Cikáni jdou do nebe

Tento ruský film nemá jedinou chybu. Je to romance z doby, kdy ještě cigoši uměli zpívat, měli tradice, kradli maximálně koně a nevybydlovali Chánov. Pověst měli u počestných občanů na hovno stejně jako dnes. Kamera je skvělá, stavba jednoduchého děje je propracovaná, hudba vždy začne a skončí tam kde je třeba. Závěr není debilní jak tady kdosi poznamenal, závěr je cikánský, z našeho pohledu tedy debilní. Je asi reálný. Zobar miluje a je ponižován. Není na to zvyklý. Je ponižován svoji láskou tak, že to po cikánsku nezvládne a tu krásnou nafoukanou černou perlu probodne. Následně jej probodne její otec. Jak jinak! Tak to u téhle rasy chodí. Absence práva, absence zodpovědnoisti, absence přemýšlení, co bude PO. Nejlepší komentář zde poskytuje Sportovec. Jen se divím, že brežněvovské politbyro dalo zelenou. Tolikrát tam zní slovo Svoboda...nepatřičné v r. 1975! (27.11.2008)

Romanticko-poetický snímek o cikánech z přelomu 19. a 20. století. V té době byli cikáni ještě opravdu kočovný národ, který měl svou čest. Nechtěli si nechat dávat milodary a peníze. Raději si vše sami... ukradli. Ano, svatí nebyli ani tenkrát, ale šlo je pochopit. Hlavní pro ně byla svoboda, nevázanost, volnost, kočování, koně,... Zkuste dát dnešním cikánům radu, která zazní od jednoho z nich hned na začátku filmu "Nemiluj peníze, zradí tě." Pokud má někdo rád romskou kulturu a jejich folklór, může si přidat jednu hvězdu navíc. (08.03.2014)

Vášnivá milostná romance na základě literárních předloh velikána ruské i světové literatury Maxima Gorkého-Peškova byla moldavským režisérem - film není ani ruský, ani ukrajinský, ani rumunský, ale opravdu identitně moldavský - Loteanu přenesena do reality moldavské skutečnosti, tj. zčásti do maďarské pusty, zčásti do Haliče a Bukoviny, zhruba na severovýchod někdejšího habsburskolotrinského mocnářství. Přiblížení zběsilého cikánského světa (evokuje mi Kusturicovu ČERNOU KOČKU, BÍLÉHO KOCOURA) v jeho romantickém, takřka puškinském nebo lermontovském vnímání je úžasné, navíc podpořené invenční kamerou. Děj se odbývá prostřednictvím posunů v popěvcích, jízdách kočovných vozů, méně už v dialozích nebo tempech, na která jsme zvyklí z našeho světa. Odehrává se v časově cyklickém světě dětinně vnímané skutečnosti, v myšlení, založeném na představě, že když vidím, stačí si vzít. Vždyť když by to mělo být na opak, zachoval bych se přece stejně a rozdělil se s druhým o vše, co mám. Divoká, pudová touha po samostatnosti tak trochu pro samostatnost samu také stojí u tragického konce obou milenců. Zděšení, které prochvívá táborem po jejich násilné smrti, přeskakuje opět do výchozí dětinné polohy; palič, přichycený při činu, je upřímně zdrcen jeho následky. Film obsahuje prakticky všechny současné prvky cikánského sebevyloučení z moderní společnosti a dokládá značnou bezmoc prakticky každé většinové společnosti při pokusech o její pozitivní řešení. Dobrodružné se v tomto světle mění v hyperromantické a zřejmě i klasické. A nadmíru inspirující. (10.07.2008)

Nádhera,nádhera, baladická hudební nádhera. Rómští lidé, kteří nade vše milovali svobodu a nezávislost. Krádež koní považovali za samozřejmou součást svého života, nikoliv za zločin. Nádherný film. Viděla jsem jej v r.1976 v kině, nyní jsem měla možnost koupit si ho na DVD. Nic neztratil na své kráse a melodičnosti. (05.11.2007)

Silně romantizující záležitost, která nemá s tvrdým životem kočovných Romů na přelomu 19. a 20. století mnoho společného. Je to vlastně kostýmní film, který vedle milostné historky ve stylu Carmen staví na tradičním romském folklóru a myšlenkových stereotypech, které gádžové o Romech mají. Na druhé straně je to slušný film s kvalitní kamerou, střihem a atmosférou. Holky jsou hezké, z jednotlivých scén čiší vášeň a pěvecké i taneční výstupy nepostrádají přitažlivost. Celkový dojem: 60 %. Je to jeden z mála sovětských filmů té doby, který díky tématu nestárne a není na něm znát ten ideologický balast, kterým se sovětská tvorba dlouhodobě vyznačovala. (07.03.2009)