urovni a zaver spravne masakrozny. Treba si zvyknut na to, ze sa nic nedeje, ale to je vec tolerancie : 100 % (13.12.2016)

Psychologický film z období 2. světové války, který se mi v mládí zdál lepší. Tu hutnou atmosféru jsem v něm dnes nenašel. Nejvíce mě dostalo to tahání sirek. Vždyt přece po vyhodnocení tahání, když jsem překvapen výsledkem, to s kolegy zpětně proberu - kdo jak hlasoval. Jenže Američani jsou gentlemani a tajné hlasování je pro ně svaté. A na to ten Němec vsázel. (24.03.2014)

Ačkoliv se skoro více než polovinu filmu takřka nic neděje, jedná se o mimořádný snímek. Výborně zahrané postavy tří britských výsadkářů dostaly zhruba stejný prostor a jsou (i díky nevšedním vnitřním monologům) vykresleny docela podobně, takže si divák asi těžko mezi nimi bude hledat svého oblíbence. Já si toho svého našel, ovšem paradoxně na druhé straně, v postavě německého vojáka jménem Helmut. Ten se sice místy chová jaksi odosobněně a vpodstatě bez ohledu na situaci si zachovává takřka celou dobu stoický klid, přesto se mi zdál jaksi "bližší", než ono spojenecké trio. Po "odpočinkové" první půli se druhá polovina děje rozjede do zajímavého tempa a na konci dospěje do zdrcujícího vyvrcholení, kdy již není vůbec jasné, kdo je přítel a kdo nepřítel, a kdy se také naplno ukáže naprostá absurdita a nesmyslnost jakéhokoliv válčení. A zejména právě tímto finálem se tento film řadí mezi absolutní špičku svého žánru. (22.04.2003)