poster

Andaluský pes

  • Francie

    Un chien andalou

  • anglický

    An Andalusian Dog

    (neoficiální název)
  • Slovensko

    Andalúzsky pes

  • USA

    Un Chien Andalou

  • Velká Británie

    Un Chien Andalou

Krátkometrážní / Experimentální / Fantasy / Psychologický

Francie, 1929, 16 min

Režie:

Luis Buñuel

Producenti:

Luis Buñuel

Střih:

Luis Buñuel
(další profese)
  • Xeelee
    *****

    Dokonalý automatický film z konce surrealistického intuitivního období. Snímek umně stvořený z volných asociací, který ve zdánlivém patosu nepostrádá sdělení a hustou psychedelickou hororovou atmosféru. Když si uvědomíte, v jakém prostředí Buñuel vyrůstal, tak jeho filmová tvorba snad ani nemohla vypadat jinak.(19.12.2008)

  • joehot
    ****

    Vytékající bulvy, mravenci, osli, kozy a zadky, díky bože za moje celkem obyčejné sny, aneb zajímalo by mě, o jaký matroš se to pánové Dalí s Buňuelem dělili. Třeba by mi pak obsah dával větší smysl. Takto se dá hodnotit především forma - a ta je ovšem parádní. Kdyby alespoň polovina dnešních režisérů vykazovala při práci s montáží alespoň polovinu nápaditosti, hned by se lépe chodilo do kina.(3.7.2013)

  • GilEstel
    *****

    „Surrealismus je čistý psychický automatismus, jímž má být vyjádřen, ať slovně, ať písmem nebo jakýmkoli jiným způsobem, skutečný průběh myšlení. Diktát myšlení s vyloučením kontroly vykonávané rozumem mimo jakékoli estetické nebo mravní zaujetí.“ To je definice surrealismu podle Bretona (autor manifestu surrealismu). Samotná tato citace nám odkrývá podstatu, jaký film je, neboť ANDALUSKÝ PES je vrcholným dílem surrealistického snažení 20. let. Pokud jde o film, můžeme to tvrdit téměř s jistotou. O tomto díle jsem četl, že vzniklo na základě snových vidění režiséra Luise Buñuela a Salvadora Dalího. Společně se domluvili, že by ze svých snových vizí mohli udělat film. V duchu surrealistického „volnomyšlenkářství“ dali dohromady nahodilé představy, které nemají dějové, časové ani logické souvislosti. Jsou to stavy lidské mysli, které se náhodně objevují jako asociace nebo nálady člověka. Zdroje těchto asociací a nálad se nehledají, což způsobuje chaos. Právě v tom je schována ona absence rozumové kontroly. Prvotní ryzí vize bez jakékoli pozdější úpravy. Časová nedůležitost je ve filmu zdůrazněna chaotickými časovými skoky. K navození bizarních představ často surrealisté využívali znalosti Freudovské psychoanalýzy. Některé záběry dávají vzpomenout na halucinogenní experimenty 60. let. I v době o 30let později se objevovaly často umělecké subjekty ať už v hudbě, filmu nebo výtvarném umění, které nesly prvky surrealismu. To vypovídá o mnohem větší šíři záběru a vlivu tohoto uměleckého směru, než je mu běžně připisováno. Je to směr, který můžeme sledovat i v dnešním světě. Nevymřel ve 30. letech. Andaluský pes je uměleckým dílem, jehož uměleckost ještě vyzdvihuje jeho stáří a němost. Je to dílo prověřené časem. Pro mě to ale není film, který by mě bavil nebo mě nějak obohatil. Byl jsem rád, že to má jen 16 minut, což byl asi jediný důvod, proč jsem to dokoukal do konce. Přesto tomu dám 5 hvězdiček, neboť nechci pošlapávat opravdové umění jen z důvodu, že mě osobně neoslovuje.(9.12.2010)

  • Legas
    *****

    Takový film by mě překvapil, i kdyby byl natočen v roce 2007. A v tomto směru si jej vážím nejvíce. I filmy od Lynche se dají "vysvětlit", ale Andaluský pes se myslím nachází tak trochu mimo realitu snad ještě více, než jakékoliv fantasy snímky. Snad proto jsem byl filmem fascinován a to jsem prošvihnul úvodní, nejproslulejší scénu.(31.5.2007)

  • Karlos80
    ****

    Už ten pofidérní a naprosto šílený úvod kdy L. Buňuel, na balkónu pozoruje nebe s úplňkem, současně si brousí břitvu a do toho všechny ty moc divné zvuky to naprosté tajemno a nepředvídatelnost. Místo měsíce se ale náhle objeví oko mladé ženy které rozřízne břitva vejpůl-náhle měsíc zakryje mrak a oko vyteče.! Jedna z nejnápadnějších a nejvíce šokujicích scén filmového surrealismu a vubec filmu takového. Nicménně i další scény stojí za připomenutí : Všechny ty pruhované kravaty, pruhy na krabičce, knihy které se proměňují ve zbraně, cesta z Pařížského bytu která vede přímo na mořskou pláž, spojení nespojitélného a naprosto nezapadajicího do sebe, muž tahajicí za sebou dva velké klavíry na nichž jsou dva krvavý a zdechlí osli a dva živý kneží, uříznutá dlaň která běhá po podlaze atd. Tento ranný, experimentální a silně avantgardní snímek navždy zůstane v mém srdci jako ten vůbec první, nejzařilejší a hlavně v rámci mezí ještě koukatelný! Kdo neviděl vřele doporučuji toto je ranný surrealismus společně s filmy jako "Dopolední strašidlo" od H. Richtera či Clairovou Mezihrou. Svým způsobem navazuje surrealismus na hnutí dadaistů které se rovněž tak pokoušelo demaskovat zkostnatělou společnost. Nicménně i výrazové prostředky obou směrů jsou do určité míry stejné a obdobné. Svou škodlivostí ,osobitou estetikou, šokováním, otřesením a překročením tzv. dobrých mravů má být zviditelněno omezení, kterému je jedinec podroben zažitými společenskými normami.(10.6.2006)

  • - Obľúbený film Charlieho Chaplina. (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Po první projekci v Paříži byl Bunuel zklamán z rozpačitých, ale ne nesouhlasných reakcí diváků. Byl znepokojen, že kolem filmu není povyk a skandál a o pár dnů později napsal, že Andaluský pes měl být "zoufalou výzvou k sebevraždě". (Hwaelos)

  • - Jeden z jezuitů, které hrdina táhne společně s pianem je Salvador Dalí. (formelin)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace