Kápo

Dosti rozporuplné a podivné. Edith nevypadala na 14 a už vůbec ne nevinně, tady vidím první zádrhel. Takže její přerod v kápovskou mrchu se v mých očích nekonal. Vypočítavá se mi zdála od samého začátku, nevím proč. Její vzplanutí k vězni taky působilo dosti uměle, možná to byl účel, nevím. Každopádně si u mě sympatie nevybudovala po celou dobu filmu, zdála se mi nedůvěryhodná. Film proto hodnotím jako slabý průměr. Byla-li to rafinovanost tvůrců, pak tedy byla hodně krutá. Pro mě byl film zkrátka hodně nesrozumitelný. (07.07.2017)

Zdrcující snímek, který mě strhl svou syrovostí. Hlavní nosnou myšlenkou je, jak dalece jsme schopni podupat svou hrdost, zpronevěřit se morálním principům, výměnou za záchranu života. Trochu se mi nezdál, poměrně volný pohyb ruských zajatců a romantická linka (asi proto ty čtyři hvězdy), ovšem ve srovnání s Colette je to jako ,,Nebe a Dudy" . Závěr je krutý. Velmi působivý protiválečný film, patří mezi ty nejlepší. (29.03.2015)

9/10 Alzir navnadil, takze jsem si Kapa nemohl nechat ujit a dobre jsem udelal. Hudba je nastesti jen na zacatku a masakroznim konci, takze Pontecorvo uroci sva dokumentaristicka maxima a na pribehu, co strci do kapsy lecjakeho Svindlera ukazuje pravou tvar cloveka. K dokonalosti chybi zasek tesne pred klimaxem, kdy se zacinaji postavy moc rozkecavat, aby ziskaly psychologickou hloubku a pridaly na gradaci - bohuzel to funguje presne obracene a ten masakr je moc klasicky a umelecky, kazdopadne celek stoji 100% za videni. (08.10.2009)

Moje první setkání s Gillem Pontecorvem a hned taková nakládačka. Bylo strhující vidět proměnu hodné studentky klavíru Edith v kápa pracovního tábora Nicole, která pro kus jídla a lepšího zacházení byla schopna udělat skoro cokoliv. Když už je slyšet dunění spojeneckých děl, plánuje si Nicole budoucnost s ruským zajatcem Sašou. Ovšem zjištění, že pro ni už žádná budoucnost není, to bylo mimořádně tvrdé. Celková atmosféra filmu je velmi skličující, asi proto, že je dost blízko realitě... (20.07.2014)

SS-man Karel strhává umírající Židovce Edith, recitující z Šemy verše "Slyš Jisraeli! Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden jest", z kápovského kabátu nacistické insignie. Mladá Edith odchází z hodiny klavíru, skotačí po pařížských ulicích a netuší, co jí přinesou další dny jejího života. Jen těžko se lze na tento příběh dívat a nedomýšlet si, co může člověk dělat na jejím místě. A může si to vůbec domýšlet, když prožil nejsnadnější a nejpohodlnější období, které tato planeta dosud nabídla? Film nabízí dvě možnosti: její cestu a cestu solidarity, třetí je cesta pana Theodora Mundstocka: za dráty se nedostat. Dostat se za ně znamená postupně přijít o svou minulost, a tím o sebe sama, a ztratit svou budoucnost, a tím sebe sama na druhou... Jorge Luis Borges ve své brilantní krátké povídce Jih (Sud) říká, že člověk by měl zemřít, když je klidný, spokojený a možná i šťastný. Byla taková i Edith? (06.02.2015)