Režie:
Maryna HorbačScénář:
Maryna HorbačKamera:
Svjatoslav BulakovskijHudba:
Zviad MgebryVOD (1)
Obsahy(1)
V červenci 2014 ještě mnozí věřili, že se situace na Donbasu brzy uklidní. I Irka, přestože má brzy rodit, zatvrzele odmítá opustit svůj dům. Netuší, že uhájené právo tu zůstat ji bude stát obrovskou cenu. Emočně rozpolcena mezi pasivně proruským manželem a aktivně antiseparatistickým bratrem, začíná chápat zákonitosti války příliš pozdě. Sugestivní drama založené na skutečných událostech prezentuje Maryna Er Gorbač v naprosto suverénním podání, které na MFF v Sundance stvrdila cena za režii. Drama matky zodpovědné za budoucí život nahlížíme v promyšlených kompozicích, jež v každém záběru dosvědčují hluboce destruktivní charakter války. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (21)
Děsivý, sugestivní a nesmírně autentický portrét o konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou [respektive o situaci na Donbase], který na velice minimalistickém měřítku vypovídá o tomto velkém tématu. To vše zprostředkované díky odtažité a chladné formě [jmenovitě díky kameře která má mnohdy až observační charakter, což se pojí i s extrémně dlouhými záběry a minimem střihů celkově], a který jak na narativní tak stylistický úrovni originálně pracuje s jednotlivými prvky, nuancemi a poetikou protiválečného filmu.... o to víc děsivý je, jak moc je mrazivě aktuální. ()
Donbas 2014, sestřelené civilní letadlo a rodina Irky: pasivní proruský manžel a aktivní ukrajinský bratr. Dům zasáhla střela a chybí jeho část, Irka má těsně před porodem a dlouho si nechce vážnost situace připustit. Nakonec na sebe pod ruským dohledem míří členové jedné rodiny ... A vítězkou je ženská. Dobrá byla také kamera, která zobrazovala dva děje. Něco se dělo vepředu v domě a další děj se odehrával na pozadí, třeba na obzoru. Stále bylo co sledovat. ()
Film na začátku nasadí relativně pomalé tempo, které ale spěje ke konci, který by porazil i koně. Skoro jsem se po projekci nedokázal zvednout ze židle. Stále mě napadala otázka: pakliže jsem díky tomu, co se odehrálo na plátně zažil opravdu silný a nepříjemný pocit strachu o životy hrdinů, co potom cítí lidé, kteří to dnes, teď, když píšu tento komentář, zažívají na vlastní kůži? Rozhodně se jedná o můj nejsilnější zážitek celé letošní LFŠ. A to nejen díky svojí aktuálnosti, ale i díky svým nesporným kvalitám. Zbytek musím dopsat později, ještě se z toho sbírám... ()
Ukrajinský eastern. Ponurá atmosféra, důkladná práce s mizanscenou, statická kamera a pomalu se odvíjející příběh rodiny z oblasti, kde přestala platit veškerá pravidla a životní jistoty. Po prérii se prohání banditi v podobě tzv. separatistů, militantních pošuků oblečených do ruských uniforem. Linie dotyku je neúprosně hlídána a neexistuje cesta pryč. Jídlo dochází, voda je zkažená. Klondike je sugestivní zpověď lidí v bezvýchodné situaci. Lidí, kteří postupně ztratili kontrolu nad svou půdou, majetkem, budoucností i vlastním životem. Russkij mir v kostce. ()
"Berou nám práci a přišli nás vyžírat, přitom u nich žádná válka není!", zvolá průměrný český deZolát a vyleje si do xichtu dvoulitrovou PETku Braníku. Stěží zvládl výuční list, poslední, oč má zájem, je pracovat, a Dombas píše podle vzoru bimbas, ale perfektně se orientuje v mezinárodní politice a přesně ví, kdo koho utlačoval a proč hodný dědeček Putin posílá stovky tisíc soudruhů do mlýnku na maso. Je samozřejmě čirou náhodou, že do puntíku papouškuje ruZkou propagandu ze Sputniku a kdo to nedělá, ten má vymytý mozek. Tak heil Rajchl, debile! ()
Galerie (11)
Photo © Kedr Film
Reklama