Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (118)

MarekT 

všechny recenze uživatele

Výborná obžaloba křesťanského fanatismu, kterou pan Buňuel vykřnul přesně podle mého gusta - byl radikální a nebral si servítky, přesto se tak snažil činit s objektivitou a zdravým rozumem. Zajímavým tahem se ukázalo být obsazení hlavní role - půvabná Silvia Piňal dostatečně vystihuje idealismus některých myšlenek svého charakteru. Na hořící trnovou korunu a skladbu "Aleluja" interpretovanou jako výsměšek nikdy nezapomenu a není bez zajímavosti, že scéna modlení hlavní postavy s chudinou na staveništi mi připomněla jistou notoricky známou postavičku z porodnice na Obilném trhu. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Buñuelovo zúčtování s dogmatickou církevní výchovou a "nedotknutelnou" křesťanskou symbolikou (včetně poslední večeře) je převážně sarkastické, nikoli kruté. Žít dle přísně asketických zásad, oddán víře, totiž dle Buñuelova svobodomyslného přístupu ke světu znamená míjet to opravdu hodnotné, co život přináší a vytvářet bariéru mezi sebou a druhými lidmi. Cena za zjištění, že napravit můžete sami sebe, nikoli přespříliš prohnilou společnost (které jsou vyšší duchovní ideály ukradené), cena za prozření, k němuž se před Viridianou propracoval i Nazarín, může být nepříjemně vysoká. Je však nezbytná. Závěr filmu představuje dokonalé naplnění režisérova nesmrtelného citátu: "Jsem ateista, díky Bohu." 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, troxor ()

GigaPudding 

všechny recenze uživatele

Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana. ()

Xeelee 

všechny recenze uživatele

Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. ● Buñuel je Antikrist, který ve Viridianě svádí cynický boj reality s ideály a pokrytectvím. Milosrdenství je jedním z hlavních pilířů křesťanství. Viridiana, ztělesnění cnosti, křesťanských myšlenek, téměř světice, je konfrontována s bídou a každodenním utrpením. Po smrti strýce, kterou si klade za vinu, se rozhodne, že odejde z kláštera a bude v rámci svých možností pomáhat potřebným na venkově. Zde je konfrontována s jejím protikladem, pracovitým a pragmaticky smýšlejícím bratrancem, symbolem pokroku a změn, aby se ukázalo, jak nepraktická je víra pro život, když bratranec plánuje zavedení elektřiny a Viridiana nedokáže ani podojit krávu, protože v ní vemeno evokuje pyj. ● Viridiana je zobrazována jako velmi krásná mladá žena. Má nádherné nohy, bujné poprsí a některé záběry na ni působí silně eroticky. Toužil po ní už strýc a nakonec ji málem znásilnili ti, jejichž pomoci zasvětila život po odchodu z kláštera. Kdo tě povalí na podlahu, roztáhni mu nohy, řekl Ježíš, ale Viridiana již byla tak daleko, že ho stěží zaslechla. ● Buñuelova představa závěrečné poslední večere je cynická, katastrofická, plná beznaděje. Při večeři Páně Ježíš symbolicky poukazuje na své vykupitelské poslání, které se děje skrze smrt na kříži, při níž je jako starozákonní beránek obětován za hříchy lidstva. Buñuel Ježíše nahradil poctivě smýšlejícím chuďasem, výjimkou potvrzující pravidlo, a z apoštolů se stali neurvalí zloději a povaleči. Ježíš zemřel zbytečně, křesťané se obrací k iluzi, zbožnému přání lepšího světa. Tento promyšlený počin zasáhl církev na jejím nejcitlivějším místě. Neuráží ji, jen nastavuje zrcadlo jejímu absurdnímu chování. Věřící nikdy nekoupí všechny nebohé psy tažené za povozy ani nedokáží změnit povahu chudiny, která si od malička snaží urvat co nejvíc pro sebe, aby vůbec přežila. Rozezněla se světská hudba, trnová koruna mučedníka je v plamenech. Viridiana zasvětila život jedné velké iluzi a prozření má být velmi bolestivé. Od začátku jsem věděl, že si se mnou jednou zahrajete karty. ()

Galerie (47)

Zajímavosti (13)

  • Po rokoch života v Mexiku sa Luis Buñuel nechal presvedčiť, aby nakrútil svoj prvý film v rodnom Španielsku od roku 1936, skupinou terajších mladých španielskych filmárov, ktorí obdivovali jeho prácu. (Bilkiz)
  • Scenár bol pôvodne schválený španielskymi úradmi s niekoľkými malými zmenami. Hotový film nemali možnosť vidieť, kým sa nehral na filmovom festivale v Cannes, kde získal Zlatú palmu. Napriek tomu boli z toho, čo videli, dostatočne zdesení, aby film zakázali. (Bilkiz)
  • Ve Španělsku byl film zpočátku zakázaný, Vatikán ho zavrhl docela. (džanik)

Reklama

Reklama