Pacifiction

Artový počin, ktorý išiel úplne mimo moje zorné pole a pri ktorom som sa doslova unudil. O stopáži sa radšej ani nevyjadrujem, lebo dve hviezdy som musel dať dole už len kvôli tomu, že dejovo by sa to zmestilo do 80 minút a aj to by ešte režisér musel vypĺňať hluché miesta. Síce je to Magimelova one-man show a herecky si to vychutnal, ale pre väčšinového diváka to určite neobstojí. Jednu hviezdu dávam akurát tak za nádhernú scenériu tahitských ostrov, čo by môj cestovateľský sen. 25 % (04.05.2023)

Už dlho som sa pri nejakom filme takto ukrutne nenudil. Prostredie Tichomoria bolo síce lákavé a tie scenérie boli fakt pekné. Ale čo sa týka príbehu, dejovej línie, postáv, dialógov, a všetkého ďalšieho,... to bolo fakt nehorázne mdlé a nudné. Trochu mi to pripomínalo filmy Paola Sorrentina - tie mi tiež nikdy nesadli a akosi som ich pretrpel. Nerobím to často, ale okrem toho pekného vizuálu tu nevidím nič, čo by ma tešilo. Ergo, odpad! (24.02.2024)

Od Serru som čakal len to, že to zase poserie a nemýlil som sa, ľudia sa nemenia. Zatiaľ som mal tú "česť" vidieť len jeho artové chcípanie kráľa Ľudovíta XIV., pri ktorom reálne hrozelo, že divák od nudy skape skôr než kráľ. Serra v Pacifikácii však vytiahol ešte tvrdší tromf, skoro tri hodiny ničoty a to sa ešte chváli, že to vlastne skrátil, lebo pôvodne natočil cez 8 hodín materiálu, frajer jeden! Kamera tu je úmyselne spomalená tak, že máte reálne obavy, či kameraman nedostal porážku. V nulovej dejovej línii tak môžete obdivovať len Tahiťanky ako kedysi Gaugain, ale upozorňujem, že ide o kaliber pre výrazných zúfalcov, keďže aj na Tahiti dospeli k takému progresu, že sa tam objavujú ženy s penisom. (01.01.2024)

Alternativní, zajímavě atmosférické “tiché drama” v atraktivním tropickém prostředí upršených tahitských ostrovů. S neotřelým příběhem i postavami. Jen potřeba politických statementů autora může působit otravně. A pomalé plynutí takřka tříhodinového děje s někdy mdlými dialogy usínavě. Ležérnost ovšem odpovídá životnímu stylu postav a dotváří unikátní ostrovní charakter filmu. Fajn osvěžením jsou překvapivé, parádně ozvučené scény u surfařských mega-vln. (06.09.2023)

"Pacifiction používá vyprávěcí prvky jako záminku k prozkoumání textury nejistoty, podezření a neakce"(Carson Lund, Slant Magazine), "Bizarní epika Serry je obrazem francouzského imperiálního smutku, politické paranoie a apokalyptického zoufalství. Je to noční můra pohybující se pomalu a důvěrně jako náměsíčník a její rychlost, délka a nádherné širokoúhlé rámování, v němž je konvenční drama téměř pokryto kamufláží nebo ztraceno. Mohu pouze říci, že jsem byl uchvácen filmem a jeho evokací čistého zla"(Peter Bradshaw, The Guardian)."Je to film o mnoha způsobech plynutí, skrze život, vodu a moc, přitom zve diváka líně plout spolu s ním"(Guy Lodge, Variety). (20.02.2023)