Klondike

Fuuuuuck!!!  Tvl, tak tohle je nářez až je mi z toho špatně. Bála jsem se, že to bude hochartové a nudné, ale toto předčilo všechna má očekávání. Ta odtažitá a chladně pozorující kamera a nic nevysvětlující "dia(nedia)logy, dělají z filmu téměř dokument a o to syrověji  působí. Byla to bezútěšná jízda do pekla a závěrečnou scénu asi jen tak z hlavy nevymažu. Za mě vyšoklých 90% (04.08.2023)

Ukrajinský eastern. Ponurá atmosféra, důkladná práce s mizanscenou, statická kamera a pomalu se odvíjející příběh rodiny z oblasti, kde přestala platit veškerá pravidla a životní jistoty. Po prérii se prohání banditi v podobě tzv. separatistů, militantních pošuků oblečených do ruských uniforem. Linie dotyku je neúprosně hlídána a neexistuje cesta pryč. Jídlo dochází, voda je zkažená. Klondike je sugestivní zpověď lidí v bezvýchodné situaci. Lidí, kteří postupně ztratili kontrolu nad svou půdou, majetkem, budoucností i vlastním životem. Russkij mir v kostce. (04.07.2023)

Hlavní hrdinka Irka, dva měsíce před porodem, bojuje za své právo zůstat doma... Její naivní a latentně proruský manžel, který se kamarádí s přihlouplými doňeckými separatisty, kteří mu sebrali auto a zbořili půl rodinného domu, se Irku snaží dostat do Ruska. Irčin bratr, voják ukrajinské armády, zase z nově okupvané a stále neprodyšněji uzavřené Horlivky do Kyjeva. S příchodem ruských vojáků po sestřelení dopravního letounu pak rodina postupně přichází nejen o zeď, auto nebo krávu, ale i o svobodu. Vše vrcholí poměrně šokujícím závěrem, u kterého to v kinosále dost zašumělo. Rozbitý dům umožňuje divákovi sledovat jak to, co se děje v popředí, tak to co se děje v otevřené krajině v kopcích za zbořenou zdí obýváku. Depresivní film podle depresivního námětu z roku 2014. [Rakkautta ja Anarkiaa 2022] (30.09.2022)

Děsivý, sugestivní a nesmírně autentický portrét o konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou [respektive o situaci na Donbase], který na velice minimalistickém měřítku vypovídá o tomto velkém tématu. To vše zprostředkované díky odtažité a chladné formě [jmenovitě díky kameře která má mnohdy až observační charakter, což se pojí i s extrémně dlouhými záběry a minimem střihů celkově], a který jak na narativní tak stylistický úrovni originálně pracuje s jednotlivými prvky, nuancemi a poetikou protiválečného filmu.... o to víc děsivý je, jak moc je mrazivě aktuální. (09.12.2022)

Bravurně natočený a emočně vyčerpávající výjev ze separatistického doněckého území Ukrajiny, kterým roku 2014 otřásl pád sestřeleného boeingu s 280 civilisty na palubě. Celých 100 minut jsme perspektivou navázáni na ukrajinskou manželskou dvojici Irku a Tolika, jimž vychýlená střela poničí část obydlí a kteří se ocitají na nepředvídatelném a ideologicky neuchopitelném území válečného konfliktu. Tolik zaujímá pasivní pozici a neváhá spolupracovat s ruskými okupanty, aby zajistil sobě i ženě bezpečí. Jeho švagr je naopak striktní antiseparatista a mezi nimi stojí těhotná Irka, která si musí zachovat racionální pohled a nepředstavitelný tlak ustát se vztyčenou hlavou. Maryna Horbač využívá dlouhých kompozic s pomalu se pohybující kamerou, která rozebírá prostor ve dvou plánech – v popředí sledujeme některou z postav a v pozadí se odvíjí akce, často jen akustické, z nichž nám naskakuje husí kůže. Subjektivní perspektiva sice nemá až takový účinek jako v klasice Jdi a dívej se, ale Klondike je přesto sebevědomá a skvělá filmařina, která hrůzu války podává s chladnokrevnou neústupností. K tomu, abychom se o hrdiny báli, nepotřebuje kulometné salvy ani manipulativní zvraty. Závěr je sice až příliš symbolicky inscenovaný a tlačí nás k jednoznačné reakci, ale jinak vítězí vědomí, že takhle nějak to skutečně probíhalo (a probíhá). 85 % (02.07.2022)