La casa dalle finestre che ridono

Avati točil horory jen zřídka, ale když už se k tomuhle žánru odhodlal, slavil úspěchy, alespoň co se fanoušků týče. The House with Laughing Windows není zcela klasickým giallem, ve kterém řádí maskovaný vrah v černých rukavicích. Jeho nejsilnější stránkou je atmosféra vesnice uprostřed mokřad, jejíž obyvatelé skrývají tajemství. Divák tu prostě cítí, že není všechno v pořádku. Napětí se chvílemi zažírá pod nehty a stále víc začíná být jasné, že zlo tu má nečekanou, neuchopitelnou podobu. Závěr je vygradován naprosto excelentně, škoda jen toho prostředku, v němž se nic neděje. Jinak název mi přijde nesmyslně zavádějící. (27.10.2011)

Prvních pár minut mě nalákalo na očekávání přesně toho starého italského ďábelsky strašidelného hororu, co mám tak rád. Děsivá freska na steně kostela v malém zapadlém venkovském městečku, které na první pohled něco skrývá, zmínky o tajemném mrtvém bláznivém malíři posedlém smrtí, který fresku nedodělal a jeho dvou sestrách, postupné odhalování tajemství, kvůli němuž zemře první člověk... jenže z toho nakonec skoro nic nebylo. Hodinu se, až na naprosto šílenou scénu s hlemýždi, skoro nic neděje, o všem se pořád jen mluví, atmosféra se drží při zdi tak moc, že koukáte spíše na trošku mystičtější částečně romantický thriller než horor, aby se naplno rozjela do konečně nahuštěných závěrečných 10 minut... Čekal jsem to trošku temnější, a stačilo by k tomu málo, takhle je to docela nuda. Má to ale výbornou hudbu. 2,5* (17.08.2009)

Stejně jako u L´ Arcano incantatore, kterého jsem od Avatiho viděl prvního, mám pocit, že on by to zvládnul natočit ještě lépe, především co se vizuálna týče. Některé pasáže jsou úchvatné, jiné připomínají německý dokument o plachetnicích. Tahle výtka ovšem neznamená, že by La Casa dalle finestre che ridono byl špatným filmem, jen mu k dokonalosti chybí ta pověstná špetka. A možná ještě vystřihnutí nějaké té čtvrthodinky. Nicméně i tak jde o zážitek, jaký se naskytne jednou za dlouhý čas, vyznačující se vynikající gradací až k úžasnému závěru. Minimálně bodík navíc dávám za muziku a perfektně nereálný dům s úsměvy na oknech, tam je největší síla filmu. (03.03.2009)

Svojho času to musel byť totálny shocker a minimálne čo sa atmosféry týka, má tento snímok čo ponúknuť aj dnes. V natoľko absurdnom psychu je skutočne nemožné hľadať akékoľvek nedostatky ohľadne deja, divák je veľmi skoro prinútený odhodiť i to najmenšie racionálno a bezmocne sa nechať viesť do najčiernejších zákutí zlotrilých duší, ktoré sa po celých sto minút pramálo starajú o akékoľvek pravidlá a v priebehu päťminútového finále ich nie len vysmejú a pochovajú do najhlbšieho zabudnutia, ale nadôvažok tak urobia s notnou dávkou zvráteného šarmu - skoro až neodolateľne... Dokonalé dielo! (02.04.2007)

Dámy a pánové já osobně jsem uchvácen. Už je to dlouho co jsem měl v žaludku takový ten skličující a zároveň konejšivý pocit. Tomu říkám špička v oblasti Italské hrůzy a horroru všeobecně. A jak málo stačí k takovému výsledku? Sympatický a přirozeně působící hrdina, zneklidňující prostředí Italské vesnice plné podezřelých (a podezřívavých) vesničanů, dvě stará stavení, jedna nedodělaná freska a úchvatná hudba. Závěr je už pouze pouhá třešnička na dortu této znepokojující a naprosto řemeslně zvládnuté podívané, u které mi to označení giallo příliš nesedí ale budiž, respektuji ho. Nechci více prozrazovat, abych neochudil diváka o případné zážitky. Mohu jenom doporučit. (10.01.2014)