Milujeme golf

Znova do zbraně mě zoufale nudilo, po roce a půl si z toho skoro nic konkrétního nevybavím, Dovolená na písku mi připadala jako laxní fádnost ozvláštněna nanejvýš trapností a do dalšího filmu Lasseho Åberga jsem prakticky žádné naděje nedával. Jen mě po čase, když jsem k jeho tvorbě zabloudil, prostě začlo zajímat, nakolik se Åberg coby výhradně autorský režisér za cca 10 let posunul... a skutečně ano: s jeho filmem z roku 1979 jsem ztrávil jen 80 minut, s filmem z roku 1991 již těch minut bylo 107... :o) Ale konec ironie! Tady jí zas tolik není třeba, i když zrovna stopáž bych uvítal kratší, protože hlavně spočátku (mimo skvělé první dvě minuty) jsem měl zase ten nešťastný dojem další mdlé åbergoviny. Jenže záhy si mě tahle hříčka kolem golfu získala a kupodivu jsem kývl i na to pomalé komorní tempo pro situační komedii s groteskními prvky a docela kouzlu onoho zvláštního stylu podlehl, až jsem byl pozitivně překvapený, že mě nějaká Åbergova komedie takhle pozitivně upoutala. Dokonce i sám Lasse v hlavní roli mi byl nesmírně sympatický, jeho svérázná cesta společně s trénerem k vyplnění touze stát se golfovým hráčem mě bavila a výcviková metoda pomocí nevšedního vynalezeného stroje patří ke zlatým hřebům celé komedie. Nadšení se u mě sice nekoná, ale spokojenost ano. **** „Pít jsem nepřestal, pouze jsem omezil alkohol. Mělo to špatný vliv na krevní tlak. Ne ten můj, ale manželčin.“ [75%] (29.12.2022)