Happily Ever After
Šťastne až naveky
VOD (4)
Obsahy(1)
Sonda do novodobých podob partnerských vztahů od polyamorie přes otevřený vztah po lásku přes internet anebo milenecký vztah se zadaným partnerem... Režisérka sleduje v dokumentu pět příběhů lidí, kteří se rozhodli hledat své štěstí v jiných partnerských soužitích, než je běžné. „Jak vypadají partnerské vztahy 21. století? Přestává v dnešní době stačit monogamní model muž a žena? Nejsou podoby lásky ve skutečnosti rozmanitější než ty, které společnost akceptuje jako normu?“, ptá se Jana Počtová... Polyamorie, otevřený vztah, láska přes internet nebo dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Přestože příběhy protagonistů skládají pestrou mozaiku různých partnerských vztahů, jedno mají společné: každý se nějakým způsobem odklání od zažitého vztahového modelu. Přestože by se mohlo zdát, že ony „podoby lásky” nejsou dnes již tak výjimečné, stále se o nich otevřeně nemluví... Nebinární propagátor polyamorie Fró chodí s Honzou, ten ale žije ve společné domácnosti s Andreou. Andrea se vídá s Jakubem, který žije s Michaelou. Dohromady tvoří takzvanou polykulu. Alexandr a Šárka se rozhodli pro otevřený vztah. Tvoří stabilní pár, ale jejich filozofie připouští i další paralelní intimní vztahy. Čtyřicetiletá Dagmar udržuje dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Zdánlivě to vypadá, že jí taková situace vyhovuje. Miroslava, kterou manžel „vyměnil za mladší model“, partnera zas hledá na internetu. Láska přes internet ale přináší určitou nejistotu: Co když ten další bude ještě lepší? Poslední dvojicí naší mozaiky jsou katolíci Kristýna a Mirek, kteří věří, že opravdová láska je možná jen v monogamním vztahu. Zatímco pro Kristýnu je vztah, do něhož si přivedla malého syna druhým pokusem, Miroslav s prvními intimnostmi i společným bydlením čekal až do svatby... Příběhy, které napsal sám život, sledovala Jana Počtová v průběhu tří let. (Česká televize)
(více)Recenze (49)
Pro mě marný, divný lidi, ale jejich boj. ()
Některých lidí mi tam bylo vyloženě líto. Polyamorní trojka mi přišla už od začátku tak, že spěje k monogamii, jenom si to nejsou schopní přiznat, protože by tím popřeli svoje ideály (a možná by dali za pravdu té mámě). A trpěl tím ten třetí člověk, který tam byl tak nějak navíc. Obzvlášť smutné to je v kontextu toho, že ten třetí člověk – Fronéma – je česká průkopnice polyamorie ještě z dob, než se tak začal identifikovat každý zoomer s commitment issues. Když i někoho takového vidím, jak takovým nastavením vztahů trpí, tak si říkám, že to není moc ideální životní cesta. Taky mi bylo líto milenky, která byla v podobné pozici – člověk navíc, bez perspektivy se stát primárním partnerem. A taky pozice Sandyho ve vztahu s Šárkou byla dost smutná. Asi si ti dva v minulosti zažili díky otevřenému vztahu hodně sexuálního dobrodružství. Jenže jejich situace byla krásná ukázka toho, do jakých emočních sraček se primární partner může dostat, když místo čistě sexu jde i o city. Teď jsem si alespoň jistější v tom, čeho se raději vyvarovat. ()
Má to poměrně svižné tempo, zajímavý námět a režisérka často klade přesně ty otázky, které diváka napadnou. Většina postav by ale spíš potřebovala terapeuta/psychologa, než se trápit v různých vztazích, které jim očividně nevyhovují. Ve finále asi nejspokojeněji působili pan „mně se chce říct, že to není můj problém“ a jeho Karen, ovšem zase trochu na úkor třetího člena té jejich polykuly, kterému třeba jaksi zapomněli oznámit, že si udělají dítě. Při naší projekci se většina diváků velmi často v průběhu celého dokumentu nahlas smála vyjádřením jednotlivých aktérů, což nevím, jestli byl úplně záměr. Ať už to byly hlášky věřícího šovinisty, jeho manželky (která se snaží sama sebe přesvědčit, že chybějící vzájemná přitažlivost jí nevadí), singl paní, co se radí se šílenou kartářkou nebo umělkyně ze mlýna, která absolutně neví, co chce, a jejího partnera, který čeká, až bude chtít jeho. Všem tak nějak bylo jasné, že ti lidé mají hlavně problém sami se sebou, než že by ten problém přinášely jejich formy soužití. Škoda, já osobně bych ráda viděla alespoň nějaké protagonisty, kteří jsou se sebou srovnaní a kterým právě alternativní vztahy fungují. Třeba příště. ()
Absolutní H N U S . ()
Mám rozporuplné pocity. Natočené to je dobře,ale ty příběhy,to je síla. Nechápu a nikdy nepochopím volné a polyamorní vztahy. Dokument názorně ukazuje,co za problémy toto soužití přináší. Nejvíce je mi líto dětí, u kterých je jistá pouze matka,a vyrůstají v prostředí plném zmatku,ve kterém jim rodič bude tvrdit, že je normální mít x matek a otců případně tetostrejdu,který/á se ještě nerozhodl/a, jaké je pohlaví. Ale chodí s taťkou,i když má zároveň mamku. Nikdo se nebojí nemocí. Paní hledající partnera přes internet je mi líto. Méně pak dlouholeté milenky, která je stejně sobecká, jako její milenec. Oba se chovají velmi bezohledně k jeho ženě a dětem. Milenka mrhá životem. Mohla by mít přitom jiný vztah ve dvou. Rozvedená a znovu vdaná paní je velice věřící? Manžela nejprve vychvaluje do nebes, později i zde jsou problémy. Přesto všechno jsou ze všech nejnormálnější. ()
V podstatě souhlasím s komentářem od Othella; hvězdu navíc dávám za to, že jsem po dlouhé době při problikávání TV neumřela nudou. ()