Nauka o snech

Naprosto jedinečné dílo, jak po filmařské a scénáristické, tak i po výtvarné a hudební stránce. Zcela okamžitě se noříme do děje a toho křehkého kouzla mezi plachým Stephanem a zvláštní, nevýraznou Stephanií. Při tónech písní If you rescue me‚ Coutances nebo Robinet Cellophane sledujeme až neskutečnou hru obrazů. Až se nám nechce z toho krásného snu probudit. (14.01.2009)

Film o snech, který se stal malou noční můrou. Neubírám vizuální kvalitě snímku ta je vysoká a film celý je plný úžasných (čti šílených) nápadů a fantazií a tak to mu má být. Bohužel mě míra fantazie přišla neukočírovaná a ke konci jsem byl čím dál více smutný, jak je tohle téma nezvládnuté. Rozhodně mi tento snímek nedal žádný optimismus a ani jsem neměl pocit, že by byl režisér nebo postavy byli "nad věcí". To mě velmi zklamalo, protože pro mě jsou sny hlavně o fantazii a optimismu, když nepočítám noční můry. Snad Nauku o snech ještě někdy shlédnu, ale osobně tomu moc nevěřím, protože mě zde zklamal i můj oblíbenec GG Bernal, který byl nevýrazný a nevyužitý "pomatenec". (02.09.2007)

Vynikající po režijní stránce, výborné herecky a i atmosféra je navozena dokonale. Přesto k naprosté dokonalosti tomu pořádný kus schází... Ač se Gondrymu scénář povedl, tak přeci jen s bezchybnou dokonalostí Kauffmanova majstrštyku k Věčnému svitu se měřit nemůže. Ovšem nebylo by zcela fér srovnávat Nauku se Svitem. Předně je úplně jiná a především hodně moc povedená. Stephan ani Stephanie k srdci sice nepřirostou tolik jako Joel s Clementine, ovšem není to ani tak hereckými výkony jako spíše tím, že dvojice z tohoto snímku, jsou prostě regulérní blázni. Ovšem roztomilí. Snové sekvence jsou, opět, navozeny bezchybně a již jen kvůli nim stojí za to Nauku o Snech zhlédnout a užít si jí. (12.12.2006)

Přestože mám rád příběhy podívínů, snovou atmosféru i fantazii, jejímž jediným omezením je hranice tvůrčí představivosti, tentokrát se dialog mezi mnou a filmem navázat nepodařilo. Občas prostě člověk i na filmové pouti potká cizinice, který mluví cizí řečí. V mém případě je to Nauka o snech. Jistě, některé momenty byly kouzelné, některé vtipné, ale nepodařilo se upoutat mou pozornost natolik, abych přistoupil na hru a našel její smysl. Co mi chtěl umělec sdělit? A proč to na mě nepůsobilo jako milý nebo zajímavý nebo alespoň zábavný zhmotnělý sen, ale spíš jako otravný a samoúčelný artový blázinec, jehož smysl vyklouzl Gondrymu z rukou a zakutálel se někam hodně daleko. (23.04.2016)

Nauka o snech, film o snech, film jako sen. Gondryho snímek je opravdu jako sen, se vším, co k němu patří - s časovou a prostorovou znejasněností, s vypadáváním určitých důležitých událostí či postav, které se vzápětí znovu objevují, s bláznivou a ničím nelimitovanou fantazií roztahující běžně vnímanou skutečnost do nekonečných dálav... Nauka o snech je rozkolísaná, má triviální příběh, je bezesporu nelogická a v lecčems nedotažená - ale vždyť přesně takové jsou naše sny a troufám si tvrdit, že přesně takový byl Gondryho záměr. Jaký jiný film vypráví věčnému vyhýbání se na ulici, jaký jiný film přivádí na svět tak bizarní stroj času (který navíc v druhém plánu odkazuje na časovou podstatu filmového média), v jakém jiném filmu hraje neodolatelný plyšový boy-band? Našim každonočním snům nahodilost žádnou práci nedá, o to víc je nutno ocenit Gondryho propracovanou nahodilost v jeho nezapomenutelném filmu. (08.04.2007)