La campana del infierno

Hodně zajímavej a dle zdejšího hodnocení soudě málo známej(jen 26hodnocení) film kterej by si určitě víc pozornosti zasloužil. Ikdyž je pravda, že  z dnešních diváku už asi málokdo tenhle kousek ocení a docení. Za zmínku rozhodně stojí scén z reálných jatek bez příkras. Přesto by divák neměl čekat žádnej krvák. Jinak je to spíš o atmosféře. Zazvonil zvonec a jednoho člověka je konec. Nejen ve filmu ale i doslova. Bell from Hell to byl i pro režiséra Claudio Guerína v poslední natáčecí den spadl z věže, kde točil poslední záběry, a na místě zemřel. Film pak dokončil Juan Antonio Bardem. Jak je uváděno ve zdejších zajímavostech. Slabší 4hvězdy (23.01.2024)

Hodně zvláštní, temný a zdařilý film o mladém člověku, který se po propuštění z blázince, kam ho nechala zavřít jeho teta, rozhodne pomstít na ní a na jejích třech dcerách. Claudio Guerín (režie) doslova od počátku do diváka pumpuje pochmurnou a negativní atmosféru a s pomocí kvalitního scénáře je výsledek víc než dobrý. Dojem trochu kazí anglický dabing hlavního hrdiny, jehož hlas mi k jeho postavě vůbec neseděl. Na druhou stranu jeho teta je nadabována na jedničku. (18.11.2007)

Vždy som si myslel, že Španielsko a horror patria k sebe a tento film mi moje tvrdenie podčiarkol hrubou čiarou. Nikdy by som sa o filme La Campana del infierno nedozvedel, keby sa mi do rúk nedostala knižka editora Stevena Jaya Schneidera (áno, ten čo má za sebou tituly ako 1001 filmov, 101 hororov, sci-fi... a pod) predstavujúca reprezentatívny výber stovky európskych hororov, ktoré stoja za videnie. Film sa nemôže pochváliť vysokým hodnotením na imdb ani na čsfd (vďaka môjmu plnému počtu sa vyšvihol do červených políčok) a zrejme zo sebou dnes nenesie ani veľký počet fanúšikov,avšak ja som nadobudol pocit, že som objavil čosi ako stratený poklad. Príbeh sleduje inteligentného mladíka, ktorý sa po spôsobenej krivde rozhodne pomstiť obzvlášť nezvyčajným spôsobom. Tri roky strávené za múrmi psychiatrickej liečebne mu príliš nepomohli, či skôr naopak - ak bol niekedy presvedčený, že nie je blázon, teraz nadobudol istotu, že bláznom je a je s tým skvelo vyrozumený. Po prepustení sa prisťahuje k svojej tete, ktorej vinou stratil vzácne roky mladosti a celú svoju energiu sústreďuje na grandióznu pomstu, do ktorej zapletie aj jej tri atraktívne dcéry. Psychohoror začína. Vzhľadom na fakt, že vo filme ťažko nájsť vyslovene sympatickú postavu a mladík sa teda stáva skôr produktom skazenej spoločnosti a obeťou, než čistokrvným psychopatom, väčšinu času som držal stranu ústrednému anti-hrdinovi. Je chytrý, má zmysel pre humor a jeho hrátky s okolím majú spočiatku rozmer kanadských žartíkov. Znepokojivou však ostáva scéna z bitúnku (a myslím, že v tejto chvíli film citlivejšie povahy vypnú a pôjdu sa venovať radšej príjemnejším záležitostiam), kedy si mladík poctivo odpracuje úmornú zmenu a následne prácu opúšťa. Na otázku, čo je dôvodom jeho odchodu, odpovedá "Naučil som sa všetko, čo som potreboval." pričom divák tuší, že tieto svoje poznatky bude musieť zúžitkovať... Napriek všetkému však tento psychothriller/horror nie je zbytočne násilnou záležitosťou a sám by som ho skôr zaradil do kolonky "ľahko perverzné" alebo dokonca (snáď nikoho nepobúrim) "elegantne perverzné". Film ma svoj štýl, dobre vystavaný scenár s potrebnou gradáciou, šikovnú a vyspelú réžiu (Claudio Guerin, ktorý zomrel počas natáčania, mohol byť rozhodne kvalitnou posilou pre nový španielsky film) a predovšetkým silný a nepredvídateľný koniec (nápoveda alebo skrytý spoiler: koľko ľudí treba k tomu, aby sa rozoznel zvon?). A to som sa bál, že mi nejaké "rýchlokvasené" rozuzlenie pokazí dojem z tejto skvelej a nezvyčajnej snímky! Pre mňa veľký zážitok. (08.10.2018)

Když si Juan na jatkách vybírá výplatu, ptá se ho pokladní, proč chce tak brzy od nich odejít. Juan odpoví - Naučil jsem se dost.- Mimochodem scéna na jatkách je syrová a naturalistická, zvířata jsou zabíjena v přímém přenosu. Je to ale důležité, jelikož obrazy zabíjení se později, v určité chvíli, začnou Juanovi vybavovat. Možná do poslední chvíle není jisté, zda byl Juan skutečně blázen, a proto hospitalizován v blázinci, nebo zda tam blázna z něj teprve udělali. Každopádně teta Marta ho potřebovala mít pod dohledem, jenže on se toulal po Evropě a užíval si života. To jako poručnice a správkyně jeho velkého dědictví nemohla dopustit. Juan ovšem trpěl v ústavu jako zvíře, a tak plánuje vypořádat se nejen s tetou, ale i jejími třemi dcerami, z nichž jednu, Marii, velmi miloval. Po návratu se do něj naopak zakouká jiná dcera, Esther. Syrový a temný snímek v ponurých tónech odpoví až na konci, proč se jmenuje Pekelné zvony. Zajímavý je důraz na detaily - Juan si v úvodu vyrábí masku, později se dívá přes okenní tabuli, po které stéká déšť, a deformuje jeho obličej. Ten je také zdeformován, když se odráží ve víku klavíru. On je to tedy spíše spinet, ale nevadí. Každopádně mi při hře, kdy ho sleduje havran, připomněl V. Price v roli doktora Phibese, což ještě umocnila chystaná bizarní smrt pomocí včel. Krajina, kdy povoz přiváží obrovský zvon, moře tříštící se na útesech, mlha plazící se okolo domu, kopání hrobů, déšť. Jistě se nabízelo prvoplánové násilí, ale brutalita je někde trochu jinde. A kdo by si v závěru nevzpomněl na známou povídku od E. A. Poa... Nahota také nechybí. Snímek především pro příznivce španělských hororů a divných filmů 70. let. (07.12.2023)

Film v některých svých částech jako by z oka vypadl starší gore hororové španělské pecce "La Semana del asesino" především ve scénách na jatkách a částečně i v psychologické proměně hlavního hrdiny Juana, který je právě po 20 letech propuštěn z blázince, kam ho po smrti jeho matky dostala jeho zmrzačená tetička spolu s jejími třemi dcerami poté, co ho neprávem označili za duševně chorého, aby si mohly dělat nárok na jeho dědictví. Muže tato štace poznamená a přivádí jej k šílenství. Po návratu domů do své rodné vesnice čeká na svůj správný čas, mezitím se nechává zaměstnat na jatkách, kde se naučí něco o vnitřnostech a správném porcování, a mrazivá pomsta může začít..! Nečekejte však vyloženě explicitní násilí, hromady mrtvých (ve filmu jen jedna, a to ještě téměř na samém konci!) a potoky krve (snad až na ta jatka) jako u prvního jmenovaného filmu. Film má místy docela slušnou temnou téměř hammerovskou nebo poeovskou vražednou atmosféru, pár šokujících scén (především ta žalářní, která měla za úkol vystrašit a šokovat!) a různých zvráceností (vytažení vlastních očí s důlku, znásilnění, krvesmilstvo!) a v neposlední řadě dobré herecké výkony a to je velmi dobrý základ. Nutno však ocenit i vynikající kameru a vizuální stránku, na druhou stranu někomu může vadit trocha toho surrealismu a experimentování, pomalé tempo spolu s dlouhými divnými sekvencemi, kde se nic moc neděje a které převážně nudí, především v první polovině filmu. Toto je klasický euroshocker, který stojí za to ho vidět, zároveň ale film s velmi stinnou pověstí viz zajímavost. Viděna americká 93minutová verze, rád bych viděl i tu originální, která je o 13 minut delší! (27.07.2010)