Okno naproti

Průměrný film, na který jsem v klidu zapomněl dřív než skončil. Dvě dějové linky (stařec se ztrátou paměti vs. milostná aféra se sousedem) mi přijdou jaksi uměle spojeny a kdyby se film zaměřil jen na jednu z nich možná by to dopadlo líp. Tak nesympatickou hlavní postavu jako byla po většinu filmu Giovanna už dlouho nepamatuju. Ještě že aspoň ten konec nedopadl tak konvenčně, jak jsem se bál. (12.05.2009)

50% ... Slabota. Hlavne teda čo sa príbehu či celkovej myšlienky týka. Prišlo mi to rozhárané a nekompletné. Chcel toho povedať veľa, ale nepovedal vôbec nič lebo to nedotiahol do konca. Hudba však bola krásna. A herecké osadenstvo mi bolo neznáme, ale za to výborne hrali. Žiaľ, film ako celok neočaril. (25.04.2015)

Zložité ľudské osudy v príbehu s niekoľkými rovinami, ktoré sa nám postupne odkrývajú. Prierez životom staršieho muža, ktorý dočasne stratil pamäť a zároveň príbeh nenaplnenej lásky dvoch susedov, ktorí sa potajme navzájom pozorujú cez okná naproti. A to všetko za doprovodu úžasnej hudby. Film, ktorý ma neskutočne dojal. (04.07.2013)

Každý moderní film má svého buzeranta. Tady si autoři námětu už nevěděli rady a tak do role teplého obsadili nebohého ztraceného židovského starce Davida. Jinak je to velmi dívatelné a dobře zvládnuté drama. Nejvíc se mi líbila nenápadně krásna Giovanna ( Giovanna Mezzogiorno) a pohled na její obyčejný život ve slepičárně, s manželem a neustále otravujícími fagany. Film vlastně vypovídá o tom, že je-li někdo v roce 1943 v Římě žid, navíc gay a ještě se dopustí vraždy, má o srandu postaráno na celý život. (17.11.2011)

Pustil jsem si film znovu po asi deseti letech - měl jsem dojem, že si to asi špatně pamatuju, když je tu film relativně vysoko hodnocený. Nicméně herecké výkony mě nepřesvědčily ani o životní tragédii starého pána, ani o emancipaci neemancipované ženy, ani o žádné hloubce psané mezi řádky. Ferzanovy prvotiny mě ohromily, na rozdíl od tohoto filmu vytvářely atmosféru i bez zapálených svíček. (07.08.2020)