-
-
Jediný film v celé historii Oscarů, který byl nominován ve dvou po sobě nenásledujících letech. Konkrétně za roce 1966 získal nominaci na nejlepší zahraniční snímek a za rok 1968 dodatečně ještě dvě nominace. Za scénář a režii.
(DaViD´82)
-
-
Film byl po dlouhou dobu zakázán ve Francii. Ve Velké Británii a USA byl sice promítán, ale ve zcenzurované verzi s vystřiženými scénami mučení zajatců.
(DaViD´82)
-
-
Režisér Pontecorvo získal na film dotaci i od alžírské vlády.
(Hans.)
MartinezZ
První věc, co tomu chyběla, bylo neukázání toho koloniálního útlaku, kterého se chtěli Alžířané/Arabové zbavit. Takže film začíná a pokračuje tak, že arabští teroristé vraždí francouzské policisty zezadu a střílí do nich nepřipravených a neozbrojených. Potom to pokračuje tak, že arabští teroristé vyhazují do vzduchu kluby a kavárny plné nevinných lidí a tak začnete Francouzům fandit v tom, jakým způsobem získávají informace a postupují ve vyhlazování FNL. Nu a končí to záběry na zfanatizované řvoucí opice. Takže mi jaksi uniká smysl filmu, pokud neměl být takový, jak na mě působil. ~~~ Druhá věc, kterou jsem moc nepobral, byli italsky mluvící Francouzi. Proč Ital točí italsky francouzskou historii v Alžíru? Italsky mluvící Francouzi působili jako špatný vtip. A když jsme u toho, výběr ksichtu hlavního "Alžířana" taky stál za to. ~~~ Za poněkud pohnutou historii a Jeana Martina **, zbytek nic moc. ~~~ Pohled na tehdejší Alžír očima samozvaných bojovníků za svobodu - teroristů.(26.5.2011)
Marek1991
Sloboda vykúpená krvou na oboch stranách. Film nie je jednostranný, ukazuje tú posadnutosť a teroristickú schopnosť Alžírčanov ubližovať nevinným, lebo ich nevinným ubližujú a vykorisťujú, ale aj tú schopnosť ubližovať a vraždiť tiež tých nevinných, čo páchali Francúzi. Je to realistické a bez príkras, bez idealizmu, tak ako to bolo. Obhajovať útlak akousi prosperitou a že to naše je lepšie než to vaše, to je choré a preto vznikal imperializmus, ktorý svojho času Francúzi, Briti, Španieli, či iní silno tlačili. Masakre striedali len ešte väčšie nepokoje, či ešte väčšia nepoddajnosť. Francúzi mali možnosť urobiť z Alžírska krajinu, kde by boli všetci spokojní, mohli im chcieť pomáhať, neurobili to, išlo tam o kolonializmus a tak sa domáci vzbúrili. To, že sa teraz zrejme nemajú podľa našeho videnia nejak dobre, to je výsledok, že to nezvládli ani oni, ale to sa dalo čakať, lebo všade bola len nenávisť, nikde spolupráca, domáci doplácali neskôr aj na svojich. No to je proste len špecifikum, nie vždy to tak musím byť a určite nemôžme považovať boj za oslobodenie za niečo zlé. To je ako keby sme povedali, že Apartheid bol správny, lebo teraz sa majú tamojší zle a dokonca ešte vraždia belochov alebo že Slovenské národné povstanie proti nacistickému režimu, ktorí vraždil Židov, Slovanov, Rómov a iných len preto, že ich chcel vyhľadiť alebo iných zotročiť, bolo zlé. Problém je, že aký odboj, akou formou je správny, nad tým môžme skôr polemizovať. Lebo v medzinárodnom meradle sa často stáva, že niekde niekto chce rozhodnúť pokojne a mierovo a nie je mu to umožnené a inde sa privierajú oči napríklad nad molotovovými koktailami hádzanými do polície, či vojakov.(12.4.2014)
Anthony
SOUNDTRACK: Ennio Morricone. 80% - jedna z raných Morriconeho prací zaujme militaristickým tématem a pak nádherným jednoduchým tématem Aliho, které se objevuje ve dvou verzích. Kromě toho ovšem (jak je Morriconeho zvykem) najdeme na soundtracku i několik skladeb, které jsou spíše silně disharmonické (téma konspirace či mučení).(8.1.2007)
Cimr
Bitva o Alžír připomene neorealistické filmy Roberta Rosselliniho, přičemž mně se líbila o trochu víc, protože má i jisté umělecké ambice, není jen přenosem reality na plátno. Zároveň ale musím přiznat, že s tím uměním to zase až tak horké není, v podstatě je to takový trochu lepší válečný film, bez nějakého přesahu. A vzhledem k tomu, že ,,válečný film" je žánr, který zrovna dvakrát nevyhledávám, neutkvěla mi v hlavě žádná scéna, žádný obraz... Přesto - kvalitní provokativní snímek, dobře vymyšlený.(26.3.2012)
Crocuta
Pontecorvo nenechává nikoho na pochybách na čí straně jsou jeho sympatie, přesto se však úspěšně snaží o zachování maximální míry objektivity - zvěrstva obou stran jsou zobrazena s nečekanou otevřeností, oběti pumových útoků na obou stranách jsou stejně tragické a hodné soucitu. Ani plukovník Mathieu není podán jako nějaká bezcitná stvůra, ale jako francouzský vlastenec a zároveň pragmatik, který dělá profesionálně svoji práci, přičemž účel světí prostředky. Stejně přesvědčivě a s porozuměním pro jejich postoje jsou zobrazeni členové FLN. Z některých scén tohoto i dnes nesmírně aktuálního snímku (kati v kápích popravující gilotinou alžírského odsouzence, ženy rozmísťující bomby mezi nic netušící civilisty atd.) doslova mrazí, k jejich mocnému účinku značnou měrou přispívá i nezapomenutelná hudba, kterou spolu s E. Moricconem napsal sám režisér.(17.11.2007)