Je mi ze sebe špatně

„Narcisti jsou ti, kteří to dokážou.“ - „Hodně lidí to zvládne, narcismus není podmínkou.“ - „V kombinaci s talentem je to plus.“ - „Pokud je to pravda, že narcismus podporuje kariéru…tak proč pracuješ v kavárně?“ - „Protože nejsem narcis.“ Hlavní hrdinku Signe zřejmě nejpřesněji vystihuje ono profláknuté attention whore. Divák fascinovaně a zároveň s odporem sleduje její postupně vzrůstající snahu strhávat na sebe pozornost ostatních (za pomocí lhaní, předstírání, překrucování pravdy či sdělování pouze její části), přičemž mu je ze Signe čím dál víc špatně (a to místy i fyzicky, neb maskéři se vyřádili) a tohle pohrdání se s přibývající stopáží zvětšuje. A přestože se říká, že vrána k vráně sedá, nechápal jsem, proč spolu tihle 2 byli, když si oba libovali ze strhávání pozornosti ostatních na sebe…tedy z toho druhého pryč. Film je každopádně velmi vydařenou satirou, a přestože má mnoho momentů, ze kterých hlavně mrazí, absurdita chování hlavní hrdinky mě několikrát upřímně rozesmála (pobaví i groteskní sexuální scéna). Dám silné 4*. (18.08.2023)

V rychlém sledu jsme viděli s přítelkyní Nejhoršího Člověka na Světě a Je mi ze sebe špatně. Oba filmy jsou norsko - švédské, oba mají provokativní název, oba pojednávají mimo jiné o nespokojených vztazích. Z pomyslného tříhvězdičkového duelu ovšem vychází ve vyznění a celkové vymazlenosti Je mi ze sebe špatně jako ten horší film, hlavně co se týče celkové uvěřitelnosti a atmosféry. Od počátku filmu mi vadilo že mezi ústředním párem není vidět žádná láska, žádné porozumění, jen vidíme jak On ji neskutečně sere a ona jeho skoro nezajímá. To brání v emočním prožívání příběhu s hlavní hrdinkou, která je divákovi spíše nesympatická a o nějakém napojení (jako třeba v Midsommaru na hlavní hrdinku, se kterou vše člověk prožívá a fandí jí) zde nemůže být moc řeč. Nutno taky říci že filmu jsem se trochu bál, jak moc bude vizuálně odporný a nechutný, ale naštěstí se nejedná o nic výrazného a detailní záběry na anomálie a nechutnosti lidského těla se nekonají nijak výrazně.    Film se ohání všude narcistní poruchou osobnosti, mnohem spíše se ale (u hlavní hrdinky) jedná o kombinovanou Histrionskou poruchu s Hraniční poruchou osobnosti. (Hlavní hrdinka chce být zajímavá a úspěšná tak moc, že ji ve výsledku nezajímá naprosté zničení její tělesné schránky - (ničení vizáže a vizuální podoby je pro typického narcistu naprosto nepřípustné.)    Poruchu kterou trpí hlavní hrdinka lze najít paradoxně hlavně u herců - (Christian Bale hubnoucí kvůli roli na kost, Heath Ledger který se kvůli roli Jokera ufetoval k smrti.) U těch je to ale bráno jako společensky akceptovaná norma, mnohem nezvyklejší tudíž je když je takto "postižený" obyčejný člověk. (A že takových není málo, pár takových znám i osobně.) Film tedy není žádný zázrak ale v objevování neprobádaných psychiatrických témat a užívání si severské atmosféry je jistě zajímavým přínosem. (Navíc se v něm najdou ti, co si rádi jako malí představovali jaké to bude až budou mít pohřeb a přijdou je oplakávat zástupy lidí 😅) (01.05.2023)

Začnem tým najdôležitejším oznamom. Film roka 2022. Aj vám prišla Kristine Kujath Thorp ako ďalšia zo sestier Fanningových? No nič, popojedem. O čo ide? O skvelo odprezentovaný a ideálne prestrelený výsmech všetkým tým, ktorí naháňajú lajky, potrebujú neustálu pozornosť a hrútia sa, keď to tak nie je. Vychutnával som si tie závistlivé pohľady, tú vyložene hmatateľnú frustráciu vo chvíľach mimo žiary reflektorov, ten sebazničujúci prístup k sebe samému a sebeckosť pretekajúcu z každého rozhovoru medzi Signe a Thomasom. Rozhodne treba zvlášť pochváliť prácu maskérov. Všetky tie vyrážky, rany, opuchliny boli vychytané do detailov. Kristoffer Borgli má u mňa už dva výrazné zárezy. (06.01.2024)

Film natolik důmyslně anti-hrdinský, karikaturní, morbidní, cynický, nesympatický a provokativní, až je svou provokativností naprosto sympatický.... Fakt bravurní, brutálně upřímná a přesto ukrutně zábavná satirická studie narcismu [a jistým způsobem i body-horror, komicky převracející svoje žánrová pravidla prdelí naruby], ale zároveň i geniální společensko-kritická reflexe, konfrontující diváka svým nekompromisně nastaveným zrcadlem o egocentrismu, žárlivosti, touze po pozornosti a fenoménu toxických vztahů – a chtě nechtě platná nejenom ve Skandinávských končinách.... neskutečný překvápko; o to líp uděláte, když do tohohle filmu půjdete komplet naslepo. (06.03.2023)

Ne, nevymyslel bych pro podobné lidi lepší termín, než jakým je označuje verbal. Pozornostní kurvy; jasně, je v tom kus klačtiny, ale zato vystihuje tyto duševně choré bytosti naprosto přesně a bez zbytečných eufemismů. Jistě, případ, který rozebírá tento snímek, je z kategorie těch extrémních, ale i s takovými se už dnes setkáváme stále častěji. Jo, jo, začíná to vybalováním bot na YouTube, pak vypukne hon na lajky a subscribery, a člověk se následně nestačí před monitorem divit, co všechno jsou někteří pacienti ochotni sdílet s diváckou obcí a co všechno se mnohým podobně postiženým sledovatelům líbí. Pornografie je oficiálně přístupná od osmnácti let věku, a i pak je její sledování vřele nedoporučováno, a já s tím souhlasím, protože někteří vypatlanci nerozlišují mezi fikcí a skutečností, a měli by proto sledovat tak maximálně večerníček. Na druhou stranu je mi záhadou, proč jsou běžně přístupná videa, která právě takovým jedincům se slabším úsudkem slouží jako příklad hodný následování. Ale zas je pravdou, že je potřeba oddělit zrno od plev a evoluce si zaslouží, aby jí lidstvo tu a tam podalo pomocnou ruku. Faktem každopádně zůstává, že se mi norsko- švédská parta tvůrců trefila do chuti a já jsem si tuhle jejich "komedii" (fakt by mě zajímalo, který kkt s tím přišel) velmi slušně užil. / Poučení: Myslel jsem, že mě už jen těžko překvapí nějaká sexuální fantazie, ale už tradičně jsem se opět mýlil... (27.07.2023)