Pacifiction

Nejpřístupnější Serrův film je zároveň jeho nejparanoidnějším a nechává spoustu prostoru pro duševní piškvorky. Viděno dvakrát v kině během jednoho týdne, což nedělám skoro nikdy. #ReleaseThe500HoursCut (02.11.2022)

Pacifikce - mír jako fikce (jako zdání); i když je mír, neznamená to, že není válka. Po převratném filmu "Čest rytířstva" přistupuji k Albertu Serrovi velice opatrně a obezřetně; v podstatěho ho ale považuji za největšího filmového avantgardistu, který si zcela vystačí bez surrealistických fines a brechtovských Verfremdungsefektů. Jeho fimy nejsou bizarní ani nadčasové (vnímám je podobně jako zencitizen ve své recenzi). Hrdina filmu, bohatý a pravomocemi obdařený Francouz De Roller zde s velkou pravděpodobnosti pátrá v tichomořském ráji po conradovském srdci temnoty, a odhaluje jen svoji paranoiu. Nebo pátral jen špatným směrem? Nebyla to třeba Šanna, vždyť ji téměř odhalil. Příběh se "valí" v obvyklé serrovské časové dimenzi, dialogů je mnoho a nejsou vždy hospodsky prázdné. A je také plný napnutí (Hitchcockovo "suspension") a bez akčního napětí. (28.02.2024)

"Pacifiction používá vyprávěcí prvky jako záminku k prozkoumání textury nejistoty, podezření a neakce"(Carson Lund, Slant Magazine), "Bizarní epika Serry je obrazem francouzského imperiálního smutku, politické paranoie a apokalyptického zoufalství. Je to noční můra pohybující se pomalu a důvěrně jako náměsíčník a její rychlost, délka a nádherné širokoúhlé rámování, v němž je konvenční drama téměř pokryto kamufláží nebo ztraceno. Mohu pouze říci, že jsem byl uchvácen filmem a jeho evokací čistého zla"(Peter Bradshaw, The Guardian)."Je to film o mnoha způsobech plynutí, skrze život, vodu a moc, přitom zve diváka líně plout spolu s ním"(Guy Lodge, Variety). (20.02.2023)

Serra to je přirozenost a nevinnost. V životě nikdo nikdy není hlavním aktérem. Vždy jsme zavaleni skrumáží dalších lidí, přes které se musíme prodrat byť třeba jen na wc v baru. Tohle Serra umí úplně báječně. Fyzičnost lhostejné reality, kde všichni jen postávají a dívají se kdovíkam. Mám rád filmy, které umí přesně vystihnout neviditelný rys skutečnosti. Třeba to, že když vstoupíme do místnosti plné cizí lidí, nikdo na nás není úplně zvědavý. Nově příchozímu se věnuje jen pár pohledů úkosem a to je vše. Život je nedramatické plynutí, z něhož se občas vyloupne zvláštní situace. A to dokáže natočit jen Albert Serra.  Navíc je to uhrančivý krajinář. Vůbec jsem se nenudil, ani minutu, možná jsem na chvíli usnul, ale to je součást každého dobrého filmu. (17.07.2023)

Už dlho som sa pri nejakom filme takto ukrutne nenudil. Prostredie Tichomoria bolo síce lákavé a tie scenérie boli fakt pekné. Ale čo sa týka príbehu, dejovej línie, postáv, dialógov, a všetkého ďalšieho,... to bolo fakt nehorázne mdlé a nudné. Trochu mi to pripomínalo filmy Paola Sorrentina - tie mi tiež nikdy nesadli a akosi som ich pretrpel. Nerobím to často, ale okrem toho pekného vizuálu tu nevidím nič, čo by ma tešilo. Ergo, odpad! (24.02.2024)