Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V meziválečném Polsku je spousta vnitropolitických problémů a i mezinárodní situace se směrem ke čtyřicátým létům očividně zhoršuje. Bez ohledu na to si běžní lidé žijí svými soukromými problémy a i v tomhle koutu hornického Slezska se mladí zamilovávají, dospělí si vypijí, hašteří se a kluci z dvorku uprostřed chorzowských výsypek mají stejně jako jinde hlavy plné rošťáren a hlavně fotbalu. Že je hrozba Německa blízko sice cítí, když kolem mašíruje Hitlerjugend, i oni, nicméně na to, co okupace nakonec skutečně přinesla, připraveni nebyli. Na to nebyl připraven nikdo. (chamonix)

(více)

Recenze (2)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Klukovské problémy a rošťárny bývají vesměs stejné bez ohledu na dějinné období, takže přes hodinu jsem si až do jednoho zvratu neuvědomil, že se Vzhůru nohama odehrává na sklonku meziválečné éry. Samotný název získává ke konci dalších významů, když se nejen svět kolem obrací vzhůru nohama, ale zároveň nastolené situace nutí člověka (v jistých situací dokonce i s pozitivní konotací, pokud jde o motivy dobrovolného přiznání či vzájemného smíření) jednat přesně opačně, než doposud. Na rozdíl od většiny kluků mě nikdy nebavil a nezajímal fotbal, takže mě ani zdejší scény kolem fotbalu moc nebraly, ale ten zbytek s ústředním příběhem a poutavé zpracování mi na působivý zážitek postačily. Snímek polského speciality na tvorbu pro děti a mládež, Stanisława Jędryky, vyniká dost i v humorných scénách (např. s postavou staršího bratra a jeho častou zálibou v hře na pozoun), kterých se najde celkem dost, ale již hodně silná epizodka s hluchoněmou dívkou během ošetřování ran dává znát, že vše nebude jenom o legráckách a rošťárnách... a dostaví se i velmi slušné drama. Snad jen ten poslední záběr se mi zdál na dětský film až příliš explicitně děsivý a traumatický. [75%] ()

Reklama

Reklama