The Price We Pay

Hlavní hvězdy a producenti filmu Emile Hirsch a Stephen Dorff dali příležitost režisérovi japonského původu Rjúhei Kitamurovi, aby po letech půstu prokázal svůj režijní talent v hororovém thrilleru v hixploitation balení, který je celkem šit na míru jeho stylu. Dejme tomu, že se čekalo o maličko víc, o vyložené zklamání se ale rozhodně nejedná. V první řadě je férové si přiznat, že velkou originalitu film zrovna nepobral. Trojlístek lupičů na útěku po loupeži v zastavárně přibere do svých řad rukojmí a ukryje se na odlehlé farmě, která patří maniakům, co obchodují s lidskými orgány. Netrvá to moc dlouho a dirigující šílenec Vernon Wells začne úřadovat. Pochytaní lupiči záhy končí upoutaní na pitevních stolech a čekají, jaká část z těla jim bude odňata. Neobejde se to bez gore scén a s touto fází může být každý příznivce stokrát viděného poměrně spokojen. Christopher Jolley nepatří k zrovna známým scenáristům a hlavní potíž je v tom, že není srovnání s nějakými jeho předchozími pracemi. Většinu filmů, na kterých dělal, je distribučně nedostupná. Scénář se dokonce pokusil postavy nějakým způsobem charakterově vyprofilovat. Obrýlený Hirsch má psychopatické sklony. Dorff není až tak zlý. Vernon Wells je čistokrevný maniak. A jeho vnuk, zesnulý Tyler Sanders, je hodný kluk, kterému se páchaná zvěrstva na lidech příčí. A nastrčené rukojmí v podobě málo známé Gigi Zumbado funguje jako jakýsi sympatický spojovatel děje. Celkově film neskýtá velká dějová překvapení a ani šokující zvraty. Vše podstatné je dáno předem a divák okamžitě bude vědět, jak jsou karty rozdány. Střídmá stopáž dala filmu spád, režisér měl koncept dobře utříděný a drastické scény mají svůj kvalitní říz. Výsledek příznivce žánru potěší. 8/10 (25.01.2023)

Rjúhei Kitamura otevírá rok svým exploiťákem, který subžánru ostudu nedělá, ale nepřináší nic nového, neposouvá hranice a taky se neodváže tolik, jak Kitamurovy předchozí snímky ( Midnight Meat Train a No one Lives už nejspíš nikdy nepřekoná). The Price We Pay je přímočarou žánrovkou, která si bere všechny ty známé hororové klišé, které mě paradoxně i potěšily, protože tyhle žánrovky vznikaly 10-15 let zpět, takže je fajn si je připomenout. Máme tu bandu zlodějů, kteří přepadnou zastavárnu a vezmou si sebou atraktivní rukojmí ( krásná ženská v těchhle filmech je základ a ten je dodržen- byť kozy neukáže), Auto se jim klasicky porouchá a nejblíže je odlehlá farma, kde se rozhodnou usídlit. Tam je však zvrácený Grandpa a jedna obludná hromotluková ženská- správně slizký záporák, jak se patří. Úvod sice trvá nějakých 40 minut než se něco začne dít, ale nenudí to. Jakmile dojde k vzájemnému střetu, tak příjde na řadu Kitamurové oblíbené mučeníčko ( trochu jsem doufal, že vyříznutí očí bude na kameře, tentokrát však mimo   ). Gore scén jsem čekal upřímně více, vizuál je jen průměrný a herci jsou béčkoví, takže tam se nedají čekat zázraky. Nejlepší scénou je finální fatalita s ostnatým drátem, která byla za plnéj počet, ale takových scén by to chtělo aspoň 5, abych mohl jít na vyšší hodnocení. Jsem rád, že po delší době vzniknul alespoň koukatelný přírustek do Explo subžánru, avšak kvalit svým předchůdcům nedosahuje ani zdaleka ( Frontiere´s je ještě o 2 levely výše po stránce špíny a gore pro představu). 6/10. (19.01.2023)

Pre mňa najlepší hixploitation od druhého Wolf Creeku a excelentné oživenie tohoto viac-menej mŕtveho hororového subžánru. Ryuhei Kitamura vie presne čo hororoví fanúšikovia od filmu chcú a to im aj prináša. Nadupaná banda zbojníkov, ktorí hláškujú pri každej interakcii (tu lutujem divákov nehovoriacich anglicky, pretože v preklade sa toho dosť stratí), nádherná rukojemníčka v nesprávnom čase na nesprávnom mieste, rodina zmagorených vidlákov s fanatickou ideológiou a v neposlednom rade telesné končatiny a tekutiny lietajúce na každú stranu. V závere prišli trochu zbytočné hrátky s kamerou a osvetlením, ale to režisérovi odpustím. Milujem tieto horory, v ktorých vlastne nikto nie je tým dobrým a nehrá sa tu na nejaké moralizovanie. Po viac ako roku zaslúžených päť pre celovečerný horor od ktorého som ani na sekundu nedokázal odtrhnúť zrak a už sa nemôžem dočkať, kedy si to pozriem zase. (19.01.2023)

podle obsazení sem čekal další zbytečný béčkový akčňák a místo toho sem dostal zbytečný avšak celkem koukatelný béčkový horůrek, ve kterém kriminálníci vezmou rukojmí a poté co se jim rozbije auto se všichni dostanou do spárů šíleného doktora jeho pravé ruky Michealy Myersové. Nic převratného The Price We Pay nepřináší a toho gore by klidně mohlo být víc, ale v té bídě které jinak v tomhle žánru vzniká to vlastně docela ušlo. Stále mě každopádně zaráží, že Emile Hrisch v poslední době vymetá druhořadé filmy, protože si stále myslím, že má na víc...40% (20.01.2023)

Na trailery koukám minimálně takže jsem toho o filmu moc nevěděl. O to víc jsem byl překvapenej, že se z toho vyklubal zábavnej exploiťák. Film má sice pomalejší rozjezd ale vyloženě nenudí. Akce se rozjíždí brzy po příchodu na statek. Co, proč a jak se děje na statku sice už nikoho v dnešní době asi nepřekvapí, protože nejde o nic originálního což mi ale vůbec nevadilo. Když se film rozjede má celkem svižný tempo a nechybí i pár vydařenej killů. Ikdyž je pravda, že v tomhle směru nemám nikdy dost takže bych klidně místy přitlačil víc na pilu. Jedna z vražd pak na mě působila vyloženě směšně(musel jsem si ji pustit 2krát) za to ten poslední kill byl lahůdkovej. Plusy filmu převažují nad mínusy. Bavil jsem se a to je oč tu běží. Lepší 3 hvězdy. (23.01.2023)