Hrob světlušek

Malá štatistika: z obľúbených užívateľov film videlo vrátane mňa 18 ľudí. Hodnotenie 100% - štyria, 80% - štyria, 60% - štyria, 40% - traja, 20% - jeden, odpad! - dvaja. Priemer: 61 %. Na Horehroní dodnes žijú ľudia, ktorí si pamätajú povstalecký a povojnový hlad. Jedli sa surové ukradnuté zemiaky. Placky sa miešali tak, že sa múka zamiešala s popolom z pece a trochou vody. V dedine žila Pruna, ktorá ani v dospelosti nič iné ako surové krompľe nejedla. Nedokázala to. Dobre sa mali donášači Nemcom a miestne fľôgy. To boli lenivé hlúpe klebetnice a zároveň kurvy. Spávali s nemeckými dôstojníkmi - okupantami, čo prišli potlačiť povstanie (SNP). Ich predobrazom bola teta detí z filmu - pobrala im ich zásoby a šaty, speňažila, pričom ich riadne ošmekla. Všetko nakradnuté dala vlastnej dcére. Nepotrebné hladné krky zákerne poohovárala: nech hoci aj zdochnú. Takéto typy ľudí v čase vojny profitujú. Stávajú sa dôležitými, lebo ukazujú okoliu, ako sa dokážu postarať o svoje bachory, cicky a pipky. Keďže to je animovaný film (teda existuje odôvodnený predpoklad, že ho vo zvýšenej miere budú pozerať deti), neukazovalo sa, ako sa ich tetka chodievala kefovať s bárským za kus žvanca. Ale milé, deti: áno, presne takto to chodí. Preto každý, kto v čase vojny dokáže pomôcť prenasledovanému alebo zúboženému človeku si zaslúži obrovskú čokoládovú medailu. (30.10.2014)

Hotaru no haka patri zaslouzene mezi nejvetsi anime skvosty, jake kdy byly v Japonsku vyprodukovany. Neskutecne pusobivy film, ktery by normalni herci tezko zahrali tak dobre, jako animovane postavy. Film je jedinecnou studii lidske psychiky, lasky cloveka ke svym blizkym a zaroven krutosti spolecnosti, ktera se diky dogmatum a predsudkum stale vice odlidstuje. Hrob svetlusek by si zaslouzil Oscara za scenar - vzdyt retrozabery s krabickou bonbonu, svetluskami ci scena, kdy Seito spaluje kos se svou mrtvou setrou nemohou nechat zadne oko suche... Jeden z mych nejoblibenejsich filmu vubec. (03.09.2003)

Z "Hrobu světlušek" mám velmi rozporuplné pocity. A není to dáno jen tím, že má očekávání od tohoto filmu byla velmi velká, viděl jsem ho zatím 2x. Na jednu stranu je to film velmi úchvatný a působivý, krásný a přitom smutný a bolestivý zároveň. Na druhou stranu - abych si film prožil, musím se sžít s hrdiny, sympatizovat s nimi... což se u mě v tomhle případě neděje, asi je to tím, že nemám rád malé, ukřičené, sobecké děti. Vlastně si myslím, že si svůj osud způsobily samy, takže jsem necítil potřebu je nějak litovat, což je pro zážitek z toho filmu důležité. Ale tak jako tak - je to tzv. "must-see", proto dávam absolutních 5*. (17.09.2003)

Přes lacinou prvoplánovost se nebráním vysokému hodnocení, protože Hotaru no haka je prostě něco jiného. Svou krutou pravdivostí samozřejmě nahrává jeho tvůrcům, ale když tento fakt odsunu stranou, dostává se mi mocného artefaktu zachycujícího druhou světovou válku z pohledu, jakého se mi ještě nedostalo. Ale tedy slzička neukápla.. (21.12.2008)

Nemohu sice říci, že by mě film úplně vyždímal, ale mé citové rozpoložení v jeho průběhu bylo přesto jako na houpačce, ovšem s tím rozdílem, že já se zastavil přesně v místě, kdy se vám stlačí žaludek a požitek ze zhoupnutí na maličký okamžik vytlačí z hlavy vše ostatní. Takahata se vážně vytáhl a tímto skvostným dílem se vyrovnal i nedostižnému Miyazakimu- když už ne tvůrčí fantazií a námětem, tak výslednou působivostí stoprocentně. A hudba od Mamiyai se tak vydařila, jako bych poslouchal Ennia Morriconeho v nejlepších letech. Úžasný filmík, kde jsou všechny oscarové nominace a větší věhlas? 100% (10.01.2013)