Most

Alegorie nealegorie, tenhle krátký film na mě zapůsobil přes všechny nedostatky typu podivných anachronismů a ještě podivnějšího závěru prostě proto, že nad tématem oběti přemýšlím jako matka malých dětí docela hodně. Myslím na Sophiinu volbu, na film Musíme si pomáhat, který na mě taky velmi zapůsobil a na období minulého totalitního režimu, který naše české myšlení chtě nechtě dosti poznamenal. Nikdy jsem nebyla postavena před volbu oběti vlastních dětí, a to dokonce ani v podobě, v jaké před ni byli za minulého režimu postaveni moji rodiče. Co je důležitější, prospěch mých dětí, nebo nějaké principy? Někteří lidé by to rádi viděli černobíle, já to černobíle nevidím. Někteří by kamenovali ty, co jim jde víc o blaho svých dětí než o blaho ostatních, cizích... prý společnosti. Nezlobte se na mě, mně je jedno, kam se řítí vlak, když jsou ohroženy moje děti. A jen tiše doufám, že před takovou volbu nikdy nebudu postavena. (30.10.2011)

Wau... Nádherné. Už delší dobu jsem nebyla tak silně citově unešena z nějakého snímku a o to víc mě překvapuje, že je z české produkce a ještě krátkometrážní. Někdy prostě stačí jeden pohled na zhrouceného člověka, někdy stačí jeden úsměv od neznámého kolemjdoucího v okamžiku, kdy si člověk neví rady co dál.... a může vám to změnit život. (04.01.2014)

Rozumím tomu nadšení: Dobrá kamera, hezká hudba a silná atmosféra... Ovšem pointa je dosti nevěrohodná a herci (jinak výborní) působí dojmem, že vlastně neví co hrát. Nejen Linda Rybová, která má drogy v rámci své role „v popisu práce“, ale všichni vypadají trochu jako pod vlivem nějakých omamných látek... Na režisérovi naopak to, že je Američan, je vidět velice dobře (reakce a uživatele derryl). Vytváří atmosféru, přičemž nerušeně míchá věci, které k sobě vůbec nepatří... A tak se v příběhu ze současnosti (v jedné scéně se mihne mobilní telefon) prohánějí parní lokomotivy, které však u nás už třicet let nejezdí, nemluvě o sedmdesát let starých vagonech, v Pražských ulicích bez vysvětlení zní Edith Piaf, o nadužívání sněhu, mrazu a mlhy raději nemluvě. Smysl filmu, totiž demonstrovat křesťanské poselství, tj. Kristovu oběť jíž vykupuje hřích ostatních lidí (jeden nevinný zemře za mnoho vinných, které tím očistí) nekřesťané asi stejně nepochopí (pokud se jim neřekne, že to tam mají hledat). Film Ježíš z Montrealu tuhle myšlenku sděluje daleko lépe, přestože v podobě pro křesťany asi nepřijatelné, neboť Krista líčí jako pouhého člověka a jeho obětování za lidstvo se děje nikoli zázračně, ale, ač vlastně metafyzicky, přesto ve zcela symbolickém smyslu... Ano, myšlenka nebyla špatná, ale celkové provedení mi přijde dost tragické. Chtělo to především jiného režiséra a pak asi taky propracovanější a věrohodněji působící scénář... Srovnáme li skoro 30 minut filmu s desetiminutovými filmovými skvosty světových režisérů nezávislých filmů (Dalších deset minut), ukáže se filmařská plytkost Mostu v celé své nahotě. Celkový dojem: 40% (26.09.2006)

Je ťažko sa rozhodnúť, či obetovať svoje dieťa alebo stovky ľuďi vo vlaku. Ale spravil to rozumne, aj keď mu zomrel chlapec. Vďaka nemu prežilo stovky ľudí. Závislé dievča na drogách, čo sedelo vo vlaku , pochopila čo sa stalo, a uvedomila si že život je dôležitý. Pochopila, že ten otec čo stratil syna, dal jej šancu žit ďalej. Tak prestala so svojimi závislosťami. Videla otca chlapca len tak stáť pri koľajnici a smutne pozerať sa na vlak . V živote som videl veľa filmov, ale tento má asi najviac dojal a dodal do života sebavedomie ktoré som potreboval... 98 % (28.08.2009)

Nádherný příběh, opravdu. A vyústění ústředního dilematu je taky srdcervoucí. Nicméně si nemyslím, že je šťastný nápad tenhle kraťas zneužívat pro potřeby zasrané církve, protože když je člověk svině, tak si může věřit čemu chce a obhájit si co chce, kdežto když je člověk dobrý z podstaty, tak na to nepotřebuje žádnou vymyšlenou modlu. 90% (27.02.2017)