Pasażerka
Pasažierka
Passenger
Obsahy(1)
Slávny poľský film nakrútený podľa poviedky Zofie Posmysz je návratom k téme vojny a okupácie. Režisér Andrzej Munk počas práce na ňom havaroval a zomrel. Jeho film s použitím archívnych fotografií z nakrúcania dokončil o dvadsať rokov neskôr jeho blízky spolupracovník Witold Lesiewicz. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Zaujímavý film (retrospektívne rozprávaný príbeh dozorkyne a židovky) , u ktorého je škoda, že ho režisér nestihol dokončiť pred svojim úmrtím. Pôsobivé sú najmä herecké výkony oboch hlavných predstaviteliek a stvárnenie koncentračného tábora. Ešte raz škoda, ze ho Munk nedokončil, ale na druhej strane tým, že divák nevie ako by príbeh v určitých fázach ďalej pokračoval, získava film určitú komplexnosť a náročnosť, ktorú by pri dokončení mohol stratiť. ()
Trochu mi pripadá, že 62 minút na silný film pri celkom neotrelom nápade vtedy ešte neošúchanej témy tak celkom nestačí. Bohužiaľ sme sa už nemohli dočkať hraných scén na lodi, ktoré mohli výrazne dopomôcť k celkovému účinku diela. Herečky sú vybraté excelentne, súcitíme aj s esesáčkou. Tá je svojim spôsobom na tom horšie ako väzenkyňa, pretože je skutočne sama a ako jedna súčiastka v systéme si žiaden osobný život nemôže dovoliť. V inom zmysle je na tom samozrejme neporovnateľne lepšie. Niečo tomu chýba, ale z toho, čo bolo natočené sa urobil stále celkom komplexný, fungujúci film. ()
Luxusní loď na cestě z Jižní Ameriky do Evropy. Němka Lisa (Aleksandra Slaska) se velice těší do své vlasti. Avšak v Southamptonu přichází na palubu žena, o které se Lisa domnívá, že je Martou, Polkou (Anna Ciepielewska), s níž se setkala v Osvětimi, kde byla před lety dozorkyní. Ve třech retrospektivách si připomíná svoji minulost. Nejprve to jsou pouze cáry vzpomínek, ve druhé verzi, již vypráví svému muži, který toho o ní příliš neví, se snaží postavit do nejlepšího možného světla. Teprve napotřetí se pravda ukazuje v celé své nahotě... Film, jenž se s realitou koncentračního tábora vyrovnává pronikavými, kmitajícími obrázky, je posledním dílem polského režiséra Andrzeje Munka (1921-1961). Jeho tragická smrt přerušila práci na filmu, jejž dokončili jeho přátelé až o dva roky později. Nenatočili ani o metr více, i když bylo známo, že Munk chtěl lodní scény provést ještě jednou. Byly použity fragmenty fotografií, čímž podle mínění některých kritiků vznikl dojem "vnitřního napětí a estetické podrážděnosti". Díky své neúplnosti se film těžko hodnotí a není příliš lehce stravitelný. ()
Takisto ma mrzí, že hodnotím iba "pracovnú verziu" a pripadal som si miestami ako pri Stroheimovom Greed. Munk mal talent. Výborne využíval juxtapozíciu, vedel narábať s hĺbkou ostrosti aj s klasickými zábermi. Lavíroval medzi účinným sprostredkovaním emocionality a psychológie. Takýto zosobnený pohľad na hrôzy 2.svetovej vojny by aj dnes neprišli vyprázdnené a 100razy variačne opakujúce sa. A to je čo povedať! ()
To, co bych chtěl na filmu vypíchnout, je ta úžasná úcta dodělávky před zesnulým režisérem (nebo se to aspoň tak jeví)... Vedle případů, kdy režisérům ukradnou film, přetočí ho a vystříhané scény spálí, je tady opravdu krásně uctivě přistoupeno k původnímu dílu... Nedokončené scény promlouvají skrze fotografie a vypravěč předkládá možnosti... Film není dokončen, ale tohle dává alespoň svobodnou představu bez znásilnění Munkovy vize.. A vzhledem k tomu, co jsem viděl v Člověku na kolejích, tak věřím, že by film ještě mnohé nabídl... ()
Reklama