Slib

Po Diteti muj druhy film tohoto reziserskeho dua. Nejvetsi silu tohoto filmu bych videl v nametu, myslim si, ze ilegalnich uprchliku je v Evrope tolik, ze filmu na toto tema neni nikdy dost. Velice dobre je i vystizeny vztah mezi otcem a synem, kde je sice kamaradsky vztah, i tak je pro syna tata velkou autoritou. Az jeho slib a nasledne svedomi dokaze otci vzdorovat. Syrove a dobre zvladnuty film o NECEM ( kdyz si jen clovek vzpomene, co se momentalne toci u nas... ). (06.10.2008)

Bratia D v tomto prípade asi netušili, že iba načali niečo, čo o necelých 20 rokov začne tematicky dominovať európskej nezávislej tvorbe. Jeden z ich prvých celovečerných filmov a režijne pôsobí tak isto, ako by bol desiaty. Čaká nás jeden zásadný zvrat, s ktorým môžu mať mnohí problém, môže sa totiž zdať ako lacný a vykalkulovaný. Lenže o ňom tento film primárne je a vy si nečítajte vopred tu podrobne rozpísaný obsah. Sľub chytí vďaka dôveryhodnosti zobrazenia prostredia hneď od začiatku a mňa nepustil do konca. Ako sme si u bD zvykli, silný záver prichádza v ten pravý moment, kedy by mnohí režiséri ešte pol hodinu pokračovali a zbytočne pripravili diváka o fantáziu. (04.05.2017)

Film bratov Dardennovcov (v Cannes triumfovali ešte lepšou Rosettou) ocenený na viacerých festivaloch je drsnou sociálnou drámou zo života prevádzačov. Príbeh konfrontuje vzťah otca a syna, ktorý vrcholí vzopretím sa syna proti otcovým praktikám a dilemou o vyzradení smrti afrického prisťahovalca jeho manželke. Znie to dosť tuctovo, ale Dardennovci dokážu bežnú sociálnu drámu podať štýlom bez vnucovania a vtiahnuť diváka do príbehu. Herecky slušne odvedený film bez pátosu síce nie je tak naturalisticky emocionálny ako Rosetta, ale svojím zdanlivo nezúčastneným spôsobom zapôsobí. Takže opäť musím svojich 3 1/2 dať smerom hore. (15.02.2005)

>Krátký film o svědomí< - tak by se mohlo jmenovat tohle drama, natočil-li by jej K.K., jehož filmy mi tak trošku připomínalo. Ve své syrovosti a civilními hereckými projevy je vskutku silnou a smutnou výpovědí o trpkém bytí nelegálních přistěhovalců v našem euroatlanickém civilizačním prostoru. Protože "vykořisťování" je v některých (mnohých) případech - a i v příběhu tohoto filmu - slabé slovo. A jak vůbec posoudit v realitě asi často praktikované formy moderního otrokářství, kde lidský život nakonec má cenu jednoho vyhnutí se problému s úředníky... "Dělám to všechno pro tebe" - křičí v závěru filmu sám bezbranný a ponížený otec (ten obyčejný chlápek z nižší střední třídy někde na periférii společenského žebříčku, živnostníček a bezcitný parazit na bídě bezbranných bližních) na syna, který ještě nepozbyl lidskost a svědomí a našel odvahu se mu postavit. Nu ano, tohle byl prostě jen jeden příběh... Kola >systému< se ale nemilosrdně točí dál. Ano, Evropanům je zatím v roli PANSTVA SVĚTA dobře. Zatím... Každopádně jde o film, který musí vzít za srdce každého člověka se špetkou citu a svědomí v těle... - - - - - (Poprvé viděno 5.10.2008 na ČT2, komentář zde jako třetí - 6.10.2008) (06.10.2008)

Díky Bohu za Dardenny, člověk se může radovat, že skutečný umění ve filmu ještě nevymřelo (nemyslim to úplně vážně, naštěstí se pořád objevuje něco zajímavýho). Co se mi líbí nejvíc, není sociální komentář and realističnost, ani suverénní zvládnutí filmových prostředků v rámci jejich pojetí, ale ten obraz změny duše člověka, kterej zdrcen tíhou skutků svých, neupadá, ale z popela vstává a hledí věci napravit. K tomu jsou výborně vybraný herci, který tohle umí vyjádřit a máme zde sociálně -psychologický a svým působením až metafyzický majstrštyky, nic si nezadavší s těma největšíma mistrama minulosti, a posilující naději v tvůrcích samých i v nás. (23.07.2009)