Pojďte pane, budeme si hrát

Žánrově de facto neuchopitelná, nadčasová a všepojímající záležitost. Antipohádka, která jako jedna opravdu z mála učí, že v životě vítězí vždy ten „vypečenější". Nerovný, ale dojemný souboj naivity a vyčůranosti. Ve fantazijním gejzíru propluje divák nespočtem sfér lidského konání (odkazy hudební, literární...) včetně politické a sociální satiry: „...vynalezl jsem povodeň na knoflík...jednou, až přijde nějaký velikánský mizera, tak to potopím všechno..." nebo „Musím někam zavolat.... A kam? ...Někam vejš." Jestli jste medvědy dlouho neviděli, podívejte se na ně znovu. Výtvarná kouzla, hudba, zvuk.... Klaním se poctivé práci mistrů, jejíž výsledky baví diváky všeho věku. Podle mě jedno z toho opravdu nej a nej, co kdy běželo a ostatně stále „běhává" na plátnech kin. (17.05.2013)

Naprostá klasika! Můžete je milovat, můžete je nenávidět, ale přesto tu jsou a budou :) Nečekal jsem, že se to bude líbit i malým dětem, ale líbí! A to hodně! Dokonce to vyvolává lehkou závislost :) Skvělá hudba, skvělé hlášky, škoda jen Rudolfa Deyla, protože i když se Filipovský snaží sebevíc, Deyl je lepší. (21.11.2011)

No další parádní večerníček na který nedám dopustit, příběhy medvídků kteří se promění v cokoliv nemělo v mém mládí chybu a ani ted. Dnes jsem si seriál zase nějak extra neužil jako třeba Povídání o pejskovi a kočičce(z nich jsem i po téměř 10 letech nadšenej). Ale jako malej jsem měl jen pár dílů, ted jsem viděl všechny a jsem spokojen. (21.06.2011)

Dát medvědům míň jak 5 hvězdiček? To raději sežeru brouka oškliváka ratata čuňata! Óda na hravost. Jako starší brácha, jsem byl ten větší mevěd… je to prostě realistický…, i když jsem nebyl takový "šidítko", to teda ne:-) Jo a kdysi jsem někde četl "psychoanalytickej" rozbor medvědů…, ono je tam toho fakt dost o dětství a dospívání… a návratech do dětství… a Rudolf Deyl to namluv perfektně. Líbí se mi víc než Filipovský v druhé sérii. Musim jít, pálí se mi ta vtipná kaše, co si vařim, abych byl nejchytřejší medvěd u Kolína! (11.04.2010)

Sice jsem měl už od dětství pochybnosti o tom, že by se ten malý trouba nechával tak setrvale využívat tím větším manipulativním podrazákem, sobcem a - když nebylo po jeho - sabotérem (v dětství jsem tomu samozřejmě říkal jinak;)), ale co naplat, díly ve kterých táhnou za jeden provaz jsou dokonalé. Pan Pojar svými několika výtvarně svébytnými postupy vytvořil za pomoci hlasů pana Deyla a později pana Filipovského úžasně imaginativní zábavu nejen pro děti. A hudba, samozřejmě hlavně titulková skladba, Wiliama Bukového je nezaměnitelná. Tedy byla, do doby než ji ukořistila nejmenovaná půjčovací - podle způsobu prezentace svých produktů - v podstatě charitativní organizace:P Plnou palbu medvědům dát nemůžu, ale klasika to nepochybně je. 80% (25.01.2015)