Cenzorka
Obsahy(1)
Věznice číslo 74 v ukrajinské Oděse je místo, kde si svůj trest za vážné zločiny odpykává více než 100 žen. Jednou z nich je i Lesja, těhotná mladá žena, která je odsouzená na sedm let za zločin z vášně. Její dítě se tak narodí za mřížemi, na místě, kde se s ním bude moci potkávat jen jednou za čas v oddělené části věznice. Pokud vězenkyně nedokáže pro svého potomka sehnat domov do jeho třetích narozenin, bude umístěný do ústavní péče. Lesja si tak musí zvykat na vězeňskou rutinu, mateřství i obtížný boj o budoucnost svého potomka. V mistrovsky vybalancovaném mixu dokumentárního portrétu a sociálního dramatu se prolínají osudy různých vězenkyň a rutina oddané dozorkyně Iriny, která má na starosti předávání dětí do ústavní péče. Slovenský režisér Peter Kerekes je pečlivým pozorovatelem výrazného prostředí i vnímavým posluchačem pohnutých životních příběhů z místa, kde vidina svobody připomíná jen barevnou tapetu na zdi. (Artcam Films)
(více)Recenze (30)
Keď sa Ulrich Seidl stane na staré kolená sentimentálny... (P.S. Ktorý *** vymyslel ten plagát? Vyzerá ako reklama na lacný erotický časopis z 90-tych rokov) ()
Vše zazní jasně. "Lituješ?" - "Ne, nelituji. A kdyby bylo možné, udělám to znovu." A my vás máme litovat? Jen proto, že se vám korupčním zázrakem povedlo v base otěhotnět. Nebo těsně před trestem. Jo, úlevy jsou úlevy. Slza v oku prostě nebyla. Basy postsovětských republik jsou stejně, jako rusácké, plné kojících Nataš, které mají svého Sergeje taky v base, nebo na krchově s jejím nožem v zádech. Zbytek děcek po pasťácích, kde čekají na poslední přírůstek. Tam dostanou správnou výchovu, aby kolečko, děcák - basa, mohlo pokračovat. Natáši se zase těší, že se dostanou ven a příležitostně vezmou tyč a rozmašírujou další z milenek svého starého. Závěr: nedoporučuji - ani film, ani dokument. ()
Dlouhé, nudné, zbytečné. Ani nevím, za co přesně dávám tu jednu hvězdu, protože mi ty matky přišly ubohé a já si ani neumím představit, co za člověka by je litoval. ()
Pôrod na začiatku filmu bol teda pekne nechutný. Musím filmu pochváliť hudobnú stránku - asi jediné výrazne pozitívum. ()
Príbehy žien, ktoré spája prostredie ženského väzenia, v ktorom sú väčšinou matky s deťmi. Hlavné protagonistky však rozdeľuje ich postavenie. Iryna je dozorkyňa a Lesya je väzenkyňa Dni vo väzení sú monotónne, jediným svetlým bodom pre Lesyu je možnosť byť so synom aspoň pár hodín denne. Táto doba sa však kráti a hrozí že jej syn skončí v detskom domove. Iryna je naopak osamelá bezdetná žena a stará sa o kontrolu pošty a psychologickú prácu so zverenkyňami. Film zachytáva emocionálne vypäté situácie. Herečky však hrajú skôr apatické postavy a film v niektorých častiach skôr pripomína dokument a hoci emócie presakujú, celok pôsobí odťažito. 70% ()
"Keď ťa pustia, budeme sa tri dni v kuse jebať." ()
Prvú polhodinu som sa pýtal sám seba, či vydržím do konca pozerať sa na hyperrealisticky natočený film, zobrazujúci všetko škaredé, negatívne, až odporné. Potom ma niektoré scény začali dojímať, napr. príprava torty pre trojročné deti väzenkýň a reakcia detí na tie torty, alebo bežná rutina pri starostlivosti o deti. Vravel som si, že deťmi sa ľahko získavajú divácke "body", to dojme skoro každého. Cynik vo mne stále vyhrával. Potom som asi v troch štvrtinách filmu pochopil, čo príde na konci a bral som to ako slabinu scenára prezrádzať rozuzlenie príliš skoro. Nakoniec som však z kina odchádzal nadšený. Niečo v tomto filme veľmi dobre funguje, a neviem zatiaľ povedať, čo. Žeby herecké výkony? Réžia? Áno. Aj to aj to. Film hovorí o súcite, ľudskosti, spolupatričnosti, akokoľvek sa zdá, že zobrazuje iba hrubé city, nevraživosť, drsnú realitu a beznádej. ()
Režisér filmu Peter Kerekes bol zameraný na dokumentárnu tvorbu, no pri práci s novým projektom s témou na cenzúru (ku ktorej sa dostal vtipnou príhodou na letisku - vyggoglite si to, zasmejete sa) ho doviedol až k materskej, ženskej väznici na Ukrajine, kde spoznal cenzorku, ktorá kontrolovala korešpondenciu. A na tom mieste sa rozhodol urobiť príbeh o týchto ženách... až nakoniec vznikol z toho hraný film. Dúfam, že aj nabudúce sa pustí radšej do hraného filmu. Jeho záujem o danú tému vie prísť príbehu na krásne detaily, ktoré je vidno aj v tomto snímku. Konečne má Slovensko byť na čo hrdé vo svojej kinematografii, vskutku náš najlepší film roku 2021! ()