Reklama

Reklama

L'Homme qui a perdu son ombre

  • Francie L'Homme qui a perdu son ombre (více)

Recenze (2)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Satan slétá (mnohdy padá) z nebe (domnívá se Antonio). Nemá stín. K tomu je třeba spojení se zemí. Získává ho až jako pozemský Mefisto za pytel zlaťáků (Adelbert von Chamisso: "Podivuhodný příběh Petra Schlemihla"). Paulovým (vnucujícím se) stínem je Anna a Marie. (manželka a milenka). Jak je to možné se nedozvíme, motivy jsou příliš zastřené (manželka Anna předhazuje Paulovi, že opustil dítě, přestože ho sama rovněž opouští). Paul chce být sám, to znamená sám se svým vlastním stínem. Ženy mu za jeho stín nabízejí, ale postupně se spokojují i s kompromisem. Po smrti Antonia (výborný Francisco Rabal) - "Na takovou muziku je třeba se hezky obléknout" - se děj vrací na (věčný) začátek; přijdou další, kteří budou mít o jeho stín zájem. Přestože se film jmenuje "Člověk, který ztratil svůj stín", domnívám se, že se to dosud nestalo. Stín se nedá ztratit, dá se jen (za)prodat.. A k čemu to pak vede, neví nikdo lépe než právě Petr Schlemihl... Samozřejmě by se zde dalo pracovat s jedním z Jungových archetypů, který označuje právě jako STÍN. ale pro jeho neserióznost (přílišnou posedlost mystičnem) se toho vzdávám. Ostatně učení C.G. Junga už nebere nikdo příliš vážně. ()

Reklama

Reklama