Happily Ever After
Šťastne až naveky
VOD (4)
Obsahy(1)
Sonda do novodobých podob partnerských vztahů od polyamorie přes otevřený vztah po lásku přes internet anebo milenecký vztah se zadaným partnerem... Režisérka sleduje v dokumentu pět příběhů lidí, kteří se rozhodli hledat své štěstí v jiných partnerských soužitích, než je běžné. „Jak vypadají partnerské vztahy 21. století? Přestává v dnešní době stačit monogamní model muž a žena? Nejsou podoby lásky ve skutečnosti rozmanitější než ty, které společnost akceptuje jako normu?“, ptá se Jana Počtová... Polyamorie, otevřený vztah, láska přes internet nebo dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Přestože příběhy protagonistů skládají pestrou mozaiku různých partnerských vztahů, jedno mají společné: každý se nějakým způsobem odklání od zažitého vztahového modelu. Přestože by se mohlo zdát, že ony „podoby lásky” nejsou dnes již tak výjimečné, stále se o nich otevřeně nemluví... Nebinární propagátor polyamorie Fró chodí s Honzou, ten ale žije ve společné domácnosti s Andreou. Andrea se vídá s Jakubem, který žije s Michaelou. Dohromady tvoří takzvanou polykulu. Alexandr a Šárka se rozhodli pro otevřený vztah. Tvoří stabilní pár, ale jejich filozofie připouští i další paralelní intimní vztahy. Čtyřicetiletá Dagmar udržuje dlouholetý vztah se zadaným partnerem. Zdánlivě to vypadá, že jí taková situace vyhovuje. Miroslava, kterou manžel „vyměnil za mladší model“, partnera zas hledá na internetu. Láska přes internet ale přináší určitou nejistotu: Co když ten další bude ještě lepší? Poslední dvojicí naší mozaiky jsou katolíci Kristýna a Mirek, kteří věří, že opravdová láska je možná jen v monogamním vztahu. Zatímco pro Kristýnu je vztah, do něhož si přivedla malého syna druhým pokusem, Miroslav s prvními intimnostmi i společným bydlením čekal až do svatby... Příběhy, které napsal sám život, sledovala Jana Počtová v průběhu tří let. (Česká televize)
(více)Recenze (49)
Zajímavý dokument o vztazích nezajímavých lidí - sebestředných mudrlantů, zaměňujících lásku za vášeň a využívajících příležitosti sdělovat svá plytká moudra do kamery. Dokument se věnuje střídavě několika bizarním vztahům, ale takové „Nebinární propagátor polyamorie Fró“ by aspirovalo na samostatný oddíl. Podobně jako vysloužilá komunitní matka, vesele sdílející v loži už bůhvíkolikátého milence, zatímco vedle v pokoji se její přítel s bezbřehou tolerancí, jako vystřiženou ze života falangy utopického socialismu, stará o další děti, z nichž jeho vlastní jsou naštěstí stále jen dvě (Miloslav Šimek®). Největším překvapením dokumentu je však výsledek jejího pozitivního testu: ne HIV… jen další gravidita. ()
Přehnaně dlouhá stopáž kompenzovaná množstvím záběrů na kočky. ()
Jednotliví aktéři dokážou otevřeně vypovídat o svých pocitech a činit nad nimi reflexi. Film si nečiní nárok na žádné závěry, předkládá divákovi k vlastnímu posouzení, aby si učinil závěr. Být sám je těžké, monogamní vztah si také může projít krizemi, u sdíleného si kladu otázku, zda se jen nejedná o přechodné řešení či jakési útěk před sebou samým. Režisérka dodržuje odstup, dává nahlédnout do prožívání, aniž by diváka ovlivňovala, komu má fandit. ()
Spíš než sonda do "novodobých" partnerských vztahů (zní to tak angažovaně a aktuálně, jakoby to bylo nějaký globální téma..) je to sonda mezi vzorek otravných, nezajímavých a emocionálně nevyrovnaných individuí (jejichž životy se topí a točí ve vztazích, protože jednoduše nedokážou být sami nebo mají nějakej problém sexuálního charakteru). Kromě paní, kterou podvedl manžel (to se ale stane spoustě lidí) a od tý doby jde od jednoho rande k druhýmu (její problém/rozhodnutí) a slečny "milenky", která spí s idiotem, kterej ji jen využívá (její problém, asi by to vyřešil rozchod?) jsou to povětšinou pokrytci, který žijou ve zvláštních, prý "novodobých" svazcích (jakkoli nevím,co je na nich novodobýho, polygamie, nevěra, milenecký vztahy jsou tu tisíce let) ve kterých se někteří očividně necítí komfortně i když se tak tvářej (až na tu rozháranou "umělkyni" se sklonem k nymfomanii, kterou schovává za jakousi osudovost a alternativní přístup a proto žije ve volným vztahu a toho, nejspíš bisexuálního, šulina, co má dítě s jednou + klátí a ve spol.domácnosti žije s druhou, která o sobě mluví v mužsķým rodě, jako kluk i vypadá a fňuká, že hraje druhý housle..). Žádná hloubka, nic čím by jejich "vztahy" byly unikátní nebo aspoň trochu zajímavý a mělo smysl to zdokumentovat, jsou nudný jako jejich protagonisti. Dokument o hemeroidech a alternativním přístupu k jejich léčbě by měl asi stejnou vypovídající hodnotu, taky trápí spoustu lidí. Ale existuje na to krém, proto není třeba o nich točit podobný dokumenty. Šťastně až na wc. ()
Za naši studentskou porotu vítěz! (U mě přesto až na 4. místě ze sekce Česká radost.) Šťastně až na věky divákům servíruje náhled do vztahů různého ražení - monogamie, polyamorie atd. - a odhaluje tím klady a zápory, pády a vzestupy daného žití v průběhu několika let. Je to krásně natočené - má to vtip, má to šmrnc - se sympatickými páry, líbivou kamerou, hezkou myšlenkou a hudbou. Jedná se o velmi povedený dokument, který se bude (snad) líbit každému, kdo jej zhlédne. Za mě jasný palec nahoru. Vyhodnocení: Nesypej mi odpadky do mého hrudního koše - musím tu písničku najít🤩! ()
Zajímavé nahlédnutí do partnerských vztahů různého druhu, ale dojem z něj je jaksi neurovnaný, nejspíš to odráží dobu. ()
Zajímavá sonda do života několika lidí. Byla jsem na studentské projekci v rámci vysokoškolského filmového kroužku, kdy se po skončení k nám přidala jedna z protagonistek a i paní režisérka. Bohužel jsem následnou diskuzi už nemohla stihnout, ale rozhodně jsem si rozšířila v ledasčem obzory a nahlédla do soukromí různých typů netradičních partnerských vztahů, což mi dalo možnost vidět otevřeně pozitiva, ale za mě častěji negativa v soužití. Líbila se mi ta otevřenost, kterou nám dokument předkládá a nesnaží se hodnotit. Je tedy na každém z nás, co si z toho vezmeme. ()
No, podle anotace nahlíží dokument na partnerské vztahy odklánějící se od běžného modelu. Nesouhlasím a myslím, že není úkolem dokumentaristy takto dopředu nastavit, co je běžné nebo neběžné. Protože já jsem opravdu čekala nějaký bizár. Osudy všech aktérů, jejich vztahové nastavení, argumenty, proměny v čase hodnotím z pozice člověka už ne nejmladšího naopak za běžné. A snad proboha i v pořádku. Nežijeme na Měsíci. Určitě se mi ale líbila ta vztahová dynamika, proměnlivost, která získávala časem. ()
lidé jsou různé (blbé a pitomé) ()
Nedokážu dokument ohodnotit a ani posoudit, jaké poučení, nadhodnotu, či informace mi poskytl - nejsem s to být nad věcí. Ale docela by mě zajímalo, na základě jakých kriterií byl vybrán tento " vzorek " vztahů v rámci společnosti. Nebudu psát o toleranci ani o hlouposti, ale až na pár lidsky přijatelných a pochopitelných (řekněme) záblesků, jsem to vnímala jako (s)prostý exhibicionismus. Tečka. ()
Další sonda do vybraných typů vztahů od paní Počtové. Za mě opět přínosné vidět postupný postup/změnu jednotlivých vztahů. Bez hodnocení, bez komentáře. Hodnocení: 76/100. ()
Zajímavá sonda. Ale čím je to čím, že jsem to dokoukal napotřetí, neb jsem u toho 2x usnul. ()
Zajímavý dokument o různých formách soužití a věrnosti. Nakonec se ukazuje, že i ti nejsvobodnější potřebují toho jednoho exklusivního patrnera. ()
Dokumentární film bych bral spíše jako učebnici nebo encyklopedii různých typů vztahů. Ano, sledujeme různé páry, kterak zkouší něco, co česká společnost zatím neumí nebo nechce pochopit, ale hlavně na to není zvyklá, protože je to stále něco nového. Je tu ovšem jedno velké ALE... Zpočátku to totiž vypadá tak, že všem jejich vztahy vyhovují, jak se ovšem ukazuje, není tomu tak zdaleka u všech. A prakticky všechny páry narážejí na různá úskalí. Ve finále vlastně šťastní nejsou, jak se ukazuje. A když to celé porovnám s faktem, že vlastně jde jen o takovou sondu na bázi diskuze, jelikož se v rodinách vlastně nic moc neděje, co by stálo za 98 minut našeho času, pak jde o průměrný snímek, který prostě jen ukazuje, jak mohou i žít ostatní. Jako propagace takových vztahů nebo snad podpora to ovšem fungovat nebude, ba právě naopak. Časem se ukáže, že se lidé vrací ke starým osvědčeným a staletími zažitým modelům. To asi neplatí o seznamování přes seznamku. Pokud si to ještě někdo nevyzkoušel, lze to doporučit jako další zkušenosti. Ti co ale někdy byli na seznamkách ví, že se na nich pohybují hlavně úchylové a nadrženci. Nebo laciné ku.vy prahnoucí po bohatém a pokud možno krásném chlapovi, který by je vozil někam na luxusní dovolené a z ní by se pokud možno stala žena v domácnosti. Vztah tam nalezne možná 1 % lidí. Tím hůř, že se na těchto různorodých aplikacích, pokud možno čím víc, tím lépe, pohybují deset, patnáct let titíž lidé. A nepřekvapila mě ani žena, vrcholně zklamaná ve vztahu se zadaným mužem. Jestli čekala, že tu druhou někdy opustí, byla dost naivní. Nakonec, proč by pak to samé nemohl dělat jí, co dělal té předchozí, tedy ji podvádět roky s nějakou milenkou? ()
Asi určitě nejvyzrálejší z celé trilogie o partnerských vztazích. Opět se ukázalo, jednak co s partnerskými / manželskými vztahy dělá dítě a zároveň jak je právě na něm vidět copak ta potřeba nebýt sám, ale hlavně lásky, citu, pocitů a emocí. Že nás to dítě do určité míry zlidšťuje. Pak se mi líbilo, jak je dnes důležité redefinovat, že vztahy nejsou o tom někoho mít ve smyslu vlastnit, ale že často v nich jde hlavně o to s někým být. A zajímavé bylo sledovat, že i katoličtí kněží žijící v celibátu rozumějí vztahům a manželství třeba i lépe než ti nekatoličtí a nežijící v celibátu. Ta polyamorie vypadá fakt bizarně, ale zase se v ní mluví o věcech, o kterých se nikdy nemluvilo a není to úplně špatně. A že i přes všechny kotrmelce se nakonec vždycky vrátíme k tomu, co je člověku nejpřirozenější, totiž nežít v nějakých úletech, ale buď spořádaně sama se sebou nebo s někým, s kým mi zkrátka bude dobře. A to dobře je dost často víc než sex. ()
Doporučuju pro všechny páry i nepáry 🙂 ()
Provokativní (a aktuální) téma zpracované... tak nějak neprovokativně. Jasně, že přímo v dokumentu slyšíme "kritický dialog" režisérky s protagonisty/kami a pár jejich hot takes. Ale co si člověk z té série kvalitativních studií na vzorku n=1 vlastně má vzít? Obzvláště u nedobrovolných singles, milenek a intencionální monogamie/andrie, kde skoro každý zná sám vzorek o větší velikosti, je poněkud směšné snažit se ukázat touhle formou jakési "reprezentanty" daných skupin. Destigmatizace těch méně obvyklých soužití je celkem hezká, ale automaticky se vnucuje otázka, jestli není výsledná (dez)interpretace o to horší. A je vůbec správná ona implicitní, diskurzivní úvaha, že romantické vztahy se klíčově dělí dle míry volnosti soužití? Dokument sám tuhle snad celkem plodnou otázku vlastně vyvolává a třeba právě v tom je jeho pravé poslání. V postupce Generace Singles : Nerodič : ŠANV přesto jako by stoupala povrchní atraktivita a klesala míra skutečné analýzy fenoménu ()
Musím říct, že narozdíl od Heleny Třeštíkové, se Jana Počtová snaží divákům předestírat děj tak, že nechybí nic podstatného a diváci si po skončení filmu sami mohou pokládat otázky... takže nebudu hodnotit, co si myslím o protagonistech (ani v dobrém) a celé dílo ohodnotím z pohledu zpracování. A to je za mě naprosto perfektní a i den po projekci mám potřebu nad tím rozmýšlet. ()
Já mám ráda dokumenty, které mě natolik zasáhnou, že o nich třeba ještě pár dní po zhlédnutí přemýšlím, a to tenhle splňuje. Zajímavé bylo, že byť člověk žije vlastně v tom, co chce a není spoutaný celospolečenským pravidlem monogamie, tak není šťastný, což byl pro mě případ hlavně polyamorie, milenky a otevřeného manželství. ()
Dokument se mi moc líbil. Musím ale říct, že já jsem nabyla dojmu, že není důležité v jakém vztahu člověk žije z hlediska jeho typu, ale že jde čistě o jeho kvalitu, tedy naplnění očekávání, která od něj máme. Z tohoto pohledu mi přišlo, že téměř všichni, snad kromě Šárky, která si žije svoje a víc neřeší, byli všichni protagonisté nějak v roli oběti. Počínaje Sandym, který sice květnatě mluví o svobodě a toleranci, ale přitom přiznává, jak ho vlastně sere, že jeho žena permanentně spí s jinými muži a konče katolickou ženuškou, která se rozhodla být zodpovědná a vzala si chlapa, s nimž má sice, jak říká, všechno, ale vlastně skrytě lituje, že opustila předchozího partnera. Každopádně sonda zajímavá, Janě Počtové děkuji, že ji natočila. ()