The Zone of Interest
The Zone of Interest
Strefa interesów
Zóna záujmu
The Zone of Interest
The Zone of Interest
Režie:
Jonathan GlazerScénář:
Jonathan GlazerKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Mica LeviHrají:
Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz, Marie Rosa Tietjen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Rudolf, Hedwiga a jejich děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek Jonathana Glazera o banalitě zla si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu z festivalu v Cannes. (Aerofilms)
(více)Recenze (255)
Fenomenální práce se zvukem, který Vám znepokojeně brnká na nervy. Pohled kamery má jednoduchý vzorec, i když občas i ten se vymkne. Představitel Hösse je autenticky chladný, profesionální svému určení. Za mě je toto dílo velmi zdařené a je určeno spíše zasvěceným lidem, kteří se o toto období zajímají. ()
Prumerny film, radoby o atmosfere, ktera ale brzy zacne nudit. Stupnovani napeti je minimalni, Snad by filmu prospela o polovinu mensi stopaz ()
Zóna nezájmu. Pokus o artový snímek vykreslující bežnost života jedné nacistické rodiny, oproti hrůzám, které se dějí vlastně na pozadí a pro každodenní chod a dění se stávají bezvýznamnými. Vnímá je tak jen informovaný divák, ne vyobrazené postavy, což má mí silný efekt na divákovi emoce. Kdyby byl děj filmu zkrácen cca na 20 min, mohlo to skvěle atmosfericky fungovat a splnit účel. Film má několik silných momentů, a několik scén, které skvěle fungují. V porovnání se stopáží je jich ale žalostně málo. Naprostá většina filmu jsou záběry, ve kterých se doslova nic neděje. Žel tyto záběry nejsou nic jiného, než nudné. Nefungují atmosfericky, nevtahují do děje, negradují napětí, ani nestupňují hrůzu nad nacistickými zvěrstvy, co se dějí mimo záběr, prostě jen nekonečně diváka nudí. Koukatelnost zachraňuje jen všudypřítomný rodinný pes, které nudné záběry obohacuje dávkou snesitelnosti, podobně, jako to kdysi v televizi v pauzách dělala slavná koťátka. To je žel skutečně 80% obsahu filmu.Za mne tedy - zpracování ve 20 min bych si užil a patrně hodnotil kolem 90% pro silnou myšlenku a netradiční zpracování. Celovečerní snímek hodnotím jako těžkou bezobsažnou nudu, která mrhá potenciálem a nefunguje v žádném směru, krom zmíněných několika silných okamžiků. ()
Výjimečně zpracovaný pakt s ďáblem, které se mne dotkl hned na několika místech. Kontrast až bukolického vizuálu s temně děsivým audiem. Občasná temná poodhalení v ději, že i pásky na očích a uších aktérů nestačí a dochází ke kolapsům, které se ovšem i tak snaží nevnímat. Připomínka a uvědomění, že tohle zdaleka není odbytá a uzavřená záležitost, že se to děje stále a všude, třeba jako vrtačka na online aukci s dovětkem „manžel poslal ze speciální vojenské operace“. Vždyť ti lidi chtěli jen kousek toho štěstí, domeček se zahrádku a bazénem! Případně ještě i zlatou šestkou vpravo nahoře Jakoba Horowitze z Lodže a kožich jeho Sáry, pravda. Poslední rovina, a za tu jsem obzvlášť vděčný, je ten prostřih na konci. Ta připomínka, že uměle vybudovaný odstup měli nejenom ty dvě hyeny, ale logicky i divák, nebo třeba uklízečka, o několik desetiletí později. Vždycky mě jímá podivná hrůza z toho, jak je zakonzervovaná zlo, na které si můžeme sáhnout, nakonec snadno zastrčitelné zpět do šuplíku. Prostě vyjdete z muzea či památníku, pokývete hlavou a jdete na kávu. Ale ti mrtví tam pořád jsou a dívají se za vámi. Nikam neodešli. Plus za Hössovo nahlédnutí do temnoty kolem, ta drobná, ale geniální hra světla a stínu. ()
čakal som nič, dostal som nič...nuda nuda nuda. Príbehovka s nulovou akciou a nulovým humorom. Za to body určite nestrhnem, ale ten dej ala walking simulator alebo sa minutu kukáme do blba akože sorry. Mená postáv ani neviem tak mi boli u prdele a tak oničom boli všetci do jedného. Ironické prvky ala manželka chcela obrus od židovky zatiaľ čo vedúci v obývačke kreslí nové spalovacie komory sú cítiť. To však všetko zabije zdĺhavý a kardinálne nudný dej. Niekomu to vyhovuje mne nie. 105 minút kľudne skrátiť na hodinu a bolo by to fajn. Neodporúčam ani pozrieť. 2/5 ani omylom viac. NUDA NUDA NUDA AJ KEĎ CHCEME BYŤ ARTSY AJ TAK NUDA!!!! ()
Ako je možné, že nič neurobili, že normálne žili, hoci vedeli, čo sa za tými múrmi odohráva? Lenže ono je to presne naopak: Divadlo normálnosti pokračuje, pretože viem, čo sa tam deje, nie navzdory tomu. Rajská záhrada, teplo domova, rodina, vlastný pracovný kútik, verný pes pred dverami - nie sú to prirodzené reakcie na to, čo sa odohráva za dverami nášho bytu a nedáva nám absolútne žiadny zmysel? A nestáva sa to iba obersturmführerom, ale príliš často aj nám, ktorí žijeme v "normálnej" dobe (prinajmenšom v porovnaní s masovým vyhladzovaním počas druhej svetovej vojny). Prečo? Ako je to možné? Film príznačne úplne obchádza metafyzickú otázku zla a kontroverznú tému kolektívnej viny (Koľkých diktátorov vyniesli na vrchol hlasovacie lístky?). Zdá sa mi, že dnešní tvorcovia na to úplne rezignovali, čo mi príde škoda, pretože niekde sa tam schováva pomyselný myšlienkový sud prachu. Akoby sme už nerozlišovali, že zlo v skutočnosti vôbec nie je banálne, banálni sme len my, ktorí sa ho dopúšťame. ()
Opravdu děsivý film s velmi silnými hereckými výkony. Závěrečná hudba se vám zažere pod kůži a pak vám hraje ještě dva týdny v hlavě. ()
Jistá pasáž z pohádky o Jeníčkovi a Mařence, kterou čte Rudolf Höss před spaním malé dcerce, se zde stává morbidní alegorií jeho vlastního postavení v nacistické mašinérii a tímto odtažitým způsobem přistupuje Glazer k odvyprávění celého Amisova příběhu o životě jedné takové docela normální rodinky. Artové, jistě, ale také mrazivě neosobní a právě tím skutečně děsivé. ()
Taková škoda! Ten nápad byl zajímavý, Sandra Hüller fantastická a já jsem celou dobu čekala, že se něco stane....a ono (pozor spoiler...) se nestane prostě...nic... ()
Pohádkový rodinný život SS rodinky v malebném baráčku s udržovanou zahrádkou a bazénkem, to vše hned vedle zdi koncentračního tábora v Osvětimi. Pohádka je sice občas rušena lopocením, výkřiky, nadávkami a dalšími zvuky utrpení přicházejícími zpoza zdi, ale to rodinka ignoruje, je to normální součást života. Vykreslení kontrastu se opravdu povedlo, jenže děj filmu je minimální. ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (více)
Zóna zájmu je odtažitý a depresivní snímek, který nabízí opační přístup, než na který jsme od většiny válečných filmů zvyklí. Je to tu zase. Opět tu máme snímek, proti kterému můžu říct jen to, že byl nudný, ale nic jiného. To, že byl takto natočen, mělo svůj záměr, a proto bych si na nudnost stěžovat neměl. Nemohu k Zóně zájmu vznést jakoukoliv kritiku, protože to, co dělá, tak dělá skvěle. On celý ten koncept je velmi originální a upřímně jsem ho ještě nikde jinde neviděl. Sledujeme tu německého důstojníka Rudolfa a jeho rodinu, kteří žijí v krásném domečku u koncentračního tábora. Sledujeme tu jejich odtažitý příběh všedního života na pozadí neskutečných zvěrstvech, masakrů a krveprolití. To nejzajímavější na tomto snímku je fakt ten, že navzdory tomu, že Rudolf s rodinou žijí hned vedle koncentračního tábora a otec rodiny je vysoko postavený důstojník, tak nikde nevidíme žádnou oběť, nikoho mrtvého ležet či nikoho zraněného. Po celou dobu filmu tu nemáme jediný záběr na otroky z koncentračního tábora. Jediné co má spojitost s masakry, tak pouze výstřely a křik, který slyšíme. Film tak působí jednak velmi ospravedlněně, ale také velmi depresivně, protože tu máme rodinku, která si žije svůj život, maminka si pěstuje kytičky, děti si hrají na dvorku, všichni si užívají blahobytu, a přitom hned vedle se děje naprostý opak. Jde o ten kontrast mezi tím německým blahobytem, jejich naivní nevinností a naprostým utrpením, vyčerpaností a krutostí, která se odehrává hned vedle toho dokonalého světa. Nejdřív se mi film moc nezamlouval a asi už hodnocení měnit nebudu, ale s odstupem času jej obdivuju. Oceňuji ten originální a působivý přístup, kterým se podařilo popsat tyto nespočetně zfilmované motivy. Člověk tu už nesleduje tu ,,dobrou stranu", ale naopak. Jenže jí nesledujeme nijak osobně, ale velmi odtažitě čili se nám nikdy nemůže ten všední život rodiny zalíbit či celkově o tomto filmu nemůžeme říct, že byl příjemný na sledování. Což mi ale trochu chybí a podepisuje se to na hodnocení. Upřímně, neznám film, který by se po celou dobu vypravování snažil tolik s divákem držet co nejvíce odtažitý vztah. Nesnaží se být nijak sympatický, ba naopak. Přesunu se dál, a to k hecům, kteří stejně jako způsob vypravování, tak jsou od nás odepřeni a tvůrci dokázali to, abychom si s nimi nevytvořili žádný pozitivní a osobní vztah. Na druhou stranu, ani vyloženě záporný vztah. Proto tu herci působí spíše jako lidé a jejich herecké výkony jsou přirozené a nenucené. Dalším bodem je kamera, která se stará o to, abychom vše sledovali s tou největší odtažitostí. Zprostředkovává nám pouhý netečný pohled do rodiny německého důstojníka. Nikdy se kamera nepohne a film tak díky ní působí prázdně a neemočně. Co společně s kamerou hraje druhé housle, tak to je zvuk. Tím, že nám tvůrci neukázali ani kapku krve, ani jednoho otroka, ani jednu oběť, tak tu místo toho máme zvuk, který všechno podstatné dotváří a my si tak jednotlivé momenty musíme prostřednictvím zvuku domyslet. Dalším bodem je hudba, která místy je až mrtvá. Někdy se opravdu ozve a ze scény dokáže vytvořit depresivní a nepříjemný zážitek, ze kterého jde mráz po zádech. Zóna zájmu je jedinečný film, který přistoupil k tématu úplně jinak než ostatní podobné filmy. Zobrazil nám totiž skutečnost ze strany nepřítele, bez toho, aby ukázal jedinou kapku krve. A veškeré temné momenty tu jsou vyprávěny prostřednictvím zvuku. Celkově se jedná o depresivní, neosobní, bez emoční a odtažitý snímek, který díky jednotlivým prvkům jako hudba, kamera, zvuk vytvořil něco velmi zajímavého a ono se to povedlo. Jak už jsem zmínil, film mě nudil, ale zároveň jej obdivuju za ten zajímavý a unikátní přístup, který opravdu pohltí svojí temnotou. Známka: 7/10 () (méně) (více)