borsalino

Čiré zoufalství plné patetických žvástů, hrůza a děs

Snaha o cosi snad zajímavého dopadla katastrofálně, po půl hodině jsem to vzdal. Tak asi tak...

Je to asi poprvé, co film hodnotím jako odpad. Ovšem tohle nepravdivé propagandistické dílo si to zaslouží. Pravda není vůbec nic. Ovšem hlavní hrdina, to vybírali v ústavu pro duševně choré?

Tedy Poláci se témat, která míří do vlastních řad a předsudků, nebojí a je to chvályhodné. Vzniklo tak dílko, které je z jedné strany ponuré, bolševicky šedé, ale také je cítit, že ne každý lampasák, musí být nutně úplná guma. Co že bychom se od Poláků inspirovali?

To mě oslovilo svým příběhem, Kaiser hrál mile civilně a celé mě to bavilo.

Na podcastu po cestě do Beskyd jsem poslouchat rozhovor s Jáklem a ač tento žánr nevyhledávám, říkal jsem si, že bych docela shlédnul. No, asi nejvíc mě nebavil ten rozpadlý příběh a tím prakticky nulové vtažené do děje. Prostě jsem to odkoukal do konce. To ten rozhovor s Jáklem byl tedy zajímavější...

Docela zajímavý dokument, škoda že chybí dokumenty z nichž by bylo dobře vidět, kolik lidí poslal na šibenici. Pak by dojem o oběti režimu, který požírá své děti, byl smazán a Slánský by vypadal jen jako zločinec a prospěchář. Což byl.

Další z řady ruských propagandistických dokumentů bez skoro žádné informační hodnoty. Naopak. Snaha drobnými fauly znevěrohodnit Mannerheimra, zavádění pozornosti k blbostem a míchání lži a pravdy, to je klasická ruská metoda. Je to úplná sračka a pochybuji, že tohle běželo ve Finsku, protože by producent přišel nejenom o zuby. Těším se, až tohle točit bude trestné. Jestli chcete o M něco vědět, jděte jinam. Uvidíte, jaký byl M formát, který se nebál Stalina ani Hitlera.

Takové podivně amatérské a nevěrohodné, vlastně jsem chvílemi podřimoval, bavil se se ženou a pak to skončilo a já šel klidně spát. Ještě že se mě nikdo nezeptal o čem to bylo...

Je otázka, co hodnotit. Dokument sám by potřeboval nůžky a větší tah na branku. Některé situace přímo vyzývaly k otázce a tu nikdo nepoložil, jako by se bál. Dokument je americký, což taky může mnohé znamenat. Armstrong prokázal, že je chlap, který by pro úspěch oddělal svou matku. Žvásty, že v tour v té době dopovali všichni ho žádným způsobem neomlouvá. To je manipulace jako prase. Dobře věděl, co dělá a ten jeho manažer taky. Z dokumentu je ukrutně cítit, jak se snaží všechno svést na okolnosti, že to tak chodí a kdesi cosi. Když začal s manipulací ohledně toho, kolik peněz vydělal a tím nadace pomohla dětem s rakovinou, bylo mi z něj na blití. Jeho upřímné doznání, že tour 2009 jel čistě a přitom se prokáže, že zase lhal, je už jen takovým zakončením. Armstrong furt opakuje, že jako jediný vyhrál tour 7x. Další lež. Nevyhrál přece ani jednu. To je jako bych jel na skútru a prohlásil se za vítěze. Byl bych vítěz? Je to největší podvodník v dějinách cyklistiky, který nevyhrál ani jednu tour a jen mnoho let lhal lidem přímo do očí. Armstronga je třeba pravdivěji chápat jako chorobně ctižádostivého, bezskrupolózního a prospěchářského manipulátora a podvodníka, který zaslouží jen pohrdání.