Čung_E

Úplně vidím jak probíhalo plánování… Korejci: bude to něco jako Robocop, ale ve vesmíru a malinko to šmrncneme Zdrojovým kódem! Netflix: to zní zajímavě! Scénář nás vůbec nezajímá, ale hlavní role musí být žena! Silná a chytrá. Vůbec všechny ženy tam musí být takové. Muži budou pro změnu idioti, svině a jen jako kulisy. Jinak peníze nebudou! Korejci: Pohoda, jen otočime pohlaví postav. Netflix: Dohodnuto! A tak vzniklo Jung_E. Jedno z vizuálně nejzajímavějších sci-fi co jsem viděl, s naprosto zpackaným scénářem. (20.05.2023)

Sledoval jsem v očekávání, zda se v Asii konečně podařilo udělat dobrý science fiction film - stále tomu něco schází. Má to výbornou myšlenku a vymyšlený svět, má to výborně ztvárněné roboty, emocionálně mě to však nebralo a jedna postava mě celkem vadila (přesto že jsem následně pochopil proč je taková, jaká je). Možná by nebylo zlé, kdyby se jednou našel režisér a scénárista, kteří udělají scifi bez tradičních korejských emocí. Čistě akci. (13.02.2023)

Bladerunnerovsky ladená sci-fi, s morálnym konceptom a minimom ´´reálnej´´ akcie ( ak tu nejaká príde - okrem finále - tak je to len simulácia ). Natočiť hĺbavejší robotický snímok, ktorý sa zameriava viac na charaktery, ako na akciu, na to treba dobrý scenár. Remeselne to vždy môže zapôsobiť aspoň s minimálnou určitosťou, ale príbeh je prázdny. (01.03.2023)

Ked toto nekdo nazve debilinou (netreba sa diviť ked vnímanie filmu a okolia má panensky čisté),má tolko súdnosti ako československý turista na túre po vedlajšej dedine bez mapy a nabitého elektrokola,alebo si ho len honí ako komentátori novasport pri každom dotyku(penisa) Davida Pastrňáka s obrazovkou(nič proti českým komentátorom a športovcom)Za mňa v porovnaní giganticky zväličene neporovnatelne pozoruhodné ako kariéra Petra Sagana,Petry Vlhovej,Dominiky Cibulkovej,ale hlavne Mariána Gáboríka! (20.01.2023)

Netflix a další snímek o vývoji robotického elitního žoldáka potřebného v občanské válce na téměř neobyvatelné Zemi, tentokrát zasazené do 22. století. Tedy další netflixovský snímek míchající do jednoho náměty z nejrůznějších starších snímků, ze kterých přece jen s úctou na devadesátá léta vzpomínáme především na počin „Univerzální voják“ (1992). Jihokorejští tvůrci však do prostředí klimatické problematiky převzali nápad ze snímku z osmdesátých let „RoboCop“ (1987) a pojali to v pokročilejší High-tech technologii. A určitě už nepřekvapí, že v rámci genderové rovnoprávnosti se roboticky jedná o ženu. Akční začátek výborně navnadí, ale na to, že za scénářem a za režií stojí tvůrce snímku „Vlak do Pusanu“ (2016), se následovně vede spíše ke zklamání. Než o akci se jedná o etickou problematiku ohledně umělé inteligence a hlavně používání lidského vědomí, které si vlastně neuvědomuje, že je mrtvé, v robotických strojích. V pozadí všeho lze kupodivu rozpoznat stále nepřekonanou atmosféru snímku „Blade Runner“ (1982). Máme tady také určitý časový paradox, se kterým je vypořádáno tak, jak ve snímku „Interstellar“ (2014). Dalo by se tedy převážně očekávat především filozofování, ale místo toho nám je naservírována, v melodramatickém kabátě, polemika o identitě, zradě, ztrátě a smutku v neochvějné atmosféře. Samotný konec se to všechno snaží sice napravit, ale marná snaha. Vizuálně je to však paráda. Některé záběry mimo jiné také připomenou snímek „Já, robot“ (2004). Akční scény bojujících androidů proti sobě jsou dobré, a tak některé nedostatky v CGI lze přehlédnout. Na snímek lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Může být vcelku i solidní, ale zase jsou určité věci nedotažené a mnohdy spíše jen načrtnuty. A tak se dá říct, že celý tento koncept si svého diváka musí nejdříve složitě najít. Určitá šance ale je. (26.01.2023)